Novoroční předsevzetí: co třeba zachránit controlling?

Doba radostného růstu,  zdá se,  skončila.  Do jisté míry  to platí i pro controlling.  Ty tam  jsou ambice devadesátek, tradiční metody se zakonzervovaly  a  snaha o lepší rozpočtování nebo přesnější kalkulaci jsou vnímány jako zdroje zbytečných problémů.  Controlleři, pokud nedostali za úkol agendu ESG,  vybarvují čísla  a  vytvářejí  grafy k ukazatelům, které hospodářskou   realitu   často spíše   zatemňují,   místo aby  umožnily  cílená  a  přesně definovaná opatření.  

V  takovém prostředí  je  snadné  překročit  hranice  únosnosti   a   ztratit kredit profesionála.  Jak tomu zamezit? V novoročním čase pomáhají lidem předsevzetí. Tady je návrh, jak by mohla vypadat ta controllingová:

Kdykoli to půjde:

• budu prosazovat pohled na firmu (volbou KPI, uspořádáním reportů) prostřednictvím procesů. 

První krok by mohlo představovat vydělení nákladů na změny ("neprocesních") z nákladového účetnictví, třeba formou projektových nákladů, druhý pak nastavení pevných interních převodních cen mezi produkcí a prodejem ve firmě (pevně nastavená cena, - výnos toho, kdo produkuje a náklad toho, kdo prodává - oddělí od sebe procesy prodeje a produkce, které ze své povahy vyžadují zásadně rozdílný přístup k řízení).

• omezím ambice účetnictví „vidět dovnitř podniku“  - není v tom dobré - a posílím vnímání jeho role poskytovat spolehlivá a ověřená data na úrovni detailu - je v tom nezastupitelné. 

Dobrým začátkem může být opuštění kalkulačního rozdělování účetních nákladů na střediska podle účelu a návrat k účtování podle toho, kdo objednává a schvaluje - odpovídá to způsobu, kterým jsou náklady dokladovány dodavateli, a umožňuje efektivní odbornou kontrolu přijatého dokladu.

• budu potlačovat všeobecné přesvědčení „záleží pouze na velikostně významných položkách“ ve prospěch tvrzení „záleží na položkách, které vytvářejí rozdíly“.

Boj s přesvědčivou mantrou manažerů si vyžádá neúnavně vnášet do diskusí racionální argumenty podložené příklady. V případě jednociferné marže může každé opominutí zdánlivě nepodstatného nákladu působit ztrátovost konkrétního produktu, o které se nedozvíte.

• jakkoli to zní staromódně, budu usilovat o nastavení výkonových norem a tam, kde to není možné, prosadím odpovědnou práci s budgetovým limitem.

Omezování "svobody a volnosti" prostřednictvím předem objektivně nastavených limitů odhalí ty, kteří nejsou schopni takové limity dodržet. Říci jim to včas je fér, snaha rozdíly zastřít není ohleduplností, ale odsunuje odhalení nepříjemné pravdy na dobu, kdy její důsledky budou závažnější. Hlavní přínos sledování limitů je však jiný - sledováním, vyhodnocováním a postupným učením vytvářejí věrohodnou představu o budoucí spotřebě. 

• nepřipustím zatěžování výkonnostních KPI neprodejnou (nadbytečnou) kapacitou.

V každém procesu (pozor, i v procesech obslužných) můžete alokovat fixní náklady nejen na užitečnou část kapacity (může jít o kapacitu spotřebovanou i nespotřebovanou, podmínkou je, že někdo z ní měl užitek, ), ale také na kapacitu zbývající, která expirovala bez užitku. Tato část nákladů musí v konečném důsledku snížit controllingem stanovenou ziskovou marži. Tím upozorňuje na chybu, ke které došlo chybným dimenzováním, de facto utopený náklad. Naopak, snaha promítnout utopené náklady do nákladů a cen produktů vede nutně do smrtící spirály (vyšší ceny - méně zákazníků - ještě vyšší ceny...).

• nebudu podporovat skrývání CAPEXu mezi OPEX, alespoň v controllingových reportech.

Nesnižujte aktuální výsledek o de facto CAPEXové částky, které byly zaplaceny s předpokladem efektu pro budoucí, nikoli stávající zákazníky. Kde začít? Alespoň v manažerských reportech, nejde-li to jinde, důsledně časově rozlišujte, případně amortizujte aktivované výdaje v případech, jako je získávání nových kompetencí, produktového nebo procesního know-how a také vytváření obchodních příležitostí.  V opačném případě budou vaše  produkty v letech rozvoje nepřiměřeně drahé, zatímco závazek postupně realizovat a doručit do firmy adekvátní efekt  upadne do zapomnění (v případě aktivovaných výdajů jej připomínají právě  odpisy nebo amortizace)!

• zatížím kalkulace a investiční propočty náklady spojenými se specifickým rizikem konkrétního případu.

Ačkoli to vypadá složitě, příslušné nástroje pro tento účel jsou k dispozici. Nebojte se vytvářet adekvátní rezervy, pojišťující specifické, jiným způsobem  nepokryté riziko konkrétních záměrů a obchodních případů, a tím zatížit marži zdánlivě výnosných, ale riskantních návrhů (účetní výsledek měnit nemusíte - postačí rezervy manažerské nebo jen korekce v reportech). U investic berte takovou rezervu jako cash výdaj (zaplacené interní pojistné) nebo použijte adekvátně zvýšenou diskontní sazbu při výpočtu NPV.