FINblog Tomáše Nekvapila

Kdo se moc ptá, měl by si dát pozor na to, co se dozví. Vědět příliš mnoho nepřináší automaticky pocit blaženosti. Poznání  může být zrovna tak spojeno se smutkem, když pochopíme, že některé odpovědi zní úplně jinak, než jsme si představovali.   Svět na prahu 2016 dává mnoho příležitostí k otázkám. Když jsem zde zhruba před rokem (" Jak se nestát prognostikem ", říjen 2014) psal o fascinaci spojené s tím, kolik zásadních novinek přinesla dvě přecházející desetiletí, o " jízdě na horské dráze, rozjíždějící se stále zběsilejším tempem ", netušil jsem, že podobná tvrzení mohou být již brzy vyslovena také v jiných souvislostech. Těch méně radostných, bohužel.   Doba růstu bez přívlastků a také doba propojování civilizací je, zdá se, minulostí. Možná, že se obojí odehrávalo tak trochu "na dluh". Dluh finanční, ale také dluh informační, který vzniká,  pokud se v pravou chvíli nezeptáme: Je naše cesta opravdu ta správná? A to i tehdy, když ...

Nesnesitelná lehkost účetního odepisování mne asi nikdy nepřestane fascinovat. Pár poznámek si nemohu odpustit ani dnes.   Z bilančního pohledu: Nakládání s dlouhodobým majetkem (proč se v české terminologii nazývají fixní aktiva dlouhodobými, když nezahrnují třeba dlouhodobé pohledávky, opravdu nechápu)  je ve své podstatě jenom hospodařením s určitou skladovou zásobou, podobně jako nakládání s majetkem oběžným. Budova, výrobní linka nebo kamión v majetku firmy představují již nakoupenou zásobu budoucího užitku, který může být vydáván "ze skladu" tak dlouho, jak dlouho nám tyto položky dokáží být užitečné - užitek totiž postupně ztrácí:  svým využitím (při kterém dochází k fyzickému opotřebení) nebo prostě stárnutím (pak se jedná především o morální faktory). Ocenění zásoby budoucího užitku, uložené v každé majetkové položce - vlastně "skladovém místě",  vychází jako u materiálových zásob z pořizovací ceny. Množství již spotřebované zásoby odepis...

Řídit projekt není žádná legrace, ale jedno jsem projektovým manažerům vždycky záviděl: jasný a přehledný koncept. Etapy, termíny, milníky. Na otázku „o co ti jde?“ (pravidelně ji slýchám od své manželky) transparentní odpověď: „hlídám si náklady, čas a kvalitu. To stačí." Představuji si mysteriózní trojúhelník s těmito třemi částmi magické formule  na podlaze zešeřelého sklepení a projektové manažery v dlouhých hábitech, jak přinášejí oběti bohům, vládcům náhody. Ti zkušení říkají: něco být obětováno musí. Sofiina volba: bude to dodržený rozpočet, splněné termíny nebo předpokládaná kvalita? Jako když zkoušíte žonglovat s míčky: s jedním to jde snadno (třeba postarat se o kvalitu, když nemusíte hledět na čas a peníze) se dvěma hůř (stihnout v termínu a s určenými penězi, bude-li zapomenuto na kvalitu) a se třemi…  jen pro zkušené a trénované. Má také podnik jako soubor neustále se opakujících procesů s průběžnými výstupy a stálým tokem obchodních zakázek svůj magický tr...

Představte si, že pro svou firmu získáte letní zakázku, která vám připadá výhodná. Lidé ve vašem vlastním vývojovém středisku nejsou během prázdnin nijak přetíženi, a tak jim necháte připravit návrh určitého produktu, který následně zadáte externímu dodavateli ke zhotovení. Částka za tuto kooperaci - outsourcing, představuje jediný výdaj ze strany vaší firmy, a přitom cena zakázky, kterou se vám podařilo dojednat s potenciálním zákazníkem, je bezmála dvakrát vyšší. Samozřejmě, protože hlavní hodnotu obsaženou v produktu představují znalosti a schopnosti vývojářů. Jinými slovy řečeno - zaplatíte svému dodavateli a slušný balík peněz ještě stále zůstane pro vaši firmu. Copak by někdo namítal. že se to nevyplatí? Někdo možná ano - účetní. Je-li zvyklý účtovat náklady na zakázku hodinovou sazbou, napočítá vám něco, co ve skutečnosti platit nemusíte. Tušíte správně - práci vývojového střediska. Zisk je ten tam, a pokud vás někdo hodnotí přes průměrnou marži, možná zmi...

Co je to za otázku, řeknete si nejspíš… A ptám se na tu nejjednodušší variantu, kdy byla naměřena rozdílná hodnota nějaké veličiny postupně na dvou stejně velkých částech. Stačí přece obě hodnoty sečíst a vydělit dvěma, to by zvládly i děti na prvním stupni základní školy. A přece. V žádné z dalších čtyř úloh jednoduchá aritmetika neplatí. Alespoň pokud hledáte výsledek se skutečnou vlastností průměru, laicky řečeno „se schopností nahradit rozdílné hodnoty určité veličiny jedním společným reprezentantem - tak, aby výsledek nějakého výpočtu vycházel (s tímto jediným reprezentantem) stejně“. • !?!: Vyzvedli jste si auto ze servisu a jedete na víkend do hor.  Je to dvě stě kilometrů, naštěstí po dálnici. V servise vám doporučili prvních 100 km motor příliš nezatěžovat, ručičku tachometru tedy držíte na osmdesátce. Jakmile máte první stovku za sebou, snažíte se dohnat ztrátu a jedete druhou polovinu trasy sto dvacet. Jaká bude vaše průměrná rychlost? Rovných sto to nebude, jak...

Za tvůrce teorie podvojného účetnictví bývá nejčastěji označován Luca Pacioli, jehož traktát Particularis de computis et scripturis, vydaný v roce 1494, se stal základem dnešního účetnictví (viz www.wikipedia.org , heslo "dějiny účetnictví"). Vilfredo Federico Damaso Pareto  byl italský ekonom, sociolog a politolog, působící na počátku dvacátého století jako profesor na univerzitě v Lausanne. Jeho odborná práce zasáhla mnoho oborů, troufám si však odhadnout, že podvojné účetnictví mezi nimi nebylo. Pareto je dnes znám především v souvislosti s tzv. Paretovým pravidlem. Podle tohoto pravidla pramení 80 % důsledků z 20 % příčin. Pareto se prý inspiroval při pěstování fazolí (zhruba čtyři pětiny úrody pochází z jedné pětiny rostlin). Pacioli i Pareto svým odkazem nepochybně ovlivňují myšlení dnešních manažerů, i když každý svým - do jisté míry protichůdným - způsobem (bez jednoho i druhého se zároveň při řízení firmy neob...

Také vám připadá, že hodnoty výkonostních ukazatelů, které od nás vyžadují nadřízení jsou vždy - v poměru k našim možnostem - příliš tvrdé?   A pokud ano - proč nám to stále dělají?   Představte si situaci, kdy jedete po úzké horské cestě, vytesané do strmé skalní stěny. Napravo od vás díra, propast, dokonce chybí jakékoli zábradlí - zkrátka pád do hloubky několik set metrů a jistá smrt. Nalevo kamenná hradba, o kterou auto dost možná odřete, ale hlasitý zvuk kontaktu s pevnou překážkou vám včas zamezí pokračovat špatným směrem.  Vžijte se co nejhlouběji do pocitů řidiče... Cítíte mrazení, kdykoli otočíte hlavu směrem k jasnému nebezpečí? Nesnažíte se  jet co nejvíce ke středu vozovky?  Nestáčíte podvědomě volant od propasti , tedy doleva? Někam, kde to sice nemá valný smysl, ale - ve srovnání s hrozbou na druhé straně -  jde o náraz na kámen, tedy za dané situace jednoznačně preferovanou variantu, pokud...

Cestou k moři jste plánovali  projet 90 litrů nafty za předpokládanou cenu 30 korun, to představuje zátěž pro váš rozpočet celkem dva tisíce sedm set. Ve skutečnosti jste spotřebovali 100 litrů, které jste nakoupili za třicet tři, to je zásek o 600 korun hlubší. O kolik jste tedy chudší čistě proto, že jste na prázdné noční dálnici stiskli plynový pedál až k podlaze? (Zbylá část zmíněného záseku, související s vyšší cenou, je bohužel způsobena vývojem ceny ropy.) Výpočet č.1: Viděno zpětně, při dodržení 90 litrů spotřeby byste platili 90 x 33, to je 2970. Spočítaný rozdíl do 3300 = 100 x 33, přesně 330 korun, padá na vrub vášni pro rychlou jízdu. Kdybyste však chtěli vědět předem (výpočet č.2), kolik se platí za nedostatek sebekontroly, vaše plánování by vám přisoudilo 100 x 30, tedy rovné tři tisíce. To jsou ale navíc  jenom tři stovky (vyjádřeno rozdílem, = 3000 – 2700). 300 nebo 330? Co je správně? Správně může být obojí. Příčinou rozdílu je ...

Systém plánování - na rozdíl od mnoha jiných podnikových agend - neprošel v uplynulém období změnami, které by byly příliš viditelné – to se týká zejména plánů se střednědobým (taktickým) a krátkodobým (operativním) časovým výhledem. Fakt, že se stejnými nebo podobnými plánovacími nástroji je nutno  pracovat zásadně odlišným způsobem, si díky tomu uvědomuje jen málokdo. Rozhodující změna se totiž týká významu plánovaných hodnot: nejde již o žádnou "fotografii z budoucnosti" nebo "čísla vsazená ve Sportce", totiž o přesnou předpověď příštích výsledků, ale jen o momentální, dočasnou představu cíle, kterého má být v budoucnu dosaženo. Rozdíl dosažené pozice od původního plánu proto nelze spojovat s chybou plánovače, pokud bylo z jeho strany vyvinuto při stanovení hodnot veškeré oprávněně očekávatelné úsilí. Ani uživatelé plánů, manažeři, nemohou ze stejných příčin  pracovat s původně naplánovanými hodnotami jako s čísly, nepodléh...

Co neumíme změřit, nelze ani úspěšně řídit. V případech, jako je získání nového zákazníka prostřednictvím první, výrazně zlevněné referenční dodávky, účetní data získanou hodnotu správně nezměří. Většina podobných rozhodnutí se tedy odehrává v podivné a prakticky neřízené šedé sféře: zpravidla  nikdo pořádně neví, kdo za jaký efekt odpovídá.   „Zatím jen penetrujeme trh. Už příští měsíc…“ odpovídal náš poslední obchodní ředitel na otázku, kdy už konečně dokáže prodávat ze ziskem. Se stejnou odpovědí vydržel ještě dalších čtrnáct měsíců. Pak jsme ho propustili. Stálo nás to nějakých padesát milionů.   Doporučení: rozlišujte mezi hodnotou a účetní hodnotou. Cena akcií firmy, která právě ohlásila získání významného zákazníka, na burze vzroste, navzdory tomu, že z účetních knih bylo nutné odepsat pár pro ten účel obětovaných majetkových položek z vlastní produkce (první dodávka byla zdarma). Uspokojivé vysvětlení zní: akcionáři vnímají hodnotu jako bohatství, ne jako...

Je mi mimořádnou ctí poděkovat tímto panu Davidu Šťáhlavskému za velmi kultivovaný přístup k tématu controllingu a také za prostor věnovaný tomuto oboru v pořadu Trendy dne 23.3.2015. Plnou verzi pořadu najdete na http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3344411 .

Už jste někdy potkali blankošek? Nemám teď na mysli podepsaný cenný papír bez vyplněné částky. Naopak, částka je vyplněná a hraje v celé historce úplně zásadní roli. Blankošek, tedy výzva na zaplacení přibližně půlmiliardy korun ročně, je doručován společně všem daňovým poplatníkům - a přednostně Pražanům - každý rok od momentu schválení projektu tunelu Blanka. Jak jsme k této částce dospěli? Odhadované celkové výdaje kolem 35 miliard (v sumě není zahrnuta předpokládaná cena zastavěných pozemků, ale nenechte se chlácholit, nějaká ta miliarda se určitě ještě objeví) dělíme předpokládanou životností stavby, kterou si s velkým optimismem dovolím odhadnout na nějakých sedmdesát let. Dobře, řeknete si nejspíš, pomineme-li dávno diskutované a určitě již beznadějně utopené náklady v souvislosti s překročením plánovaných výdajů, proč vlastně má být na takové informaci něco zajímavého? Jde přece o obyčejný účetní odpis, připadající na jeden rok, spočítaný z celkové po...