FINblog Tomáše Nekvapila

Ve firmách, zabývajících se individuálními zakázkami, ať už jde o implementaci SW nebo výrobu unikátních zařízení "na míru" (obecně užívaný termín  "projekt" raději neuvádím, v poslední době se více používá pro vývoj a dodávku automobilových dílů, tedy de facto projektově připravovanou opakovanou produkci), existuje tradiční námitka proti uplatnění obvyklých metod řízení, a sice "každý případ je úplně jiný".  Pokud jedete na dovolenou do Karibiku a loni jste byli třeba v Brdech, jde doopravdy o úplně jiné případy. Loňský budget na exotickou cestu jistě nevystačí, i když má stejný titul "dovolená" a proběhne i ve stejném měsíci, jako loni. Controllingem domácích výdajů vás snad ještě nikdo nepověřil (doufám). Jste-li controllerem projektové firmy, s obhajobou "ono to jednoduše nejde"  pravděpodobně nevystačíte. Pokud ano, tak do prvního průšvihu. Jistá inspirace, jak by to jít mohlo, přesto existuje. Paradoxně, najdete ji na místě, které...

Potřeba efektivní redukce na třetinovou kapacitu je pro management velkého podniku synonymum zániku. Stranou pozornosti snadno zůstane fakt, že i třikrát menší podniky mohou mít své místo na slunci … A světe div se, občas i vydělávají. Někdy dokáží těžit z větší pružnosti a kdo by si dnes vsadil na to, zda reshoring nepůjde právě touto cestou. Podnik s třikrát menší kapacitou spotřebuje nejen třikrát méně materiálu na výrobu, ale také využije pouhou třetinu strojů. Ty mohou stát v třikrát menší hale, vystačit se třetinou údržbářů a jen o málo větším dílem lidí v administrativě. Ředitel menšího podniku může docela dobře odcházet domů s třetinovou mzdou… Stojí-li takto srovnávané podniky vedle sebe, výše popsané poměry vás ničím nepřekvapí. Problém nastává, má-li ten druhý (s menší kapacitou) vzniknout z prvního. „Tržby nám klesly, a fixní náklady nás táhnou ke dnu…,“ komentují nepříznivý vývoj manažeři (dobrým příkladem může být Česká pošta, o jejímž smutném příběhu jsme ve FINBLOGu psa...

Současná diskuse o cenách elektrické energie přináší dobrý příklad rozdílu, který se snažíme již léta zdůrazňovat na odborných seminářích: při ocenění produktu nestačí specifikovat, o jaký produkt se jedná, nutné je rozhodnout také o režimu, kterým se řídí jeho dodání. Obnovitelné zdroje, všechny ty obdivuhodné soláry a větrníky, dodávají elektrickou energii, která je jako produkt úplně stejná (100% zaměnitelná) s energií přitékající ze špinavých fosilněpalivových a nebezpečných jaderných elektráren (cítíte-li lehkou ironii, hrdě se k ní hlásím, ale to je na jiný článek a jiné téma). Co se režimu dodání týká, málokdo z expertů si uvědomuje, že tady už všeobecná zaměnitelnost není. Větrná turbína i fotočlánek produkují energii tehdy, když je zdroj k dispozici. To evidentně není režim dodávky, vhodný pro zákazníka, který elektřinou svítí, napájí své stroje nebo počítače. Na rozdíl od provozovatele baterie, která se dobíjí tehdy, když je čím. Baterie na straně zákazníka je ovšem dodatečné...

Poštovní služby máme zpravidla rádi. Upřímný vztah k údělu poštovního doručovatele se v Česku buduje už od dětství - díky pohádkám Karla Čapka. O to smutnější je v přímém přenosu sledovat, kam Česká pošta spěje. Česká pošta je státní podnik. Když zchudne nebo zbankrotuje, nebude mi líto jen následníků pana Kolbaby. Zchudneme totiž všichni. Bohužel, naše schopnosti ovlivnit, co se v České poště děje, jsou minimální. Máme na to volené zástupce. A co přijde úplně normální dědovi Komárkovi ze samoty u lesa, totiž uvažovat s ohledem na budoucnost ("No tak že bych ještě sklidil, na zimu bych prodal kravku, a na jaře už nezaseju..."), volení zástupci zpravidla nezvládají ani s pomocí všech poradců světa. Když už to platíme (poštu i volené zástupce), zkusme aspoň něco dostat nazpátek. Třeba poučení. Myslíte si opravdu, že příběh o postupné, ale zcela předvídatelné a nevratné ztrátě trhu (v případě České pošty vyprávěný třeba u listovních zásilek zcela srozumitelně již od časů prvních...

S kapacitou je to jasné. Bez kapacity - zastřené. Vztah podnikových ekonomů ke slovu kapacita ovšem vyjasněný není. Kapacitu vnímáme, ale nic vážného si s ní začít nechceme. Podobně jako v případě nákladů obětované příležitosti. Od prvního k druhému ostatně není daleko, tedy pokud se zaměříme na kapacitu nevyužitou. Ještě jeden pojem je s kapacitou úzce svázán, a tentokrát jde o pojem velmi používaný: fixní náklady. Fixní náklady jsou prakticky vždy spojené s nějakou kapacitou, přesněji s kapacitní mezí. Náklady na výrobní prostory, typicky fixní, zůstávají neměnné - až po onu kapacitní mez, kdy jsou stroje rozmístěny beze zbytku volné plochy a výroba běží v nepřetržitém provozu. Každý další požadavek na výrobu navíc už nutně povede k nové nebo rozšířené kapacitě - a tady pohádka o neměnnosti fixních nákladů končí. Jen v opravdu výjimečných případech je kapacitní mez v nekonečnu - takový poplatek za členství v hospodářské komoře se vám opravdu nenavýší, ať už vyrostete do jakékoli veli...

Navzdory očekávání mají některá protiepidemická opatření také pozitivní dopad. Mimo jiné i na na plynulost silničního provozu. Bydlím na okraji Prahy a pokud mám stihnout schůzku o deváté v centru, bývalo pro mne osm patnáct poslední výzvou k opuštění domova. Nepatřím k těm, kteří lock down ignorují, osobní schůzky teď mívám teď pouze zřídka – když k tomu ale dojde, s klidem vyrážím pět minut po půl. Místo původních čtyřiceti minut mi pro cestu autem stačí polovina – že bych jezdil dvojnásobnou rychlostí? Za normálních poměrů vychází průměrná cestovní rychlost po Praze nějakých třicet za hodinu. Pokud se nemýlím, teď s polovičním časem by to muselo být šedesát. A to je při dodržování předpisů nereálné… Chybná úvaha? Jenom částečně. V době předkovidové, vzpomínám, jsem občas přijížděl na schůzku s velkým předstihem – ale někdy také na poslední chvíli. Problémem byla nejistota ohledně kolon na silnicích. Čtyřicet minut nebyla čistá doba jízdy; byla to lhůta včetně rezervy, kterou jsem če...

Navzdory mnohým asociacím, které ve mně tento titulek probouzí, dnešní příspěvek nebude o přepracování. Mám totiž na mysli jeden zcela konkrétní problém, se kterým se nejspíš setkal každý, kdo řešil kalkulace s použitím časových sazeb. Jak jsme již několikrát zmiňovali, kalkulace s časovou sazbou je pravděpodobně optimálním kompromisem mezi složitou administrací ABC kalkulačních postupů a nebezpečným průměrováním neprocesních kalkulací. To ovšem pouze s podmínkou, že sazbu za minutu, hodinu nebo den práce příslušného pracoviště spočítáte zvlášť s fixních a zvlášť z variabilních nákladů, které tomuto pracovišti přiřadíte (jde o režijní náklady, přiřazení proběhne nejspíš přes rozpočet, který musí mít dva sloupce, jeden pro fixní a jeden pro variabilní část spotřeby každé z rozpočtovaných položek režií). První část jednotkové sazby bude z variáblů: získáte ji podělením celkové rozpočtované spotřeby variáblů a počtu časových jednotek, kdy bude pracoviště pracovat dle plánu pro přísluš...

Čas od času dostanete zdarma lekci, kterou byste jen těžko očekávali. Jednu takovou nabídl  pořad Českého rozhlasu Plus Alter Eko 11.4.2018, kde zpovídal profesor Richard Hindls  špičkového stomatologa Radka Mounajjeda, zakladatele zubní kliniky D.C.M.. Seděl jsem tou dobou v autě, cílem mé cesty  byla konference výrobních ředitelů, kde jsem měl vystoupit s příspěvkem na téma vytěžování kapacit. A pan doktor vysvětloval, proč si nerozumí se zdravotními pojišťovnami: "...dřív stačilo opravdu obyčejné křeslo, pár nástrojů, …, pár řekněme desítek tisíc a mohl jste mít vybavenou zubní ordinaci. Dneska zubní ordinace znamená, když ji chcete vybavit mikroskopem, dát tam do toho nějaký vymoženosti, tak to máte tři miliony. A já když otevřu ordinaci na nějaký vesnici, kde prostě mě přijde za den dvacet lidí, který ještě k tomu jenom chtěj na pojišťovnu, to znamená udělám obrat čtyři tisíce korun nebo pět tisíc korun, tak ta ordinace samozřejmě musí zkrachovat. A to, že mít ord...

Společnost ráda podléhá zjednodušeným receptům. Když je zjednodušení příliš velké, stává se necitlivým a mezi skutečností a jejím obrazem se objevuje mezera  - prozíravější však mluví o nafouknuté bublině. To proto, že nafouknutá bublina musí brzy prasknout. Zaměstnance nekoupíte, zaměstnanec není majetkem podniku. Je to však dobře? S rychlou odpovědí raději počkejte. Je tu totiž minimálně jedno "ale": Ztráta hodnoty zaměstnance "opotřebením" nemusí zaměstnavatele příliš zajímat právě díky faktu, že škoda nevzniká na jeho majetku. Nechat za ni zákazníka patřičně zaplatit pak vlastně není ani v jeho zájmu. V případě zaměstnanců (a to nejen agenturních) jde v podstatě o pronájem pracovní kapacity. Snad přitom bereme v úvahu namáhavost a dočasnou únavu, kterou práce způsobuje, o dlouhodobé dopady práce nebo prostého plynutí času na použitelnost zaměstnance se – až na výjimky – podniky starat nemusí. Horníci nebo baletky by k tomu nepochybně řekli své. ...

Dva nebo tři roky před koncem desetiletí přichází pravý čas ptát se, co vás čeká v období následujícím. Není třeba se obávat, z kávové sedliny zde věštit nehodlám a také k práci prognostiků chovám značnou skepsi. Mohu-li něco nabídnout, půjde výhradně o analýzu současnosti - toho, co vidím kolem sebe, když procházím nejrůznějšími podniky a čas od času mohu naslouchat potřebám jejich manažerů. Dovolil jsem si jenom jediné - domyslet do důsledků, kam nás poctivá snaha porozumět firemním procesům a jejich důsledkům nejspíš může přivést -  na prahu třetí dekády jednadvacátého století. Aby bylo jasno: korporátní úroveň nechávám mimo. Ostatně - mám pocit, že právě z této strany jsme ovlivňování víc než dostatečně. Snaha o sofistikované reporty, vytvářené co nejrychleji a hlavně - s někdy až tvrdošíjným propojením na účetní výkazy, vládne dnešnímu controllingu a je mi srozumitelná. Připomíná stárnoucí rodiče, kteří si zakládají do alba jednu po druhé pestré momentky ze života svých d...

Rozhodli jste se koupit novou lakovací komoru. Starou vytěžujete na tři směny a pomalu není čas na servis, nová slibuje navíc 25% úsporu variabilních nákladů, především laku.  Nová technologie však vyžaduje zaškolenou obsluhu, takže pro počáteční období plánujete pouze jednosměnný provoz. Cílový stav, kterého hodláte dosáhnout, je vytížení obou komor ve dvousměnném provozu. Sehnat další zákazníky (potřebujete vytížit celkem 2 x 2 = 4 směny) pro úspornější lakování přece nemůže být problém. Předpokládejme, že zákazníkům kalkulujete kusovou cenu podle doby lakování, přičemž základem je čas určený technologickým postupem. Spotřeba laku a ostatních variabilních zdrojů činí na hodinu lakování u původního řešení 1 600 korun, u nové komory jen 1 200. Fixní náklady pracoviště lakování - včetně odpisů (vyšší u nového řešení) a osobních nákladů obsluhy (vyšší u původního řešení se dvěma směnami) - jsou pro obě varianty prakticky stejné: 280 000 korun za měsíc. Při prodeji 280 hodin lakov...

Opravdovou rozumíme věcem, které se nám každý den odehrávají před očima? Nepodléháme všichni, ve snaze  stihnout co nejvíc, až příliš iluzi jediné jednoduché pravdy? A neztrácíme část důvěryhodnosti - také  proto, že odmítáme naslouchat  námitkám?   Následující příklad na téma kalkulace hodinové sazby – možná překvapivě – může posloužit jako jednoduchý testovací prostředek. Počítejte se mnou: Měsíční provozní náklady střediska Laserové řezání .................. 171 150,-  [C ZK ] Počet směn za měsíc ……………………………………………………………42 Zakázky celkem za měsíc (průměrný počet normohodin) ……………...228,2 [hod] Sazba provozních nákladů na jednu normohodinu řezání  ...... 750  [C ZK/hod ] Je všechno v pořádku? Na první pohled určitě ano: hodinová sazba 750 vychází jako podíl 171 150 / 228,2 a zřejmě stanovuje provozní náklady na jednu hodinu výkonu, které musí být pokryty v ceně zakázky, máme-li na konci měsíce skončit beze ztráty. Ob...

Představte si, že pro svou firmu získáte letní zakázku, která vám připadá výhodná. Lidé ve vašem vlastním vývojovém středisku nejsou během prázdnin nijak přetíženi, a tak jim necháte připravit návrh určitého produktu, který následně zadáte externímu dodavateli ke zhotovení. Částka za tuto kooperaci - outsourcing, představuje jediný výdaj ze strany vaší firmy, a přitom cena zakázky, kterou se vám podařilo dojednat s potenciálním zákazníkem, je bezmála dvakrát vyšší. Samozřejmě, protože hlavní hodnotu obsaženou v produktu představují znalosti a schopnosti vývojářů. Jinými slovy řečeno - zaplatíte svému dodavateli a slušný balík peněz ještě stále zůstane pro vaši firmu. Copak by někdo namítal. že se to nevyplatí? Někdo možná ano - účetní. Je-li zvyklý účtovat náklady na zakázku hodinovou sazbou, napočítá vám něco, co ve skutečnosti platit nemusíte. Tušíte správně - práci vývojového střediska. Zisk je ten tam, a pokud vás někdo hodnotí přes průměrnou marži, možná zmi...

A máme tu další, opět velmi zajímavý dotaz. Doporučuji, udělejte si vlastní názor, než si přečtete odpověď:   Dobrý den pane Nekvapile, obracím se na Vás s dotazem týkající se vyhodnocení projektů. V souvislosti s nějakým optimalizačním projektem, kdy dojde například ke zkrácení výrobního času, zmenší se nároky na pracovní prostor, uspoří se výrobní čas člověka (= uvolnění lidské kapacity), sníží se materiálové náklady apod., dojde ve finále ke snížení nákladů na jednotku a jsme schopni vyčíslit řekněme "čistý ekonomický přínos". Nicméně u nás ve firmě existuje ještě ten názor, že přínos není jen ve snížení výrobních nákladů, ale je zde také "jistý" další přínos ve výši toho, jak využiji uvolněnou kapacitu, a existují zde jisté tlaky zahrnout v nějaké podobě i tyto (mohou být dosti významné) "hypotetické budoucí výnosy resp. zisky" - realizované v podstatě již na jiném pracovišti - do vyhodnocení a kalkulace přínosu oněch dílčích optimalizačních proj...

Představte si, že vlastníte výrobní linku na recyklaci plastu. Roční náklady provozu včetně mezd a odpisů jsou 10 milionů korun, ročně se vám podaří recyklovat 10 000 tun plastového odpadu. Recyklaci jako službu tedy můžete nabízet za cenu mírně převyšující 1000 Kč za tunu, část ceny převyšující 1000 Kč představuje váš zisk před zdaněním. Na trhu se ovšem objeví konkurence, která vlastní obdobnou linku, ale tunu plastového odpadu svým zákazníkům zrecykluje za pouhých 700 Kč.   Dumping nebo cesta do pekla? Nikoli, pouze roční objem recyklace je na straně konkurence dvojnásobný, to znamená, že náklady o málo vyšší než 10 milionů jsou rozděleny na 20 000 tun odpadu. Zvýšení nákladů je tvořeno variabilní složkou provozních nákladů, především spotřebovanou energií a fyzickým opotřebením jednotlivých zařízení linky. Pokud linka konkurence běží denně v průměru 6 hodin a vaše pouze 3 hodiny (zbytek času čeká obsluha na další dodávku), nemusí se na nákladovém rozdílu v...

V případě rozhodování o outsourcingu bývají navrhovány zhruba tři možné cesty vyhodnocení: -   Porovnejme celkové náklady v případě s/bez využití externího dodavatele. -   Porovnejme variabilní náklady v případě s/bez využití externího dodavatele. -   Porovnejme (podobně jako u investic) peněžní efekty v případě s/bez využití  externího dodavatele. Upřímně, pro správný výsledek je v každém z těchto postupů něco inspirativního.   Není třeba pochybovat, že „akademicky správná“ je pouze třetí varianta: outsourcing je vlastně dezinvestiční rozhodnutí, jehož efekt by měl být změřen čistou přítomnou hodnotou všech peněžních pozitivních i negativních efektů. Peněžní efekty (kdy která faktura v případě pozitivního rozhodnutí bude nebo nebude placena) jsou ovšem těžko mapovatelné bez vazby na konkrétní spotřebované zdroje. K neopomenutí žádné z položek zdrojů proto dobře poslouží účetní náklady...

Co mají společného daňový poradce, majitel kombajnu a hospodský v Horní Dolní ? Všichni se při svém podnikání potýkají se značným nevytížením kapacity. Daňový poradce od července do ledna, majitel kombajnu od září do půlky července a hospodský v Horní Dolní prakticky pořád, s výjimkou druhé soboty v únoru, kdy tam mají Josefskou zábavu. Všichni ovšem chtějí, aby je jejich podnik přiměřeně zabezpečil, což znamená, že navzdory tomu, že podnikat by mohli - při větším zájmu zákazníků - v mnohem větším rozsahu,   svůj výdělek potřebují v plném rozsahu již nyní. Podobně jako kdokoli z nás, považují za přirozené, že jejich skutečná, ne jakási chimerická ideální tržba musí pokrýt veškeré jejich náklady, a proto nepochybně nastaví cenu za své služby někam nad úroveň toho, co z  celkových nákladů připadá rovnoměrně rozděleno na každou reálně prodanou (a tedy zdaleka ne na každou prodeje schopnou ) jednotku.      ...