Trh s elektřinou funguje na špatném principu. Proč elita neumí kalkulovat?

V aktuálním vydání podcastu Zlámaný Topol, které mi velmi mluví z duše: <poslouchejte zde>, se opět naplno projevuje důsledek zanedbání potřeby správné kalkulace, provázející lidstvo nejméně od počátku jedenadvacátého století. Neexistuje snad praktičtější ukázka, jak moc to může být škodlivé - když merit order Evropské unie hodnotí náklady produkce elektřiny podle zjevně špatného ukazatele a vůbec nikomu to nevadí.

Bývalý premiér Topolánek, o jehož vládách si můžete myslet cokoli, vystudoval strojní fakultu VUT a oblasti energetiky se věnuje dlouhodobě. Pokud se vyjadřuje k ekonomickým otázkám, evidentně ví, o čem mluví. V diskusi s Lenkou Zlámalovou (minuta 8:10 a dále) došlo mimo jiné na upřednostňování obnovitelných zdrojů před elektřinou z jádra. Pana Topolánka si dovolím citovat:

.trh tak funguje, je to podle variabilních nákladů, prostě nasazuješ ty zdroje v tom merit orderu podle variabilních nákladů a v době kdy svítí a fouká jsou ty variabilní náklady takzvaných občasných zdrojů záporné... "

Nechme stranou "záporné variabilní náklady". Samotné rozhodování o ekonomické výhodnosti přes variabilní náklady na právě vyrobenou kilowatthodinu je kolosální chyba. To, že při jízdě z kopce klesají náklady na jízdu vaším autem na nulu, přece také nehraje žádnou roli, když vybíráte ekonomicky nejvýhodnější způsob dopravy. Proč tomu tak je? Jízda autem ani potřeba elektřiny nejsou uspokojeny jedinou dodávkou - potřebujeme napájení po nějakou dobu, stejně jako jízdu, která zahrnuje úseky z kopce i do kopce. Skutečné náklady větrníků musí být odvozeny ze schopnosti dodávat energii po delší časové období - a obsahovat v příslušné míře i náklady alternativního zdroje nebo čerpání z baterie, když vítr nefouká.

Nevyjde to nevýhodně, ale o něco méně výhodně ... hlavně objektivně.

Více <zde> .

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád. 

Může se to týkat i vaší firmy?

S řadou českých firem spolupracuji, někdy i celé roky. Jde  o  firmy malé, střední i velké. Respektuji to, co dokázaly, a s pokorou naslouchám jejich názorům a zkušenostem. Na druhé straně – některá vyjádření, vyslovená často s neskrývaným uspokojením, mne naplňují obavami, kdykoli je uslyším – a v jisté formě je slyším všude:

• Účetnictví máme v pořádku a řídíme se tím, co nám řeknou lidé z financí, účetní poradci, auditoři nebo finanční experti.

• Věříme nástrojům a ukazatelům, které jsme si nastavili a které se dlouhodobě osvědčily.

• Jestli něco potřebujeme, tak jen doladit pár věcí, s nimiž si nevíme rady.

Je uspokojení na místě? Věnujme prosím těmto tvrzením chvíli pozornosti:

K prvnímu bodu, - účetnictví poskytuje spolehlivý obraz: Jakkoli je vedení účetnictví vyhrazena obrovská část podnikových zdrojů, samo o sobě nevytváří systém, který by dostatečně vypovídal o tom, co se ve firmě děje, a to ani v hospodářské oblasti. Účetnictví je v podnicích věnována pozornost celosvětově a oprávněně, účel, který je s tím přednostně spojen, je ovšem jiný, než se majitelé a manažeři firem domnívají.  Úpravy účetních předpisů, metod a postupů nejsou navrhovány k tomu, aby lépe sloužily lidem uvnitř firmy – primárně jsou orientovány na potřeby investorů nebo věřitelů porovnávat podniky mezi sebou, mít nastavená varovná světla pro své kapitálové účasti a v neposlední řadě také na potřebu státu zjistit daňovou povinnost a vybrat daně. Tak jako Big Mac v Bangkoku nebo Miláně vám řekne jen málo  o thajské, resp. italské kuchyni, není účelem standardizovaných účetních výkazů detailně vystihnout, co se ve firmě děje. Přednost dostal pohled zvenčí a v jeho jméně pak potřeba sjednocení postupů, které musí vést k navzájem porovnatelným výsledkům u různých firem z různých prostředí. 

Často zmiňovaná účetní opatrnost představuje dobrý (nikoli však jediný)  příklad: „Nevíš-li přesně, zda je hodnota nějaké části tvého majetku milion nebo milion sto tisíc, nejlepším odhadem je hodnota nulová – alespoň to všichni budou mít stejně“ . Zeptejte se svých účetních, pokud nevěříte – tvrzení se týká již jednou odepsaných  výrobních zařízení, pokud jsou nadále používána (a proto bezesporu mají určitou hodnotu), ale stejně tak i většiny položek lidského kapitálu (znalostí nebo zkušeností zaměstnanců) a budoucích obchodních příležitostí (které jsou často výsledkem dlouhodobého úsilí, mj. úspěšně realizovaných referenčních dodávek s cenou hluboko pod náklady).  Výdaje na tyto účely nejsou rozhodně zanedbatelné a měli byste je  jako získanou výhodu, hodnotu uplatnitelnou v příštích zakázkách odepsat proti budoucím tržbám, nikoli  převrátit do nákladů stávajících zakázek. V případě nového stroje je postupný odpis v účetnictví standardem, utracené peníze přece nepřipíšete k tíži zákazníkům, pro které právě vyrábíte. Stroj se stane součástí vašeho odepisovaného majetku -- na rozdíl od předešlých příkladů totiž máte pořizovací výdaje přesně doloženy fakturou dodavatele. 

Nepřesnost v určení, které z významných výdajů peněz mají být zařazeny do kalkulace jako náklady a zdražit produkci, hraje zásadní roli při rozhodování, jaké produkty vám mohou přinášet zisk. Na druhé straně, „spálení“ výdaje mezi aktuálními náklady nevytváří žádný závazek postarat se o jejich návratnost v budoucnosti a umožňuje utrácet peníze bez vědomí této povinnosti (majetek nenulové hodnoty se účtuje na straně „má dáti“ nikoli bezdůvodně).

Bod druhý, - používáte, co se osvědčilo.  Dovolím si být stručnější: nic jiného bych vám ani nedoporučil, pokud jste si jisti, že vývoj situace nepřinese žádnou „ostrou hranu“. Tak jako pilot, který vletěl do mlhy, ocení pohled na radar, který doposud vůbec nepotřeboval, může být rychlé opuštění dosavadních pravidel ve jménu nových potřeb právě tím, co rozhodne, o přežití. Dokud uvnitř i okolo vaší firmy vládne stabilní situace, může být ziskovost konkrétního produktu správně a jednoduše reprezentována jeho příspěvkovou marží (jde o krycí příspěvek, tedy rozdíl mezi prodejní cenou a variabilními náklady, vyjádřený v procentech prodejní ceny). Potřebujete-li firmu restrukturalizovat, zbavit se ztráty nebo zvýšit zisk,  vyřadit produkty s nejnižší příspěvkovou marží správné být nemusí. I jednoduché produkty s nízkým  krytím mohou totiž být v dlouhodobé perspektivě nadstandardně ziskové, dokážete-li vyřazením těch složitějších výrazně redukovat fixní náklady. Ostrá hrana, v moderní terminologii „černá labuť“, o sobě nedá vědět dlouho dopředu. Větu „Expect the best, prepare for the worst“ (Očekávej nejlepší, připrav se na nejhorší) můžete mít za banální frázi, ale právě teď nabývá na významu. 

Za třetí, - určitě postačí jen pár úprav, systém může být zachován. Takovou situaci nelze úplně vyloučit, i když by – i vzhledem k tomu, co bylo řečeno výše – muselo jít o vzácnou shodu okolností. Tomu, do jaké míry je váš systém hospodářského řízení přenositelný do nových podmínek, byste v každém případě měli věnovat patřičnou pozornost - i ve FINblogu na toto téma naleznete mnohé. Věřili jsme jednoduchým pravidlům (vše co potřebuješ, je v účetních výkazech), práci rozdělili mezi vybrané osoby (zaměstnance finančních útvarů) a soustředili se na metody, používané od nepaměti (tradiční plány, rozpočty, kalkulace). Zcela v pořádku, s ohledem na prostředí, které nás obklopovalo. To, co se pro dobu nepohody logicky nabízí, je použít data nad rámec účetnictví (shromažďujeme jich nemálo), zapojit více lidí (především manažerů, odpovědných za klíčové oblasti) a tradiční nástroje přizpůsobit 21. století. Pokud jeden systém vystřídá druhý, půjde o vážnou změnu, která musí zároveň proběhnout rychle. Radikální reakce ale nepřináší pouze komplikace. Stavět dům na nových základech znamená změnit dispozice, odstranit to, co v základech už nebylo užitečné. Uděláte-li to správně, vznikne nová konstrukce, která bude přehledná a jednoduchá , jakkoli někoho vyděsí svými odlišnými tvary. Bolesti takové změny jsou dočasné, užitek přetrvá dlouhodobě.

Dobrá zpráva na závěr: možnosti, které jste doposud nevyužili, nejsou až na pár výjimek ničím novým – jde vesměs o vyzkoušené postupy, které jsme si dovolili s ohledem na klidnou situaci odložit stranou. Nejsou ale dluhem minulosti, strašákem ani kostlivcem ve skříni. Právě díky nim máte dobrou šanci stát se silnějšími, lépe a rychleji zvládat změny, které čas nepohody přinese.

(Z připravované knihy "Rychlokurz controllingu do nepohody" - v případě zájmu objednávejte   <zde>)

Posuzovat ziskovost výroby bez vlivu prodeje má smysl – díky nedokonalosti účetní evidence

Výroba odjakživa vyrábí, prodej odjakživa prodává. Abych vydělal jako výrobce, musím nejen vyrobit, ale i prodat. Mám-li prodáno, mám vyděláno – nejen jako prodejce, ale také jako výrobce. Požadavek vědět, kolik jsem jako výrobce po realizaci prodeje vydělal, případně kolik vydělám, je veskrze oprávněný. Přesto existuje několik argumentů proto, abych se zamyslel ještě předtím, než se budu snažit tento ukazatel spočítat.

Informace, k jejichž získání potřebuji vyvinout určité úsilí, by neměly být samoúčelné. Je určitě důležité vědět, jak jsem bohatý, tedy kolik jsem doposud vydělal celkem, ale k tomu přece slouží finanční výkazy. Možná vám připadá stejně účelné zjišťovat, kolik jsem vydělal právě realizovanou zakázkou (mimochodem, právě to obvykle vyžaduje značné úsilí, zejména v evidenci). Proč ta snaha? Přirozeně, chcete získat povědomí o tom, co se vyplatí nebo nevyplatí realizovat, půjde-li o nějakou zakázku budoucí. A právě tady narazíte na zásadní problém. Příslušná informace, alespoň ve formě, v jaké ji máte možnost získat, může být silně zavádějící – viz ostatně následující příklad: 

Pokud vyrábíte dráž než konkurence, bude jednoznačným závěrem takovou situaci napravit, nebo s výrobou přestat – nakoupit zboží od toho, kde jej umí vyrobit levněji. Pokud ale prodáváte s nedostatečným ziskem, podobně jednoznačné závěry vyvodit nemůžete. Zdravý selský rozum vám neřekne proč, neboť příčina je zde překvapivě technická: nedokonalost účetní evidence. Nedostatečný účetní zisk může být totiž plně kompenzován neviditelnou hodnotou nepeněžního výnosu, o kterém se účtuje jen ve velmi výjimečných případech (z důvodů takzvané účetní opatrnosti, zde ve FINblogu již vícekrát zmiňované: "pokud nevíš přesně, zda je správnou hodnotou milion nebo milion sto, použij hodnotu nula"). V prodeji bývá zcela běžným nepeněžním výnosem reference u zákazníka, buď reference mezi produkty navzájem (výsledkem málo ziskové nebo ztrátové zakázky je také možnost prodat jiné produkty na základě pozitivní reference s touto zakázkou spojené) nebo mezi obdobími (výsledkem téhož je možnost prodávat stejný produkt v budoucnu se ziskem). Taková reference se může týkat jednoho zákazníka, ale také celé skupiny zákazníků, pokud jsou na sebe nějak navázané (teritoriálně, oborově apod.). Vedlejším důsledkem ovšem je, že celé měsíce můžete prodávat s účetní ztrátou, aniž by to zakládalo důvod přestat vyrábět nebo nutně hledat další úspory při výrobě. Ztráta je ztrátou jenom v účetních knihách, máte nepeněžní výnosy, bohužel oceněné tamtéž nulovou hodnotou. Ukončíte-li výrobu, budete v situaci zemědělce, který zoral oseté pole, protože dva měsíce nepřineslo žádnou úrodu.

Samozřejmě, controlling účelnosti výroby (vedoucí k posouzení, zda vůbec příslušnou věc vyrábět) nemůže žádný výrobce opomenout. V ideálním případě porovnáváme vlastní výrobní náklady a náklady konkurence – problém je, že k informacím o nákladech konkurence se dostaneme jen zřídka a většinou nepřímo. Všeobecně respektovaným náhradním řešením je vycházet z počátečních nákladů výrobce, pokud jsou únosné s ohledem na aktuální situaci a prostor na trhu, a následně usilovat o jejich další snižování. To ostatně dobře koresponduje s postupným získáváním zkušeností, umožňujících na různých místech výroby ušetřit. Pokud se daří počáteční náklady snižovat, nejspíš se výroba vyplatí  – argumentace ne zcela logicky správná, ale vesměs akceptovaná. Jiným problémem je fakt, že samotné náklady výrobce mohou být do jisté míry ovlivněny podmínkami na straně prodeje, třeba požadavkem na velikost výrobní dávky.  V období, kdy situace na trhu neumožňuje výrobu ve velkých dávkách, část nákladů u výrobce poroste  –   příkladem budiž náhradní díl k vozidlu, které se již sériově nevyrábí. Správná, příčinné souvislosti respektující  kalkulace (nikoli tedy kalkulace s průměrnou režií nebo fixně stanoveným krycím příspěvkem) je v takovou chvíli nezbytná: právě ona  určí tolerovanou míru zvýšení nákladů, o kterou musí být ukazatel výrobní efektivity očištěn, máme-li se vyvarovat chybných rozhodnutí (v krajním případě může jít o rozhodnutí výrobu ukončit). Správná reakce na takové zvýšení totiž nesměřuje k procesu výroby, ale k procesu prodeje. Výrobek reflektující změnu zákaznických požadavků má určitou hodnotu pro zákazníka navíc (třeba jen to, že díl je nadále možno koupit) a je úkolem prodeje, dostat související náklady zpět prostřednictvím výnosů.  A pozor: pokud jste četli pečlivě, už víte, že to nemusí být výnosy za stejné období ani za stejné produkty (bude-li mít výrobce povinnost dodávat náhradní díly za původní ceny jistou dobu po dokončení sériové výroby, může ztrátu kompenzovat třeba zvýšením ceny nových aut nebo servisních úkonů - prostě tam, kde to s ohledem na místní podmínky "cena nejlépe unese"). Vedle neoceněných referencí je přenos pokrytí nákladů do ceny souvisejících produktů druhým (a nikoli posledním) scénářem, kdy rozhodnutí na základě  celkového zisku z konkrétního případu prodeje povedou k chybným závěrům.

Potřeba mít po kontrolou ziskovost při prodeji je o to naléhavější, musí ovšem zohlednit již zmíněné účetní nedokonalosti, které využití individuálních ukazatelů víceméně diskvalifikují. Rozhodujícím pro další vývoj prodejní činnosti s určitým produktem v určitém teritoriu (a tedy i pro zpětný signál výrobci, zda a kolik vyrábět)  je účetní výsledek sečtený za více zakázek, týkajících se stejného zákazníka, produktové skupiny nebo teritoria – to kvůli referencím nebo přenosům mezi produkty – a také za delší časové období – kvůli referencím a přenosům mezi obdobími. Ano, obecně se tím oslabuje kontrola nad výsledkem prodejní činnosti a zvyšuje nejistota (varování před nepříznivým vývojem přichází až po vyhodnocení celého období a může být určitou dobu kompenzováno jinými případy zařazenými do stejné skupiny). S tím však nic neudělá ani konkurence – a v konečném důsledku si za zvýšenou nejistotu bude muset připlatit zákazník. Oslabená kontrola nad prodejem a možné ztráty v jejím důsledku totiž donutí požadovat vyšší marži všechny, kteří v takovém prostředí chtějí dlouhodobě uspět. Vtáhnout do podobné nejistoty i pohled na výrobu už nutné není – samostatným vyhodnocením můžete oba pohledy oddělit. Ten, kdo to učiní dříve než konkurence, omezí negativní dopady nejistoty  a díky tomu i víc vydělá.

Controlling je mrtev, ať žije reporting

Přestože současný svět přináší zrychlenou dostupnost téměř čehokoli, na co si vzpomenete, doba, kterou si žádá odpovědné řešení problémů, se ani v moderním prostředí nezkracuje.

Poptávat řešení přes ChatGPT čas jistě ušetří, co ovšem umělá inteligence nedokáže, je upravit a distribuovat navržené řešení tak, aby způsobilo žádoucí změnu v myšlení lidí - právě tato etapa si zpravidla žádá násobně více času. Dokud za nás nebudou kompletně myslet roboti (jednou to nepochybně nastane, jen bych se takové chvíle nerad dožil) jde o limitující faktor, má-li řešení přinést patřičné výsledky ze své realizace.

Dlouhotrvající řešení se do moderní doby, mezi všechny rychle dostupné benefity, které taková doba přináší, jaksi nehodí. Těžko byste dnes akceptovali kufříkový mobilní telefon Motorola z roku 1994, vážící přes jeden kilogram - svou velikostí do dnešního světa prostě nezapadá, a řadu věcí, jako je kvalita obrazu nebo zvuku, kterou by takové zařízení s dnešní technologií mohlo poskytnout, musíme díky tomu oželet (film s 8K kvalitou obrazu na šestipalcovém displeji je z hlediska zážitku sledujícího absurdní kombinací). 

Domnívám se, že stejný osud teď potkává i controllingová řešení (a možná i řešení v  dalších oblastech, raději nechci domýšlet) - nejde o rozměr, ale délku trvání do navození žádoucího stavu. Možnost "mít to vyřešené" přináší nutné čekání právě tak, jako přináší nutné problémy požadavku "mít ho u sebe" mobil historických rozměrů, byť naplno rozvíjející možnosti dnešních technologií.

Problémy ignorovat nelze, zejména máte-li manažerskou odpovědnost. Neignorance má však své stupně závažnosti - zachytit a zjistit představuje ten první, až někde daleko na obzoru, a někdy dokonce ani tam, se nachází meta zvaná "vyřešit". Nemusíte mít vyřešeno, ale problém jste včas indikovali - copak to nestačí jako důkaz vaší kompetence?

Možná že ne - takhle nás to neučili - ale třeba se s tím dá žít, tak jako s filmy na displeji současných mobilů.

Zpátky k controllingu: jeho typickou náplní je problém identifikovat, analyzovat, navrhnout řešení a dohlédnout na jeho realizaci. Odeberete-li z tohoto procesu poslední dvě fáze, bude mnohem víc zapadat do dnešní zrychlené doby. Identifikovat a analyzovat zvládá AI reporting skvěle. Reporting výkonnosti nebo nákladový reporting jsou ve své rychlosti a přesnosti opravdu fascinující - nejde však o controlling. Čas od času však potřebujete něco vyřešit - a otázkou zůstává, zda k tomu ve své fascinaci reportingem postupně neztrácíme schopnosti.

(Psáno pro CAFIN News 2025/1)

Údržba strojů v kalkulaci

Mám rád výrobu - předpokládám, že je to o mně všeobecně známo. Mám také rád výrobní ředitele - jako partnery v diskusi. Ve výrobě není nuda, jakou jsem kdysi zažíval v bankovnictví, ačkoli mými partnery pro diskusi tam byli lidé s roční mzdou odměnou nejméně o řád vyšší - dodnes nevím proč.

Klíčem k přesným kalkulačním sazbám ve výrobě jsou často náklady na údržbu strojů. Výrobní ředitel je tady odkázán na svou pravou ruku, šéfa údržby. Být stále bankéřem, diskuse s šéfem údržby by nejspíš skončila brzy. Naštěstí pro mne, za posledních pětadvacet let jsem se už trochu poučil.

Pro vysvětlení následující ukázky: pokud vám někdo tvrdí, že pro kalkulaci jsou nejlepší přesně klíčovaná účetní data, v oblasti údržby to platí jen velmi omezeně. Přesná data vám dají pohled na určité konkrétní období. V něm se ale řada věcí odehrála  nahodile - především mám na mysli opravy nečekaných poruch. Na kalkulační sazbu by to nemělo mít vliv: dovedete si představit, jak na poradě říká controller: "sazby, účtované zákazníkům, nám vzrostly - díky náhodě"? 

Místo účetnictví musí nastoupit dlouhodobý průměr, který působení náhody v konkrétních obdobích "vyhlazuje". A tady je problém: pro opravdu dlouhodobý průměr, členěný podle strojů a zařízení, zpravidla nenaleznete spolehlivé datové podklady. Dlouhodobý průměr tohoto typu, vlastně jen jeho dobrý odhad,  mívá v hlavě šéf údržby, jde-li o člověka na svém místě. Diskuse, vedoucí k jeho získání, není jednoduchá, jak asi tušíte. Přikládám dvě ukázky - doufám že v připojených odpovědích budou pro vás poučné nebo i návodné:

Námitka: Práci údržbářů po mne chcete rozdělit nějakým poměrem. Údržbáře musíte platit ať něco dělá, či nikoliv. Rozepisovat jejich čas na jednotlivé stroje na opravy postrádá smysl.

Odpověď: Pro kalkulaci má smysl vědět, jak souvisí počet údržbářů s počtem strojů různých druhů – když se rozšiřuje výroba, vždy musí proběhnout diskuse, zda to zvládne stávající počet údržbářů, nebo budou potřeba další. Stejně tak, když se nějaký počet strojů vyřadí, ubude práce v určitém rozsahu.  Ta souvislost tam prostě nějaká je a já jen chci, aby náročnost na údržbu byla korektní součástí ceny práce stroje, kterou zákazník musí zaplatit… Prostě něco ve smyslu: „na tuto linku potřebuji půl pracovního úvazku údržbáře, protože kdybych koupil dvě další, bude mi právě jeden člověk na údržbě chybět…“

Námitka: ND na jednotlivé stroje nerozepisuji. Nakupujeme pouze nejnutnější a jsou to nárazové nákupy. Pět let nakupujeme na ten stroj díly za x kč, šestý rok za desetkrát tolik.... Pokud to budete chtít rozepsat, dostanete čísla bez souvislosti

Odpověď: Do značné míry platí totéž, co jsem napsal výše. Jednotlivé poruchy jsou nahodilé podobně jako u auta, kterým jezdím,  ale - i když to nikdy nestanovím přesně -, můžu říci, že za dobu, kdy stroj nebo auto budu užívat, se vyskytne určitý počet údržbových úkonů včetně oprav typických poruch, kterým lze přiřadit určitou finanční náročnost (zbytek, různé zásahy vyšší moci, v tom samozřejmě nebudou – nepočítáme s nimi ani nikde jinde). Když podělím celkový odhad celkovou dobou využitelnosti, ke které jsem odhad vztáhnul (například 6 milionů korun 12 let), dostanu roční číslo, které by bylo optimální do kalkulace.