Co mají společného daňový
poradce, majitel kombajnu a hospodský v Horní Dolní ?
Všichni se při svém podnikání
potýkají se značným nevytížením kapacity. Daňový poradce od července do ledna,
majitel kombajnu od září do půlky července a hospodský v Horní Dolní
prakticky pořád, s výjimkou druhé soboty v únoru, kdy tam mají
Josefskou zábavu. Všichni ovšem chtějí, aby je jejich podnik přiměřeně
zabezpečil, což znamená, že navzdory tomu, že podnikat by mohli - při větším
zájmu zákazníků - v mnohem větším rozsahu,
svůj výdělek potřebují v plném rozsahu již nyní. Podobně jako
kdokoli z nás, považují za přirozené, že jejich skutečná, ne jakási
chimerická ideální tržba musí pokrýt veškeré jejich náklady, a proto nepochybně
nastaví cenu za své služby někam nad úroveň toho, co z celkových
nákladů připadá rovnoměrně rozděleno na každou reálně prodanou (a
tedy zdaleka ne na každou prodeje schopnou) jednotku.
Svět však není spravedlivý ke
všem stejně. Majitel kombajnu sklízí obilí šest týdnů v roce za ceny absorbující
celoroční (fixní) náklady a divte se – ono to funguje. Zákazníci jsou ochotni
za tyto ceny jeho služeb využívat, prostě proto, že všichni kombajnéři jsou na
tom podobně a nikdo z nich si nemůže dovolit podstřelit konkurenční
nabídku, aspoň do doby, než někdo vymyslí, jak v zimních měsících levně
přemístit kombajn tam, kde právě dozrává obilí.
Daňový poradce je na tom hůře.
Pokud se nebude skutečně snažit s tím něco udělat, konkurence ho může brzy
připravit o živobytí. Jak ? Na rozdíl od obilí, člověka který vede účetnictví,
lze přece jen přemluvit, aby část svých
požadavků na vaši práci přesunul z oblasti „za pět minut dvanáct“ do
klidnějších vod v průběhu zdaňovacího období. Nebo si posunul termín
závěrky na září. Což je možné, ale
zřejmě si vyžádá od poradce určitou pobídku. Třeba zřetelnou slevu
z hodinové sazby. Dovolit si ji může, protože stejné roční (fixní)
náklady nyní bude rozpočítávat na mnohem více hodin v mnohem více
měsících. A proč tedy označujeme situaci daňového poradce jako horší ? Inu, není bezpečně
chráněn bariérou přepravních nákladů, což znamená, že ten z daňových
poradců, který jako „první ve městě“ odhalí výše popsané tajemství nižších
nákladů na jednotku, může velmi vážně ohrozit schopnost přežít ostatních méně
aktivních, pomalejších.
A co chudák hospodský ? V Horní
Dolní jsou ze šesti stolů pravidelně obsazeny dva. Zvýšit využití neznamená
přestěhovat v zimě výčep do Austrálie, ani nalákat zákazníky na jinou
dobu: štamgasti u dvou obsazených stolů sedí, kdykoli je otevřeno. Najít
někoho, kdo by si přisedl ?
V obci je dvanáct dospělých chlapů, jeden krátce po svatbě (tedy nepoužitelný, i když ve střednědobém horizontu opět perspektivní), druhý
po třech infarktech a dva zbývající by přišli, ale nemají čím zaplatit.
Solidarita kombajnérů tu ovšem neplatí: V Dolní Horní je hospoda plná,
vydělává a není se čemu divit, obyvatel na jeden podnik je tu třikrát více. Jediná
cesta k přežití našeho hospodského bolí - znamená stát se menším. Dva stoly,
možná jeden další, ale určitě v jiné místnosti, účty za elektřinu, úklid i topení musí být totiž
V Horní reálně nižší, mnohem nižší, než v Dolní. Hodinky tikají neúprosně,
protože při stávajících rozdílech si
konkurent z Dolní Horní bude brzy moci dovolit obsluhu „nahoře bez“ a také
autobus, který přiveze i štamgasty z Horní Dolní, pokud tam hospoda
navzdory ekonomické realitě stále ještě bude existovat. Koneckonců,
provozovatel autodopravy nabízí ve večerních hodinách výrazné slevy ...
… proč asi ?
Komentáře
Okomentovat
Prosíme o věcnost při komentování příspěvků.