FINblog Tomáše Nekvapila

Přiřazení spotřeby konkrétnímu nákladovému středisku lze použít při účtování libovolného nákladového dokladu, což umožňuje rozčlenit spotřebu vstupů dalším způsobem vedle toho, který představuje volba syntetických a analytických účtů. Zákon ani účetní standardy zde nic nenařizují, volba středisek by měla odpovídat především potřebám řízení podniku. Výjimku představují zúčtovací a jim podobná  střediska,  jsou-li používána účetními jako technický prostředek při vedení účetnictví.  Tradiční volbou, o jejímž významu nejsou pochybnosti, je dimenze odpovědnosti. Konkrétní faktura dodavatele, týkající se například spotřeby elektrické energie, bude zaúčtována povinně na syntetický účet 502, závazně vyhrazený pro spotřebu energie. Koncovku 010 definující analytický účet, použijete podle svého rozhodnutí, v tomto případě pro elektřinu (koncovkou 020 může být odlišena spotřeba plynu). Volbou nákladového střediska (s libovolným označením, které váš účetní systém umožnuje) máte možno...

V průběhu času roste komplexita nabízených produktů a firemní procesy se tak stávají složitějšími. Do popředí vystupuje otázka správného ocenění – „kolik má zákazník zaplatit za to, co  prodáváme, abychom neprodělali?“ Hledat odpověď v účetnictví se jeví jako logické a přirozené. A účetní? Nějak si s tím poradí. Všeobecně zavedený způsob vedení účetnictví je bohužel jen málo vstřícný vůči účelové evidenci nákladů (evidenci zaměřené na zjištění „kolik jsme spotřebovali  pro tento účel?“). Sami účetní to mohou napravit jen těžko. V pozadí stojí tradiční uspořádání dokumentů – nejčastěji faktur, které o nakoupených položkách zasílají dodavatelé při požadavku na zaplacení. Právě ony mají dokládat skutečnost – jsou prvotními účetní doklady. Pro dodavatele je účel spotřeby vedlejší – aspoň ve chvíli, kdy už existuje závazná objednávka. Na faktuře figuruje vedle ceny adresa, na kterou má být dodáno, a samozřejmě také dodávané množství – v určité dávce nebo celkem za určité období. Př...