Přeskočit na hlavní obsah

Olympijská reminiscence: ještě jednou o plánování

Dlouho hledané přirovnání mne napadlo až v souvislosti se sílící londýnskou olympijskou horečkou: Už několik let se snažíme vysvětlovat, že pro funkčnost moderního plánování nejsou potřeba mimořádné metody a nástroje, ale především správné pochopení jeho pozměněné role. Že historické plány  se liší od podobně vypadajících tabulek v současném podniku, neboť slova jako přesná předpověď nebo plánovací jistota během let zmizela ve víru konkurenčního boje. A přestože málokdo zná svoji podnikatelskou budoucnost třeba jen na měsíc dopředu, plánování jako takové svůj smysl neztrácí.

To, co se u plánování mění, je jeho význam. A s ním se nutně musí posunout také naše očekávání, která lze do naplánované budoucnosti vkládat.

Roli dnešního plánování lze nejpřesněji připodobnit k nastavování správné výšky skokanské laťky při atletickém tréninku. Mnoho plánovačů se vás bude snažit přesvědčit, že laťka na stojanech musí být v pozici, kdy její pád při přeskoku bude prakticky vyloučen. Že do plánu proto mohou být řazeny jen věci známé a jisté a jakákoli snaha o „vyšší laťku“ nemůže být proto zahrnuta do předpokladů.  Možná je to reminiscence minulosti spojené s myšlenkou, že skutečně dobrý plánovač přináší do firmy přesný obraz budoucnosti, který – aniž by to kdy bylo nahlas vyřčeno - nesmí selhat. Takový přístup byl možný, protože budoucí pozice byla v drtivé většině případů determinována faktory „uvnitř podniku“: počet stávajících zakázek, připravované inovace, schopnost růstu apod., tedy faktory víceméně pod kontrolou. Dnešní cesta k budoucnosti je však nejvíce utvářena faktory „vně podniku“: konkurence, tržní poměry, měnové kurzy, a tady je úkolem  plánovače vždy jen popsat jednu - i když v našem očekávání nejpravděpodobnější - z možných variant. Kdybychom totiž z dnešního plánu vyloučili veškerou nejistotu, laťka by ležela „proklatě nízko“. Stejně vypadající plán prodeje má proto jiný význam než před třiceti léty: nemůže být například podkladem k rozvržení výroby bez rezerv a bez očekávání jiného vývoje. Neměl by ani sloužit jako etalon toho, co bude z budoucího pohledu považováno za úspěch (!!!). Občas to prostě nevyjde, občas skočíme „do laťky“ a pokud jsme v přípravě neudělali žádnou chybu, nebude to nic jiného, než přirozená součást naší cesty k dlouhodobě vytčeným cílům.  Cožpak by olympiádu mohl vyhrát atlet, který při tréninku každý den několikrát neshodil laťku ?  A není naopak posouvání laťky na samou ( a někdy i mírně za) hranici možností podstatou zlepšování výkonu ?
 
 
Nepožadujme proto od našich podřízených, aby si „svoje laťky“ stavěli vždy jen na bezpečných sto padesát centimetrů.
 
 
Že by vás to v životě nenapadlo ? A co jiného děláme, když navazujeme motivaci právě na splnění plánu ?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád.  Může se to týkat i vaší firmy?

Controlling je mrtev, ať žije reporting

Přestože současný svět přináší zrychlenou dostupnost téměř čehokoli, na co si vzpomenete, doba, kterou si žádá odpovědné řešení problémů, se ani v moderním prostředí nezkracuje. Poptávat řešení přes ChatGPT čas jistě ušetří, co ovšem umělá inteligence nedokáže, je upravit a distribuovat navržené řešení tak, aby způsobilo žádoucí změnu v myšlení lidí - právě tato etapa si zpravidla žádá násobně více času. Dokud za nás nebudou kompletně myslet roboti (jednou to nepochybně nastane, jen bych se takové chvíle nerad dožil) jde o limitující faktor, má-li řešení přinést patřičné výsledky ze své realizace. Dlouhotrvající řešení se do moderní doby, mezi všechny rychle dostupné benefity, které taková doba přináší, jaksi nehodí. Těžko byste dnes akceptovali kufříkový mobilní telefon Motorola z roku 1994, vážící přes jeden kilogram - svou velikostí do dnešního světa prostě nezapadá, a řadu věcí, jako je kvalita obrazu nebo zvuku, kterou by takové zařízení s dnešní technologií mohlo poskytnout, ...