Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád.
Může se to týkat i vaší firmy?
S řadou českých firem spolupracuji, někdy i celé roky. Jde o firmy malé, střední i velké. Respektuji to, co dokázaly, a s pokorou naslouchám jejich názorům a zkušenostem. Na druhé straně – některá vyjádření, vyslovená často s neskrývaným uspokojením, mne naplňují obavami, kdykoli je uslyším – a v jisté formě je slyším všude:
• Účetnictví máme v pořádku a řídíme se tím, co nám řeknou lidé z financí, účetní poradci, auditoři nebo finanční experti.
• Věříme nástrojům a ukazatelům, které jsme si nastavili a které se dlouhodobě osvědčily.
• Jestli něco potřebujeme, tak jen doladit pár věcí, s nimiž si nevíme rady.
Je uspokojení na místě? Věnujme prosím těmto tvrzením chvíli pozornosti:
K prvnímu bodu, - účetnictví poskytuje spolehlivý obraz: Jakkoli je vedení účetnictví vyhrazena obrovská část podnikových zdrojů, samo o sobě nevytváří systém, který by dostatečně vypovídal o tom, co se ve firmě děje, a to ani v hospodářské oblasti. Účetnictví je v podnicích věnována pozornost celosvětově a oprávněně, účel, který je s tím přednostně spojen, je ovšem jiný, než se majitelé a manažeři firem domnívají. Úpravy účetních předpisů, metod a postupů nejsou navrhovány k tomu, aby lépe sloužily lidem uvnitř firmy – primárně jsou orientovány na potřeby investorů nebo věřitelů porovnávat podniky mezi sebou, mít nastavená varovná světla pro své kapitálové účasti a v neposlední řadě také na potřebu státu zjistit daňovou povinnost a vybrat daně. Tak jako Big Mac v Bangkoku nebo Miláně vám řekne jen málo o thajské, resp. italské kuchyni, není účelem standardizovaných účetních výkazů detailně vystihnout, co se ve firmě děje. Přednost dostal pohled zvenčí a v jeho jméně pak potřeba sjednocení postupů, které musí vést k navzájem porovnatelným výsledkům u různých firem z různých prostředí.
Často zmiňovaná účetní opatrnost představuje dobrý (nikoli však jediný) příklad: „Nevíš-li přesně, zda je hodnota nějaké části tvého majetku milion nebo milion sto tisíc, nejlepším odhadem je hodnota nulová – alespoň to všichni budou mít stejně“ . Zeptejte se svých účetních, pokud nevěříte – tvrzení se týká již jednou odepsaných výrobních zařízení, pokud jsou nadále používána (a proto bezesporu mají určitou hodnotu), ale stejně tak i většiny položek lidského kapitálu (znalostí nebo zkušeností zaměstnanců) a budoucích obchodních příležitostí (které jsou často výsledkem dlouhodobého úsilí, mj. úspěšně realizovaných referenčních dodávek s cenou hluboko pod náklady). Výdaje na tyto účely nejsou rozhodně zanedbatelné a měli byste je jako získanou výhodu, hodnotu uplatnitelnou v příštích zakázkách odepsat proti budoucím tržbám, nikoli převrátit do nákladů stávajících zakázek. V případě nového stroje je postupný odpis v účetnictví standardem, utracené peníze přece nepřipíšete k tíži zákazníkům, pro které právě vyrábíte. Stroj se stane součástí vašeho odepisovaného majetku -- na rozdíl od předešlých příkladů totiž máte pořizovací výdaje přesně doloženy fakturou dodavatele.
Nepřesnost v určení, které z významných výdajů peněz mají být zařazeny do kalkulace jako náklady a zdražit produkci, hraje zásadní roli při rozhodování, jaké produkty vám mohou přinášet zisk. Na druhé straně, „spálení“ výdaje mezi aktuálními náklady nevytváří žádný závazek postarat se o jejich návratnost v budoucnosti a umožňuje utrácet peníze bez vědomí této povinnosti (majetek nenulové hodnoty se účtuje na straně „má dáti“ nikoli bezdůvodně).
Bod druhý, - používáte, co se osvědčilo. Dovolím si být stručnější: nic jiného bych vám ani nedoporučil, pokud jste si jisti, že vývoj situace nepřinese žádnou „ostrou hranu“. Tak jako pilot, který vletěl do mlhy, ocení pohled na radar, který doposud vůbec nepotřeboval, může být rychlé opuštění dosavadních pravidel ve jménu nových potřeb právě tím, co rozhodne, o přežití. Dokud uvnitř i okolo vaší firmy vládne stabilní situace, může být ziskovost konkrétního produktu správně a jednoduše reprezentována jeho příspěvkovou marží (jde o krycí příspěvek, tedy rozdíl mezi prodejní cenou a variabilními náklady, vyjádřený v procentech prodejní ceny). Potřebujete-li firmu restrukturalizovat, zbavit se ztráty nebo zvýšit zisk, vyřadit produkty s nejnižší příspěvkovou marží správné být nemusí. I jednoduché produkty s nízkým krytím mohou totiž být v dlouhodobé perspektivě nadstandardně ziskové, dokážete-li vyřazením těch složitějších výrazně redukovat fixní náklady. Ostrá hrana, v moderní terminologii „černá labuť“, o sobě nedá vědět dlouho dopředu. Větu „Expect the best, prepare for the worst“ (Očekávej nejlepší, připrav se na nejhorší) můžete mít za banální frázi, ale právě teď nabývá na významu.
Za třetí, - určitě postačí jen pár úprav, systém může být zachován. Takovou situaci nelze úplně vyloučit, i když by – i vzhledem k tomu, co bylo řečeno výše – muselo jít o vzácnou shodu okolností. Tomu, do jaké míry je váš systém hospodářského řízení přenositelný do nových podmínek, byste v každém případě měli věnovat patřičnou pozornost - i ve FINblogu na toto téma naleznete mnohé. Věřili jsme jednoduchým pravidlům (vše co potřebuješ, je v účetních výkazech), práci rozdělili mezi vybrané osoby (zaměstnance finančních útvarů) a soustředili se na metody, používané od nepaměti (tradiční plány, rozpočty, kalkulace). Zcela v pořádku, s ohledem na prostředí, které nás obklopovalo. To, co se pro dobu nepohody logicky nabízí, je použít data nad rámec účetnictví (shromažďujeme jich nemálo), zapojit více lidí (především manažerů, odpovědných za klíčové oblasti) a tradiční nástroje přizpůsobit 21. století. Pokud jeden systém vystřídá druhý, půjde o vážnou změnu, která musí zároveň proběhnout rychle. Radikální reakce ale nepřináší pouze komplikace. Stavět dům na nových základech znamená změnit dispozice, odstranit to, co v základech už nebylo užitečné. Uděláte-li to správně, vznikne nová konstrukce, která bude přehledná a jednoduchá , jakkoli někoho vyděsí svými odlišnými tvary. Bolesti takové změny jsou dočasné, užitek přetrvá dlouhodobě.
Dobrá zpráva na závěr: možnosti, které jste doposud nevyužili, nejsou až na pár výjimek ničím novým – jde vesměs o vyzkoušené postupy, které jsme si dovolili s ohledem na klidnou situaci odložit stranou. Nejsou ale dluhem minulosti, strašákem ani kostlivcem ve skříni. Právě díky nim máte dobrou šanci stát se silnějšími, lépe a rychleji zvládat změny, které čas nepohody přinese.
(Z připravované knihy "Rychlokurz controllingu do nepohody" - v případě zájmu objednávejte <zde>)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosíme o věcnost při komentování příspěvků.