Tak jsem se právě vrátil. Vrátit se můžete z nejrůznějších míst a leckdy to může být docela průšvih – když se „právě vrátil z hradu“ jeden z premiérů, byl z toho průšvih pořádný, dokonce na čtyřicet následujících let. Takový pocit naštěstí nemám. Nevracím se z hradu, ale z dovolené. Z dovolené na severu, zpátky do reality středních Čech. Bez průšvihu, ale plný dojmů. Realita severu je totiž z principu jiná, binární, dvoustavová: vždy jen a nebo b, světlo (v létě prakticky celý den) – tma (v zimě, pořád), voda (v řekách a fjordech) – kámen (všude jinde), případně teplo (pokud se o sebe postaráte) – zima (pokud na to zapomenete). Trvalý střet o to, která z variant nastane, je na severu patrný na každém kroku: kde vítězí voda nad kamenem, vidíte vodopády, kde kámen nad vodou, ční z moře nebo fjordu ostrý útes. Vítěze poznáte na první pohled, žádný kompromis ani mezistav se nepřipouští. Tahle prvotní zkušenost jakoby prostoupila dále, skrznaskrz myšlením lidí – a st...