Přeskočit na hlavní obsah

Z deníku prudiče: sháníte dělníky do výroby?


Lidová tvořivost je často zdrojem vtipů s téměř geniální pointou. Nebo se mi to jen zdá?

Potíže s nadváhou? Ty se mne netýkají. Já mám potíž s podvýškou. Takový přístup k problému může být přece skvělou inspirací. Nedostatek zaměstnanců v dělnických profesích? Ale prosím vás... Jen přebytek míst s příliš nízkou mzdou. Opravdu geniálně jednoduché: plaťte dvojnásobek a dělníky určitě najdete. Nebo za vámi rádi přijedou.

Že jsem se nejspíš zbláznil? Kde na to vzít? No to je právě ono - svět je k vám krutý, když máte konečně zakázky a není nikdo, kdo by na nich dělal. Ale nemůže to být naopak? Nebyl svět celému Česku extrémně nakloněn, když nám přes dvacet let umožnil používat mimořádně kvalifikovanou a výkonnou pracovní sílu za poloviční cenu? Jak jsme si mohli myslet, že to bude napořád? Výhru v loterii můžete propít za několik týdnů - kromě kocoviny bude váš život navlas stejný jako předtím -...nebo ji uplatníte tak, abyste se někam dostali. Někam výš, samozřejmě. V podnikání to znamená především k vlastnímu produktu, značce, tedy lepšímu zhodnocení vynaložených prostředků, Mimo jiné i těch, které platíme za lidskou práci. Když jsem ve druhé sérii House of Cards viděl amerického prezidenta na nemocniční posteli LINET české výroby, málem mi oči vypadly z důlku. Je to jen seriál, samozřejmě. Jenže, mezi námi, kolik lidí kdy vidělo postel skutečného prezidenta?

Prezidentem nejspíš nebudu. Patří mi to. Prezidentskou kampaň jsem si pokazil hned na začátku. Copak  by budoucí prezident mohl jen tak prudit lidi, kteří stojí v čele vlastních podniků a možná jen neměli to štěstí na správnou příležitost? Co by asi tak měli dělat? Zavřít výrobu, která dost nenese? V zajetí volebních kampaní se chválí a slibuje (mimochodem, v příštích deseti letech zažijeme volby celkem sedmnáctkrát - připadá vám to normální?). Vytvářet si nepřátele kritikou, jakkoli pravdivou a upřímně míněnou, nedává smysl - nejde-li o vašeho protikandidáta, samozřejmě.

Bez šatů však tentokrát není císař - ani prezidentský kandidát. Problém, o kterém by bylo dobré mluvit, mají v Čechách poddaní. Ke vší smůle - právě ti, kteří umí šít.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád.  Může se to týkat i vaší firmy?

Controlling je mrtev, ať žije reporting

Přestože současný svět přináší zrychlenou dostupnost téměř čehokoli, na co si vzpomenete, doba, kterou si žádá odpovědné řešení problémů, se ani v moderním prostředí nezkracuje. Poptávat řešení přes ChatGPT čas jistě ušetří, co ovšem umělá inteligence nedokáže, je upravit a distribuovat navržené řešení tak, aby způsobilo žádoucí změnu v myšlení lidí - právě tato etapa si zpravidla žádá násobně více času. Dokud za nás nebudou kompletně myslet roboti (jednou to nepochybně nastane, jen bych se takové chvíle nerad dožil) jde o limitující faktor, má-li řešení přinést patřičné výsledky ze své realizace. Dlouhotrvající řešení se do moderní doby, mezi všechny rychle dostupné benefity, které taková doba přináší, jaksi nehodí. Těžko byste dnes akceptovali kufříkový mobilní telefon Motorola z roku 1994, vážící přes jeden kilogram - svou velikostí do dnešního světa prostě nezapadá, a řadu věcí, jako je kvalita obrazu nebo zvuku, kterou by takové zařízení s dnešní technologií mohlo poskytnout, ...