Stal jsem se nedávno svědkem rozhovoru mezi controllerem a vedoucím útvaru. Tématem bylo dodržení rozpočtových limitů nákladů útvaru v položkách, které běžně označujeme jako režijní: kancelářský materiál, úklidové služby, cestovní náhrady a samozřejmě také náklady na provoz služebních vozidel: spotřeba nafty, náklady na opravy, drobné poplatky za parkování, dálniční známky a podobně. Diskuse o spotřebě nafty byla obzvlášť živá: controller se neustále vracel k otázce, proč v této položce nebyl dodržen původní rozpočet, který byl sestaven na konci minulého roku. Argumentace vedoucího byla očekávaná: před počátkem roku nikdo netušil, kam všude bude nutno letos jezdit. Controller byl postupně seznamován s několika případy (zdaleka nešlo o všechny) dlouhých jízd, se kterými v plánu určitě nebylo počítáno. Diskuse se potom ubírala do ztracena: jak je to složité a jak všichni za tvrdých podmínek dělají maximum. Otázky, které bych čekal, tak nakonec ani...