pátek 27. března 2020

Cizí lepší nežli vlastní?

Otázka z mailové korespondence doby těsně předvirové  (zkráceno, upraveno) - myslím, že dostatečně zajímavá pro nás ostatní:

Ekonomická poučka, že cizí zdroje zvyšují ekonomickou efektivitu podnikání, a pojmy jako daňový štít, finanční páka apod. platí, ale ne vždy. Pokud na jedné straně „leží“ peníze na účtu a na druhé straně společnost platí úroky, mám názor, že je výhodnější financování z vlastních zdrojů. Co si o tom myslíte?

Odpověď: Pokud jde pouze o firmu, pak nepochybně platí, že vyšší finanční páka až do jisté úrovně (odhadem 60 - 80 % zadlužení) zvýší % účetního zhodnocení vlastního kapitálu (ROE) - což je základní ukazatel, podle kterého by měla být hodnocena společnost, pokud řekneme, že účelem její existence je vytváření bohatství pro společníky: tento ukazatel funguje podobně jako úrok z vkladu v peněžním ústavu.

Jde jen o o to, jak přistoupit k penězům na běžném účtě (ať už patří společnosti, nebo jde o peníze akcionářů, kterými by mohli navýšit základní jmění) - pokud tam leží bezúčelně (netvoří pojistnou rezervu nebo jen dočasný přebytek např. před velkou investicí), musíme mluvit o obětované příležitosti nejlepšího možného zhodnocení. Nechat si vyplácet pouze úrok z běžného účtu určitě není nejlepší možností, a to i při zvážení relativně nízkého rizika (které vždy ospravedlňuje přiměřeně nižší výnos) - mám teď na mysli třeba čistý výnos z mixu investic do realit, dluhopisů, vybraných komodit v nějakém vyváženém portfoliu. Takovou možností by se asi oceňovalo, kolik vás stojí (kolik obětujete) když peníze použijete pro financování vkladu do vlastní firmy (za předpokladu, že jde o firmu kvalitní). V současných poměrech (které se ale mohou rychle měnit) bych takový náklad (= výnos obětované příležitosti) určitě viděl někde nad 5 % p.a., pravděpodobně i nad 8 % p.a. (jde o to, že nedokáži posoudit riziko vaší firmy, je-li firma spíše rizikovější, výnos ze srovnatelné obětované příležitosti může počítat s vyšší rizikovostí portfolia a může být adekvátně vyšší). 

Na opačné straně, nemá-li vaše firma problém získat bankovní úvěr (a nepředpokládá-li takový problém ani v blízké budoucnosti, s ohledem na potřeby svého rozvoje), jediné co ušetří jsou náklady spojené s takovým úvěrem, s uplatněním daňového štítu - jestli jde o běžnou firmu, neočekával bych dnes více, než 4 % p.a. (čísla platí pro dobu těsně předvirovou, pozn. TN). Většinou tedy není ekonomicky výhodné cizí kapitál potlačovat ve prospěch vlastního.

Pozor: tento pohled může být zpochybněn jenom tehdy, pokud jsou specifické důvody pro držení hotovosti (viz výše), pro nezvyšování zadlužení (strach z podřízení bankám) nebo pro nehledání lepšího zhodnocení (a to i tehdy, když se příslušné osobě společníka prostě nechce, preferuje pohodlí) - nepochybně vznikají specifické hodnoty dalších výnosů (a někdy i nákladů), které už nejde objektivně vyjádřit peněžní částkou a tedy ani účtovat. Proto najdete firmy, které by mohly, ale přesto záměrně nezvyšují své zadlužení nad určitou technickou úroveň - a mohou být úspěšné. Stručně řečeno, musí se ovšem spokojit s nižší  "účetně měřenou" výkonností. Účetně neměřená část (cena pohotové likvidity, nezávislosti nebo získaného pohodlí) jim to zjevně v některých případech dokáže vyvážit.

Chcete-li určité přirovnání, pak asi toto:
Máte-li v autě motor, který prakticky stejně funguje jak s běžným 95 oktanovým benzínem, tak i s dražším benzínem 98, určitě je ve většině případů ekonomicky výhodnější používat levnější palivo. Pokud ale máte v garáží kanystr nebo barel již koupeného prémiového benzínu, pro který nemáte jiné uplatnění, nejspíš se váš pohled změní (právě pro tento jediný případ, na obecném pravidle se nezmění nic).

středa 18. března 2020

Doba povirová

Co tě nezabije, to tě posílí. Pokud přežijeme – a já jsem přesvědčen, že ano –, máme se na co těšit.

Také jste žasli nad rychlostí, s jakou se náš svět dokáže přepnout do scénáře katastrofického filmu? Bez varování, bez vstupenky do multiplexu, kterou byste si nejprve někde museli koupit. A bez možnosti se rozhodnout, jestli takový film vidět chcete. 

Katastrofické filmy doby předvirové jsou další zřejmou obětí koronaviru COVID19. Jsem přesvědčen, že je už nikdy nebudeme nahlížet stejnýma očima. Se stejným: „Hmm, to se podívejme, jak se věci dokážou rychle vyvinout. Zajímavá představa…“ S pytlíkem popcornu na kolenou a jistotou, že hrůza končí, jakmile vyjdete ze sálu.

Že by posílení spočívalo právě v poučení?  Určitě o tom, jak málo stačí, aby náš pravidelný vlak vykolejil. 

O tom, jak moc jsme  závislí na podivném ukazateli s děsivým  názvem smrtnost. Který by - v případě hodnoty o řád větší (a kdo říká, že takový být nemohl?)  - znamenal totální, neřešitelnou zkázu. Útěk lékařů z nemocnic, policistů z ulic a politiků nevím odkud - možná však tuším, kam.

O tom, jak je i nejrychlejší vývoj sofistikovaných řešení příliš pomalý – a o tom, jak se v krajních případech ukážou užitečnými jednoduché kroky – neefektní, nedokonalé, ale kupodivu funkční. Ekonomie v praxi. Snížit riziko, nevycházet, nepotkávat se a když, tak s kusem látky na obličeji. A něco z fyziky navrch: Elementární překážka v proudění kapének zaskočí tam, kde nanotechnologie nestíhají. 

A snad i o tom, jak se dá porada zvládnout přes Skype – copak někomu chybí to únavné poposedávání na židlích v zasedačce? Na rozdíl od večeře s přáteli, u které si nemusíte držet dvoumetrový odstup. 

Přátelé, známí… nejspíš to byli právě oni, kteří vás v nesnázích vybavili vlastnoručně ušitou rouškou. Bez nároku na vděčnost, jen tak potichu vhozenou do vaší poštovní schránky. Nevítaný návštěvník velikosti desetiny mikrometru nás dokázal ještě trochu přiblížit - k sobě navzájem i k pevné zemi. 

Ukončete nástup, dveře se zavírají. Vlak se rozjede co nevidět. 
Příští stanice – doba povirová.

(napsáno pro CAFIN News 1/2020)