FINblog Tomáše Nekvapila

Z praktického hlediska mi humbuk okolo roční účetní závěrky připadal odjakživa přehnaný: vždyť na konci celého úsilí nestojí nic jiného, než pohled na to, jak si firma počínala v souhrnu za období, které pravděpodobně začalo před třinácti a více měsíci - a před několika měsíci také skončilo. S tím máte vystačit pro celý další rok, tedy do doby, než budou k dispozici aktuálnější údaje z výkazů závěrky následující. Lze však v takovém případě vůbec hovořit o aktuálnosti? Měřeno rychlostí, dnes v prostředí globální konkurence obvyklou: dává nám kladné posouzení takových výkazů – třeba v pozici věřitele firmy - vůbec nějakou záruku, že je firma nyní v pořádku? A – připustíme-li, že právě tato úloha výkazů má pro důvěru v podnikání zcela zásadní význam – nebylo by lépe závaznou, zákonem vymezenou účetní závěrku provádět tak, jako u kótovaných společností – tedy jednou za čtvrt roku (na rozdíl od stávajících měsíčních "jakobyzávěrek", ve kterých se dají nepříznivé jevy docela úspěš...

Často bývám dotazován na knihy, které bych doporučil v oblasti ekonomiky a řízení. Knižní trh je zavalen nabídkou nejrůznějších titulů, takže problém není, že by nebylo z čeho vybírat. Podobně jako na internetu - problém je vybrat, co vám skutečně pomůže. Následující pokus je motivován snahou takový výběr čtenářům Finblogu usnadnit. Hledáte poslední knihu, kterou stojí zato přečíst v tomto roce? Hledáte dárek, který by vám někdo měl koupit, abyste měli co číst v roce novém? Otázal jsem se okruhu kolegů a přátel, jaké tituly by doporučili ke čtení podnikovým controllerům a hodnotově orientovaným manažerům. Hledal jsem náměty s trochu obecnějším přesahem, nikoli suché učebnice, ale především díla, rezonující s otázkami, kterými nás svět hojně zásobuje v poslední době: světová ekonomika, zadlužování, krize elit, trendy a jejich interpretace. Trochu neskromně  jsem připojil také několik vlastních publikací (na omluvu: je to mimořádně ef...

Lidová tvořivost je často zdrojem vtipů s téměř geniální pointou. Nebo se mi to jen zdá? Potíže s nadváhou? Ty se mne netýkají. Já mám potíž s podvýškou. Takový přístup k problému může být přece skvělou inspirací. Nedostatek zaměstnanců v dělnických profesích? Ale prosím vás... Jen přebytek míst s příliš nízkou mzdou. Opravdu geniálně jednoduché: plaťte dvojnásobek a dělníky určitě najdete. Nebo za vámi rádi přijedou. Že jsem se nejspíš zbláznil? Kde na to vzít? No to je právě ono - svět je k vám krutý, když máte konečně zakázky a není nikdo, kdo by na nich dělal. Ale nemůže to být naopak? Nebyl svět celému Česku extrémně nakloněn, když nám přes dvacet let umožnil používat mimořádně kvalifikovanou a výkonnou pracovní sílu za poloviční cenu? Jak jsme si mohli myslet, že to bude napořád? Výhru v loterii můžete propít za několik týdnů - kromě kocoviny bude váš život navlas stejný jako předtím -...nebo ji uplatníte tak, abyste se někam dostali. Někam výš, samozřejmě. V podni...

Tři sudičky šly krajem. Kdykoli se na zámku nebo podzámčí narodilo dítě, přispěchaly ke kolébce, aby svými dary předurčily jeho životní dráhu. Ty tři dámy v nejlepších létech byly sudičkami odnepaměti, široko daleko nebylo komnaty ani chalupy, jejíž práh by alespoň jednou nepřekročily. Není divu, že je práce trochu nudila. Poslední dobou – nějakých dvě stě let – už nad kolébkou ani nepřemýšlely, které vlastnosti mohou nejlépe naplnit osud novorozeněte. Stačí se přece zeptat. Ze svých toren ochotně vytahovaly, o co si rodiče právě řekli. Žádné překvapení - „BOHATÍ“, „MOCNÍ“, „OBDIVOVANÉ“, „ŠLECHETNÉ“ šli na dračku. Našim sudičkám to vyhovovalo. Žádané vlastnosti se zpravidla vyčerpaly do oběda a odpoledne tak mohly trávit v kavárně nad šlehačkou a zákusky. Onoho dne se již vracely do města, když je dohnal zadýchaný muž. Právě se stal otcem a žádný odklad nepřipadá v úvahu, matka je na tom špatně, kdoví, zda se vůbec dočká rána. Varování sudiček, že to nejlepší už mají rozdáno, rozrušen...

S dělením nákladů na fixní a variabilní bývá vše v pohodě. Až do chvíle, kdy se začnete ptát na detaily: Jsou mzdové náklady výrobních dělníků variabilní (když umíte přiřadit jejich přesnou dávku jednotce výrobku) nebo fixní (když si zároveň dohodnete s dělníky pevnou mzdu za měsíc)? Jsou náklady na vytápění budov fixní (když přece nezávisí na objemu vašich výkonů) nebo variabilní (když se přece v jednotlivých obdobích podstatným způsobem mění)? Jsou náklady na skladování materiálu ve vaší firmě variabilní (když vás sklady stojí dvakrát tolik, co před pěti léty, kdy jste dosahovali polovičního výkonu) nebo fixní (když jde především o budovy a techniku ve vašem vlastnictví a také o skladníky s pevnou měsíční mzdou)? Odpověď na tyto otázky ode mne nečekejte. Bohužel neznám žádnou definici, umožňující dělit náklady na fixní a variabilní. Vy ji snad znáte? Položená otázka je samozřejmě chyták. Není těžké vymyslet definici, ...

Život controllerů před pár desítkami let mohl připomínat pobyt dospělého dítěte v domě starostlivých rodičů, kde je o vše postaráno. Stačilo posbírat připravené účetní výsledky, porovnat skutečné hodnoty s těmi očekávanými, zpracovat líbivé reporty a mohli jste žít svým vlastním životem plným neobyčejných  zážitků.    A jak už to   v podobných případech   bývá,   nebyli   to   rodiče,    tedy lidé z podnikových financí, komu poněkud parazitující způsob existence controllingu přestal vyhovovat. Sami controlleři využili bouřlivých devadesátých let minulého století, hesel o globální konkurenci, informačních dálnicích a trvalém růstu k tomu, aby rodnému domu dali sbohem.   Ačkoli si to mnozí z rodičů dodnes nepřipouštějí, své potomky tak jednou pro vždy ztratili. Nepřehlednost situace, kdy rodiče stále ještě doufají v návrat dětí k rodinnému stolu a děti spřádají plány, jejichž cílem je d...

Opravdovou rozumíme věcem, které se nám každý den odehrávají před očima? Nepodléháme všichni, ve snaze  stihnout co nejvíc, až příliš iluzi jediné jednoduché pravdy? A neztrácíme část důvěryhodnosti - také  proto, že odmítáme naslouchat  námitkám?   Následující příklad na téma kalkulace hodinové sazby – možná překvapivě – může posloužit jako jednoduchý testovací prostředek. Počítejte se mnou: Měsíční provozní náklady střediska Laserové řezání .................. 171 150,-  [C ZK ] Počet směn za měsíc ……………………………………………………………42 Zakázky celkem za měsíc (průměrný počet normohodin) ……………...228,2 [hod] Sazba provozních nákladů na jednu normohodinu řezání  ...... 750  [C ZK/hod ] Je všechno v pořádku? Na první pohled určitě ano: hodinová sazba 750 vychází jako podíl 171 150 / 228,2 a zřejmě stanovuje provozní náklady na jednu hodinu výkonu, které musí být pokryty v ceně zakázky, máme-li na konci měsíce skončit beze ztráty. Ob...

Vzpomínáte si na staré školní fotografie? Nebo fotky ze svateb a nejrůznějších rodinných událostí? To nejzajímavější přijde, pokud za sebou seřadíte snímky tak, jak byly pořízeny v jednotlivých letech. Mladí zestárli a staří… no, prostě neomládli. Ale o to nejde. Vnímáte změnu a současně vidíte, kdo je právě v jaké kondici. Tetička z druhého kolene, která trpěla od nepaměti silnou nadváhou, snad konečně zhubla. A její syn ji už přerůstá. Příbuzní ze Slovenska, pokaždé v dolní řadě. Jsou evidentně spokojení, daří se jim stále lépe…  Jenom ten Vlado - vypadá, jako že ho vášeň pro destiláty stále neopustila (a kdo by v to věřil…). Tak tohle přesně je role účetních výkazů. Nedokáží nahlédnout dovnitř firemních procesů, stejně jako z fotografie neodhalíte, co komu právě běží hlavou. Ale přesto řeknou mnohé, zvlášť když se zaměříte na  změny mezi jednotlivými obdobími. Účetní závěrka je tím hlavním vnímaným výstupem z účetní evidence....

Pro obchodníky musel být středověk tím nejlepším obdobím - stačilo přivézt zboží ve správnou dobu do města a jeho obyvatelé bez výhrad nakupovali předměty jinak nedostupné, za podmínek výhodných pro toho, kdo prodával. Jinou možnost totiž neměli. "Ber nebo neber, příští šanci dostaneš, až tudy pojedeme zase za rok..." O pár století později se prodejci začali shromažďovat na městském tržišti, vzrostla konkurence, tedy i možnost volby pro kupujícího a také pravděpodobnost toho, že podmínky obchodu, kterých má dodavatel šanci dosáhnout, výhodné nebudou. V sousedním městě tomu však mohlo být, bohudík, stále ještě úplně jinak. A dnes? Internetové vyhledávače nebo elektronické aukce vnímáme jako pokrok, ale zároveň jde o nástroj extrémního nátlaku. "Ber nebo neber" teď platí na druhou stranu: "Přizpůsob své požadavky pod úroveň toho, co chtějí ostatní, jinak nemáme problém (my zákazníci) u nich nakoupit." Kvůli globalizaci a globální konkurenci je navíc téměř...

Počítáte-li s tím, že řešení založená na neadekvátně vysokých rizicích budou spravedlivě zatížena špatnou hodnotou určitých ekonomických ukazatelů (což by při výběru optimální varianty přirozeně působilo v jejich neprospěch), musíme vás zklamat – ekonomy ani účetní pravděpodobně nenapadne, že by faktory rizika v těchto ukazatelích vůbec měly hrát roli. Rozhodování manažerů, měřené ekonomickými výsledky, bude proto vždy nebo téměř vždy vykazovat tendenci k nevhodnému výběru. Toto je několik málo příkladů: Příklad první – nákup: Při posuzování nákladů spojených se zajištěním určitého produkčního vstupu zvítězí dodavatel s nejnižší cenou. Nižší cena může velmi pravděpodobně souviset s nižší schopností dodavatele na trhu se prosadit a to zase může vést k oprávněnému podezření, zda příčinou nejsou faktory, spojené s kvalitou nebo spolehlivostí dodávek. Toto nebezpečí však ve chvíli, kdy se rozhodujete pro kandidáta s nejnižší nabídkovou cenou,  vaše hodnocení ignoruje. Nemusí ...

Měl by být stát řízen jako firma?  Upřímně řečeno, nevím. Na jedné straně - všechno to utrácení ze státního rozpočtu, ale na druhé: představa úředníka s manažerskou smlouvou? Pokud mám v něčem jistotu, je to převrácené tvrzení: Neřídit firmu jako stát. Nikdy. Vytesat do kamene! Jenom se o to probůh nesnažte. Ředitel s volebním programem? Manažeři s definitivou jako úředníci? Brzy by nebylo co utrácet. A to nejen ve firmách, ale ani ve státě...

Poznámka autora: Následující článek navazuje na příspěvek Zapomenuté riziko z 29.9.2014.   Chcete ulovit štiku? Cestovní kancelář „NA RYBY“ organizuje pro malé skupinky rybářů jednodenní  výlety do štičích vod. Zaplatíte tři tisíce (v ceně máte také bezplatnou přítomnost dalších dvou nelovících, pokud o ni budete stát) a Ladislav, majitel a jediný zaměstnanec cestovky, vás naloží do zánovního Range Roveru,  aby vás odvezl na  utajené místo v podhůří Šumavy. Tím, že štiku do pár hodin ulovíte, je si Ladislav naprosto jist: dokonce vám garantuje, že v případě neúspěchu (který podle něj může být zaviněn jen naprostým rybářským neumětelstvím) vám celé tři tisícovky vyplatí zpět, nenechá si ani na benzín.   Tady je pointa našeho příběhu. Ladislav přebírá vaše riziko. Tím ovšem  toto riziko přijal do svého business case . Investice v podobě Range Roveru ho stála tři sta tisíc, čistý příjem z jedné obchodní zakázky dělá přesně jeden...