FINblog Tomáše Nekvapila

Jak postupovat v kalkulaci, pokud se reálně účtované náklady určitého výrobku v příštím roce sníží o odpisy, neboť výrobní zařízení bude již v tomto roce plně odepsáno ? Použitím zařízení vzniká výrobci vždy oprávněný nárok na úhradu jeho opotřebení (určeného právě pomocí odpisu). Připustit snížení ceny vlivem zdánlivě nižších nákladů by bylo chybou , která by se vymstila nejpozději poté, co používané zařízení bude skutečně nutné obnovit - a odpis se opět v nákladech objeví. Naprosto správné by proto bylo výrobní zařízení přecenit i v účetnictví (např. aktuální reprodukční cenou) a znovu odepisovat. Potom by se nově určený odpis (nepříliš odlišný od původního, nižší cena bude vyvážena kratší zbytkovou životností) stal součástí kalkulace. Pokud ke změně v účetnictví nedojde, doporučujeme vám obdobně stanovený odpis v míře odpovídající využití zařízení pro tento výrobek přičíst ke kalkulovaným nákladům - půjde o tzv. kalkulační nebo manažerský odpis. Část účetního provozního hospo...

V případě rozhodování o outsourcingu bývají navrhovány zhruba tři možné cesty vyhodnocení: -   Porovnejme celkové náklady v případě s/bez využití externího dodavatele. -   Porovnejme variabilní náklady v případě s/bez využití externího dodavatele. -   Porovnejme (podobně jako u investic) peněžní efekty v případě s/bez využití  externího dodavatele. Upřímně, pro správný výsledek je v každém z těchto postupů něco inspirativního.   Není třeba pochybovat, že „akademicky správná“ je pouze třetí varianta: outsourcing je vlastně dezinvestiční rozhodnutí, jehož efekt by měl být změřen čistou přítomnou hodnotou všech peněžních pozitivních i negativních efektů. Peněžní efekty (kdy která faktura v případě pozitivního rozhodnutí bude nebo nebude placena) jsou ovšem těžko mapovatelné bez vazby na konkrétní spotřebované zdroje. K neopomenutí žádné z položek zdrojů proto dobře poslouží účetní náklady...

Institut „nespolehlivého plátce“, který se ministerstvo financí pokusí zavést od nového roku, uvalí na poctivé plátce DPH další břemeno. Budou si ověřovat pověst svých dodavatelů stejně, jak to nejspíš dělají u svých dlužníků. Pokud by totiž dodavatel neodvedl jimi v ceně dodávky zaplacenou částku DPH, přicházejí v případě ministerstvem označených nespolehlivých plátců na řadu jako ručitelé právě oni samotní.     To mi tedy vysvětlete…   Systém DPH se svými nadměrnými odpočty, které nás stály už pěkných pár miliard, má totiž jeden hlavní účel, skrytý v označení nepřímá daň. Jde o to zdanit konečného spotřebitele, což je přece jen něco jiného než zdanit každého spotřebitele jako v případě daní spotřebních. Zdanění však musí navíc proběhnout způsobem, který skutečný subjekt daně téměř nepostřehne. Jedině tak bude možno sazbu daně zvyšovat bez negativní odezvy na volebních preferencích. Dlouhou dobu to může vycházet – zvýšení sazby DPH považují...

Dlouho hledané přirovnání mne napadlo až v souvislosti se sílící londýnskou olympijskou horečkou: Už několik let se snažíme vysvětlovat, že pro funkčnost moderního plánování nejsou potřeba mimořádné metody a nástroje, ale především správné pochopení jeho pozměněné role. Že historické plány  se liší od podobně vypadajících tabulek v současném podniku, neboť slova jako přesná předpověď nebo plánovací jistota během let zmizela ve víru konkurenčního boje. A přestože málokdo zná svoji podnikatelskou budoucnost třeba jen na měsíc dopředu, plánování jako takové svůj smysl neztrácí. To, co se u plánování mění, je jeho význam. A s ním se nutně musí posunout také naše očekávání, která lze do naplánované budoucnosti vkládat. Roli dnešního plánování lze nejpřesněji připodobnit k nastavování správné výšky skokanské laťky při atletickém tréninku. Mnoho plánovačů se vás bude snažit přesvědčit, že laťka na stojanech musí být v pozici, kdy její pád při př...

Co mají společného daňový poradce, majitel kombajnu a hospodský v Horní Dolní ? Všichni se při svém podnikání potýkají se značným nevytížením kapacity. Daňový poradce od července do ledna, majitel kombajnu od září do půlky července a hospodský v Horní Dolní prakticky pořád, s výjimkou druhé soboty v únoru, kdy tam mají Josefskou zábavu. Všichni ovšem chtějí, aby je jejich podnik přiměřeně zabezpečil, což znamená, že navzdory tomu, že podnikat by mohli - při větším zájmu zákazníků - v mnohem větším rozsahu,   svůj výdělek potřebují v plném rozsahu již nyní. Podobně jako kdokoli z nás, považují za přirozené, že jejich skutečná, ne jakási chimerická ideální tržba musí pokrýt veškeré jejich náklady, a proto nepochybně nastaví cenu za své služby někam nad úroveň toho, co z  celkových nákladů připadá rovnoměrně rozděleno na každou reálně prodanou (a tedy zdaleka ne na každou prodeje schopnou ) jednotku.      ...

S podobným názorem se setkávám tak často, že to snad nemůže být náhoda. Výrobní podniky třídí své účetní náklady na variabilní a fixní, podle toho, zda s rostoucím objemem produkce tyto náklady narůstají (jako třeba spotřeba materiálu, který je součástí produktu) nebo zůstávají neměnné (mzda skladníka, který dostane zaplaceno každý měsíc stejně, nezávisle na tom, kolik materiálu vydal). Činí tak proto, že je zajímá jejich pozice z hlediska bodu zvratu (angl. Break-Even-Point),   tedy, zdali je jejich produkce dostatečná k tomu, aby fixní část jejich nákladů byla zaplacena: prodáte-li pouze jeden produkt měsíčně, těžko vám jeho cena vydělá na celé fixní náklady firmy, včetně již zmíněné mzdy skladníka, který sice nemá co na práci, ale zaplaceno dostat musí. Bod zvratu je právě takové (matematicky spočitatelné) množství prodaných produktů, při kterém nejen odměna skladníka, ale i všechny další fixní náklady vaší firmy budou uhraditelné z inkasovaných tržeb. ...

Účelem odpisu je především správně zahrnout do úvah o výhodnosti / nevýhodnosti jednotlivých firemních aktivit náklady související s využitím dlouhodobého majetku. Příliš nízký nebo žádný odpis dovoluje prodávat za ceny, které nepřinesou zpět do firmy peníze potřebné z dlouhodobého hlediska. Bohužel, v řadě případů jsou účetní systémy málo pružné vůči interním potřebám podnikatele. Proto je důležité korigovat odpisy na správnou hodnotu alespoň v kalkulacích (většinou úpravou režijních sazeb, i když nejde rozhodně o nejlepší řešení). Nejčastější chyby jsou následující: 1. Využíváme majetek s nulovou zůstatkovou hodnotou. Může jít o položky s delší než původně předpokládanou životností (mimořádný zisk z tohoto důvodu musí být do firmy skutečně přiveden, neboť v jiných případech, kde jsme naopak odhadli životnost v náš neprospěch, může být ztráta eliminována jen z těchto zdrojů) nebo majetek po finančním leasingu (v leasingových splátkách jsme zřejmě v minulosti odepisovali více, ne...

Drtivá většina podniků v tuzemsku, které jsem měl příležitost poznat, jsou ve světovém měřítku podniky malými. To platí jistě i o firmách, kde počet zaměstnanců dosahuje několika stovek, případně i jeden nebo dva tisíce, jakkoli se rády označují za velké. Metody řízení, o kterých se nejčastěji píše, jsou zpravidla přizpůsobeny potřebám firem velkých. Opravdu velkých. Takových, kde každá změna vyvolá náležitou publicitu. Korporací s desítkami poboček na několika kontinentech. Jejich potřeby jsou ovlivňovány především složitostí komunikace, které nutí volit postupy odolné vůči nejrůznějším vlivům prostředí, limitované ve své účinnosti často právě vědomím, na kolika místech a v kolika národních a kulturních mutacích musí přinést v relativně krátkém čase svůj užitek. Jak málo stačí k tomu, aby tým tvořený několika málo inteligentními jedinci, si pro sebe stanovil racionální a přiměřená pravidla fungování, je proto zcela pochopitelně víceméně irelevantní. Ve firmách zmíněných v úvodní vě...

Trik, který se objevil zhruba před třemi léty, mne zprvu naplnil úžasem: Jak kvalitní musí být zboží (sluchátka k mobilu), když je výrobce ochoten poskytnout „Lifetime Guarantee“ ! V dalších měsících se z nejrůznějšími doživotními závazky roztrhl pytel. Magická formule, novodobé „dokud nás smrt nerozdělí“, se stalo marketingovou zbraní obzvláštního významu. Možnost doživotní aktualizace map k navigaci, vše v ceně nijak předraženého přístroje, vypadá skutečně jako zázrak: ostrov jistoty, přítel, se kterým se už nikdy neztratíte. Jde o ekonomickou sebevraždu ? Budou poskytovatelé doživotních záruk bankrotovat zahlceni požadavky bez nároku na odměnu nebo alespoň kompenzaci nákladů ? Nespočívá trik v tom, že „doživotní“ je spíš „do doby, než zkrachujeme“ ? Nepodezírám podnikatele z tohoto druhu černého humoru, provozovaného navíc na vlastní účet. Příčina musí být jinde. Jistě, stáhnout si z internetu aktuální mapu prodávanou s novými přístro...