Přeskočit na hlavní obsah

Zapomenuté riziko

Účetnictví si s rizikovou expozicí podniku příliš nerozumí: pokud potřebujete zohlednit náklady rizika, lze tak učinit dokonce i daňově uznatelným způsobem – když si ovšem riziko pojistíte u některé z komerčních pojišťoven. Nechcete-li živit ze své marže finanční instituci, máte ještě šanci nahradit pojištění určitým nákladovým příspěvkem, vytvářejícím účetní rezervu. Taková položka však v daňových nákladech zřejmě neprojde. Rezerva je navíc pro účetní tak trochu nechtěné dítě: možnost, že si management část zisku odkládá na horší časy, bude totiž auditory vždy interpretována s předpokladem presumpce viny. Je tedy velmi pravděpodobné, že vyšší riziko (například ohrožení příjmů specifickými podmínkami trhu pro určitý produkt) v předběžném nebo průběžném hodnocení vašich aktivit můžete přehlédnout. Vybíráte-li ze dvou projektů, budete nejspíš volit ten ziskovější; může ovšem jít o zisk vyvažující jen málo - nebo vůbec nevyvažující - související rizika.

O to více užitku mohou přinést postupy založené na časové hodnotě peněz. Míra znehodnocení (diskontování) budoucích příjmů, označovaná jako „diskontní sazba“ je totiž z definice závislá na očekávaných rizicích. Pokud ji ovšem takovou chcete mít. Rozhodujete-li mezi realizací akce, týkající se existujících, dobře zvládnutých procesů u známých zákazníků, a zcela novým záměrem (neověřený produkt na neznámém trhu), pak by se použité diskontní sazby měly lišit o několik procent – rizikovější případ dostane samozřejmě více, takže vám musí více vydělat, aby ustál diskontování.

Překvapivě – většina podnikových výpočtů používá k diskontování vždy stejnou sazbu vážených nákladů kapitálu (WACC). Podobně se ostatně vyjadřují i někteří autoři ve svých publikacích (tuzemských; v zahraniční literatuře se z pochopitelných důvodů mnohem více odkazuje na tam dostupné indexy kapitálových trhů). Nerad bych se mýlil, ale WACC jako diskontní sazba je adekvátní riziku existujícího podniku. Použita pro nový projekt funguje tak, jako by specifická rizika tohoto projektu byla nulová. Je-li používána jedna sazba, tak riziková prémie (peníze navíc v ceně výrobku nebo služby), kterou trh většinou akceptuje, dává zákonitě vyniknout spíše rizikovějším projektům – neskončíme tedy všichni v drogovém byznyse?

Komentáře

Okomentovat

Prosíme o věcnost při komentování příspěvků.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád.  Může se to týkat i vaší firmy?
Okomentovat
Read more »

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...
Okomentovat
Read more »

Posuzovat ziskovost výroby bez vlivu prodeje má smysl – díky nedokonalosti účetní evidence

Výroba odjakživa vyrábí, prodej odjakživa prodává. Abych vydělal jako výrobce, musím nejen vyrobit, ale i prodat. Mám-li prodáno, mám vyděláno – nejen jako prodejce, ale také jako výrobce. Požadavek vědět, kolik jsem jako výrobce po realizaci prodeje vydělal, případně kolik vydělám, je veskrze oprávněný. Přesto existuje několik argumentů proto, abych se zamyslel ještě předtím, než se budu snažit tento ukazatel spočítat. Informace, k jejichž získání potřebuji vyvinout určité úsilí, by neměly být samoúčelné. Je určitě důležité vědět, jak jsem bohatý, tedy kolik jsem doposud vydělal celkem, ale k tomu přece slouží finanční výkazy. Možná vám připadá stejně účelné zjišťovat, kolik jsem vydělal právě realizovanou zakázkou (mimochodem, právě to obvykle vyžaduje značné úsilí, zejména v evidenci). Proč ta snaha? Přirozeně, chcete získat povědomí o tom, co se vyplatí nebo nevyplatí realizovat, půjde-li o nějakou zakázku budoucí. A právě tady narazíte na zásadní problém. Příslušná informace, ales...
Okomentovat
Read more »