Účetnictví
si s rizikovou expozicí podniku příliš nerozumí: pokud potřebujete zohlednit
náklady rizika, lze tak učinit dokonce i daňově uznatelným způsobem – když
si ovšem riziko pojistíte u některé z komerčních pojišťoven. Nechcete-li
živit ze své marže finanční instituci, máte ještě šanci nahradit pojištění
určitým nákladovým příspěvkem, vytvářejícím účetní rezervu. Taková položka však
v daňových nákladech zřejmě neprojde. Rezerva je navíc pro účetní tak
trochu nechtěné dítě: možnost, že si management část zisku odkládá na horší
časy, bude totiž auditory vždy interpretována s předpokladem presumpce
viny. Je tedy velmi pravděpodobné, že vyšší riziko (například ohrožení příjmů
specifickými podmínkami trhu pro určitý produkt) v předběžném nebo
průběžném hodnocení vašich aktivit můžete přehlédnout. Vybíráte-li ze dvou
projektů, budete nejspíš volit ten ziskovější; může ovšem jít o zisk vyvažující
jen málo - nebo vůbec nevyvažující - související rizika.
O to
více užitku mohou přinést postupy založené na časové hodnotě peněz. Míra
znehodnocení (diskontování) budoucích příjmů, označovaná jako „diskontní sazba“
je totiž z definice závislá na očekávaných rizicích. Pokud ji ovšem
takovou chcete mít. Rozhodujete-li mezi realizací akce, týkající se
existujících, dobře zvládnutých procesů u známých zákazníků, a zcela novým
záměrem (neověřený produkt na neznámém trhu), pak by se použité diskontní sazby
měly lišit o několik procent – rizikovější případ dostane samozřejmě více,
takže vám musí více vydělat, aby ustál diskontování.
Překvapivě
– většina podnikových výpočtů používá k diskontování vždy stejnou sazbu
vážených nákladů kapitálu (WACC). Podobně se ostatně vyjadřují i někteří autoři
ve svých publikacích (tuzemských; v zahraniční literatuře se
z pochopitelných důvodů mnohem více odkazuje na tam dostupné indexy
kapitálových trhů). Nerad bych se mýlil, ale WACC jako diskontní sazba je
adekvátní riziku existujícího podniku. Použita pro nový projekt funguje tak,
jako by specifická rizika tohoto projektu byla nulová. Je-li používána jedna
sazba, tak riziková prémie (peníze navíc v ceně výrobku nebo služby),
kterou trh většinou akceptuje, dává zákonitě vyniknout spíše rizikovějším
projektům – neskončíme tedy všichni v drogovém byznyse?