Potřetí ke kořenům: Spolehnout se na účetnictví – špatně. Nevyužít účetnictví – také špatně.

Zcela prvotní a neoddiskutovatelná role účetnictví připadá  potřebě poskytovat všeobecně respektovaný kontrolní obraz poskytovatelům kapitálu – typicky společníkům, investičním fondům, bankám. Účetní evidence, kterou ve své firmě vedete, se proto řídí pravidly – standardy, které reflektují tuto potřebu s jasnou prioritou. 

Většina z těchto pravidel má podstatný vedlejší efekt a kultivuje celkovou úroveň účtování  se zásadním pozitivním dopadem pro  vnitřní řízení a controlling vaší firmy.  To ostatně přispívá k názoru, že výstupy ve formě účetních výkazů jsou optimálním nástrojem i pro tento sekundární účel. Překvapivě  tomu tak není – uveďme jeden příklad za všechny:

Zásada účetní opatrnosti, která musí chránit poskytovatele kapitálu před umělým navyšováním zhodnocení jejich vkladů – tedy vábení, jemuž by manažeři odměňovaní podle výkonových ukazatelů mohli snadno podlehnout, zní asi takto: „Nevíš-li přesně, zda je hodnota nějaké části tvého bohatství milion nebo milion sto tisíc, nejlepším odhadem je hodnota nulová – nula alespoň nepředstavuje žádnou manipulaci“. Ve FINBlogu jsme o tom ostatně psali docela nedávno <zde>.

Problém je v tom, že mnoho položek, tvořících faktické bohatství firmy, nemá všeobecně respektovanou přesnou hodnotu, jakou je třeba obvyklá tržní cena. Nahradit nulou obtížně ověřitelné ocenění není ovšem receptem, který tento problém vyřeší. Spíše jej přenese do jiných oblastí. Zpravidla půjde o oblasti ne tolik významné pro pohled na firmu zvenčí, ale se zásadním významem pro její vnitřní řízení a controlling.

Představte si situaci, kdy vyvinete určité úsilí – bez úsilí to zpravidla nejde – abyste nově získali nebo zhodnotili některou položku, tvořící společně s jinými celkové bohatství vaší firmy. Přesto  bude takové zhodnocení z důvodů možné manipulace „opatrně“ oceněno nulou. Úsilí, které vám nutně odebralo některé jinak využitelné vstupy - nebo prostředky k jejich získání -, bude z hlediska controllingu jalové, bez adekvátních přínosů. Vstupy nebo prostředky byly z účetního pohledu spotřebovány zbytečně, tedy „propáleny“.

Jde pouze o výjimečné případy? Rozhodně ne – zeptejte se svých účetních, pokud nevěříte:

• Tvrzení se velmi často týká výrobních zařízení, pokud jsou díky vašemu úsilí schopné užitečné práce (a proto bezesporu mají určitou hodnotu) i poté, co byly po naplánované době v účetnictví odepsány. 

• Stejně tak ovšem platí i pro znalosti zaměstnanců, získané aktivním úsilím. Naučíte-li své obchodníky kantonské čínštině, schopnost firmy obsluhovat zakázky z nových teritorií bude všeobecně vnímána jako získaná hodnota, s nulovým oceněním v účetnictví však bude spotřebovaný čas účastníků i lektorů propálen jako čistá ztráta. 

• Získáte-li budoucí zakázky díky referenčním dodávkám vzorků s mizivou nebo žádnou úhradou, jde o podobný důsledek jako v předchozím případě.

Propálení vstupů nebo prostředků mezi položkami aktuálního období  přitom zkreslí kalkulovanou cenu vašich produktů, neboť v dalších obdobích budete konzumovat související efekt vlastně zadarmo. 

Zároveň nevznikne žádný závazek postarat se o  náhradu vynaložených vstupů nebo prostředků v budoucnosti. Takové závazky se totiž v účetnictví vytváří ze získané hodnoty formou postupných odpisů, zatímco ztráta běžného období projde schválením a vypořádáním bez dalších přímých dopadů. Na stanovený odpisy nově získané hodnoty si musí firma budoucí aktivitou vydělat – což samozřejmě neplatí, je-li hodnota nulová. 

Nejen z tohoto důvodu nelze vnitřní faktory úspěchu nebo neúspěchu firmy odvozovat čistě z účetních výkazů. Účetnictví proto není špatné ani zbytečné. Vyžaduje však zvláštní ohledy, chcete-li jej využít jinak, než bylo prvotním záměrem – tedy jinak než pro účel, ke kterému jsou formovány příslušné zákony a standardy.