Přeskočit na hlavní obsah

Magické trojúhelníky

Řídit projekt není žádná legrace, ale jedno jsem projektovým manažerům vždycky záviděl: jasný a přehledný koncept. Etapy, termíny, milníky. Na otázku „o co ti jde?“ (pravidelně ji slýchám od své manželky) transparentní odpověď: „hlídám si náklady, čas a kvalitu. To stačí."

Představuji si mysteriózní trojúhelník s těmito třemi částmi magické formule  na podlaze zešeřelého sklepení a projektové manažery v dlouhých hábitech, jak přinášejí oběti bohům, vládcům náhody. Ti zkušení říkají: něco být obětováno musí. Sofiina volba: bude to dodržený rozpočet, splněné termíny nebo předpokládaná kvalita? Jako když zkoušíte žonglovat s míčky: s jedním to jde snadno (třeba postarat se o kvalitu, když nemusíte hledět na čas a peníze) se dvěma hůř (stihnout v termínu a s určenými penězi, bude-li zapomenuto na kvalitu) a se třemi…  jen pro zkušené a trénované.

Má také podnik jako soubor neustále se opakujících procesů s průběžnými výstupy a stálým tokem obchodních zakázek svůj magický trojúhelník? Nebo třeba pentagram? Co hlídat a kde hledat možné příčiny, když se nedaří? Myslím, že jistá analogie s projektovým managementem, podobný trojúhelník, tu je. Ta myšlenka mi navíc připadá zajímavá, protože představuje jasný a přehledný koncept podnikového controllingu.

Místo zkroceného vývoje nákladů v jediném projektu musí být v první částí zaklínadla stálá péče o spotřebu zdrojů: tedy efektivita spotřeby, přesněji hospodárnost a účelnost. Tlačit na náklady prostřednictvím  přiměřeně zpevňovaných limitů a norem a soustavně hlídat jejich dodržování podnikovými útvary. Alokovat a kalkulovat prokázané náklady tak, aby bylo zajištěno, že cokoli bylo utraceno, má svůj důvod: vznik hodnoty, dostatečně oceněné zákazníkem.

Pak tu máme termíny, tedy faktor času. Místo prosté sázky o termín dokončení platí v případě podniku sofistikovanější pravidla hry: vítězí, kdo dodá v daném čase co nejvíce – přidejte do formule výkonnost. Důvody ztrát výkonu mohou být v podniku dlouhodobě opakované nebo přetrvávající, ale jejich příčiny jsou podobné jako při posunech termínů v projektu: neumíme eliminovat nečekané výpadky kapacity, nedokážeme dostupné zdroje vytěžit s maximální intenzitou   a občas se zabýváme něčím, čím bychom se zabývat neměli (vzpomněli jste si také  na koncept ukazatele OEE?). Pojetí intenzity v případě podniku je přitom širší než vyžaduje prostá hra o čas projektového manažera: nejde jen o to, efektivně dodat maximum výsledku za minimum času, ale také výsledek uplatnit (prodat) tím nejlepším způsobem.

A jak je to s kvalitou? I tady připouštím určitý posun. Jde přece jenom o podnik, trvale fungující mechanismus, stroj na peníze, chcete-li, což podstatně překračuje jednorázové úsilí dosáhnout v projektu nějakého důležitého cíle. Jednorázový výsledek může být znehodnocen nedostatečnou kvalitou, probíhající soubor procesů podniku je vystaven jiné hrozbě: nestabilitě. „Nedostatečně zajištěná kvalita“ se v případě podnikového managementu netýká jednotlivých výstupů (jejichž případnou nekvalitu chápeme jako problém ztráty potenciálního výkonu dle předchozí kategorie), ale obecně schopnosti výkonnost a efektivitu dlouhodobě udržet a garantovat zákazníkům – tedy stability:  Controlleři si v této oblasti na nedostatek práce rozhodně nemohou stěžovat:  musí hlídat finanční stabilitu stejně jako stabilní výkon, stabilní profitabilitu, stabilní kvalitu výstupu i stabilitu v nákladové efektivitě.

Konec příběhu: od podnikových manažerů se žádají podobné akrobatické schopnosti jako od jejich projektových kolegů. Žonglují se třemi míčky: efektivitou spotřeby, výkonností a stabilitou, což je stejně těžké. Zahoďte jeden míček a uleví se vám, řešení hodné obdivu to však není.

Copak jste to nikdy nezažili? Krátkodobě maximální výkon lze dosáhnout za přiměřených nákladů, obětujete-li stabilitu, tedy trvalou udržitelnost. Stabilně vysoký výkon umí učedník, oželíte-li efektivitu, ale jedině mistr při splnění nákladových parametrů. A dlouhodobý tlak na úspory lze poměrně snadno dovést k cíli stabilní efektivity ve spotřebě, zvládnout to ovšem bez určité ztráty výkonnosti? (Většinou jen) sen krizových manažerů…

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád.  Může se to týkat i vaší firmy?

Controlling je mrtev, ať žije reporting

Přestože současný svět přináší zrychlenou dostupnost téměř čehokoli, na co si vzpomenete, doba, kterou si žádá odpovědné řešení problémů, se ani v moderním prostředí nezkracuje. Poptávat řešení přes ChatGPT čas jistě ušetří, co ovšem umělá inteligence nedokáže, je upravit a distribuovat navržené řešení tak, aby způsobilo žádoucí změnu v myšlení lidí - právě tato etapa si zpravidla žádá násobně více času. Dokud za nás nebudou kompletně myslet roboti (jednou to nepochybně nastane, jen bych se takové chvíle nerad dožil) jde o limitující faktor, má-li řešení přinést patřičné výsledky ze své realizace. Dlouhotrvající řešení se do moderní doby, mezi všechny rychle dostupné benefity, které taková doba přináší, jaksi nehodí. Těžko byste dnes akceptovali kufříkový mobilní telefon Motorola z roku 1994, vážící přes jeden kilogram - svou velikostí do dnešního světa prostě nezapadá, a řadu věcí, jako je kvalita obrazu nebo zvuku, kterou by takové zařízení s dnešní technologií mohlo poskytnout, ...