FINblog Tomáše Nekvapila

Účelem odpisu je především správně zahrnout do úvah o výhodnosti / nevýhodnosti jednotlivých firemních aktivit náklady související s využitím dlouhodobého majetku. Příliš nízký nebo žádný odpis dovoluje prodávat za ceny, které nepřinesou zpět do firmy peníze potřebné z dlouhodobého hlediska. Bohužel, v řadě případů jsou účetní systémy málo pružné vůči interním potřebám podnikatele. Proto je důležité korigovat odpisy na správnou hodnotu alespoň v kalkulacích (většinou úpravou režijních sazeb, i když nejde rozhodně o nejlepší řešení). Nejčastější chyby jsou následující: 1. Využíváme majetek s nulovou zůstatkovou hodnotou. Může jít o položky s delší než původně předpokládanou životností (mimořádný zisk z tohoto důvodu musí být do firmy skutečně přiveden, neboť v jiných případech, kde jsme naopak odhadli životnost v náš neprospěch, může být ztráta eliminována jen z těchto zdrojů) nebo majetek po finančním leasingu (v leasingových splátkách jsme zřejmě v minulosti odepisovali více, ne...

Drtivá většina podniků v tuzemsku, které jsem měl příležitost poznat, jsou ve světovém měřítku podniky malými. To platí jistě i o firmách, kde počet zaměstnanců dosahuje několika stovek, případně i jeden nebo dva tisíce, jakkoli se rády označují za velké. Metody řízení, o kterých se nejčastěji píše, jsou zpravidla přizpůsobeny potřebám firem velkých. Opravdu velkých. Takových, kde každá změna vyvolá náležitou publicitu. Korporací s desítkami poboček na několika kontinentech. Jejich potřeby jsou ovlivňovány především složitostí komunikace, které nutí volit postupy odolné vůči nejrůznějším vlivům prostředí, limitované ve své účinnosti často právě vědomím, na kolika místech a v kolika národních a kulturních mutacích musí přinést v relativně krátkém čase svůj užitek. Jak málo stačí k tomu, aby tým tvořený několika málo inteligentními jedinci, si pro sebe stanovil racionální a přiměřená pravidla fungování, je proto zcela pochopitelně víceméně irelevantní. Ve firmách zmíněných v úvodní vě...

Trik, který se objevil zhruba před třemi léty, mne zprvu naplnil úžasem: Jak kvalitní musí být zboží (sluchátka k mobilu), když je výrobce ochoten poskytnout „Lifetime Guarantee“ ! V dalších měsících se z nejrůznějšími doživotními závazky roztrhl pytel. Magická formule, novodobé „dokud nás smrt nerozdělí“, se stalo marketingovou zbraní obzvláštního významu. Možnost doživotní aktualizace map k navigaci, vše v ceně nijak předraženého přístroje, vypadá skutečně jako zázrak: ostrov jistoty, přítel, se kterým se už nikdy neztratíte. Jde o ekonomickou sebevraždu ? Budou poskytovatelé doživotních záruk bankrotovat zahlceni požadavky bez nároku na odměnu nebo alespoň kompenzaci nákladů ? Nespočívá trik v tom, že „doživotní“ je spíš „do doby, než zkrachujeme“ ? Nepodezírám podnikatele z tohoto druhu černého humoru, provozovaného navíc na vlastní účet. Příčina musí být jinde. Jistě, stáhnout si z internetu aktuální mapu prodávanou s novými přístro...