Kdo se moc ptá, měl by si dát pozor na to, co se dozví. Vědět příliš mnoho nepřináší automaticky pocit blaženosti. Poznání může být zrovna tak spojeno se smutkem, když pochopíme, že některé odpovědi zní úplně jinak, než jsme si představovali.
Svět na prahu 2016 dává mnoho příležitostí k otázkám. Když jsem zde zhruba před rokem ("Jak se nestát prognostikem", říjen 2014) psal o fascinaci spojené s tím, kolik zásadních novinek přinesla dvě přecházející desetiletí, o "jízdě na horské dráze, rozjíždějící se stále zběsilejším tempem", netušil jsem, že podobná tvrzení mohou být již brzy vyslovena také v jiných souvislostech. Těch méně radostných, bohužel.
Doba růstu bez přívlastků a také doba propojování civilizací je, zdá se, minulostí. Možná, že se obojí odehrávalo tak trochu "na dluh". Dluh finanční, ale také dluh informační, který vzniká, pokud se v pravou chvíli nezeptáme: Je naše cesta opravdu ta správná? A to i tehdy, když všichni kolem provolávají, že jinudy to nejde.
Příliš složitý systém se musí vrátit ke svým kořenům. Doufejme, že je to nová příležitost pro... ...pro zdravý selský rozum. Lidé z podnikových financí o tom pravděpodobně vědí více, než ostatní.
Přeji vám všem šťastný nový rok.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosíme o věcnost při komentování příspěvků.