Před mnoha lety, ještě jako dítě, jsem viděl v televizi finále curlingového turnaje. Curling, jak se dočtete ve Wikipedii, je týmový olympijský sport, ve kterém se hráči snaží dopravit po ledu své kameny co nejpřesněji do vyznačeného prostoru (kruhů). Pohyb vrženého kamene (pokud si stále ještě nevybavujete, připomíná robotický vysavač, používaný v domácnostech) se ovlivňuje nářadím, které nejen připomíná, ale - světe div se - také se odborně označuje jako koště.
Úsilí hráčů vést pohyb kamene optimální trasou za pomocí zběsilého rejdění koštěte po ledové ploše, ve snaze navést ho správným směrem, vypadá směšně. Jako dítě jsem si myslel, že jde o scénku z nějaké komediální revue. Vážnost, se kterou hru sledují hráči i diváci, existence rozhodčích a závěrečného ceremoniálu tento dojem ještě posilovala, asi tak, jako když někdo dokáže vyprávět anekdoty s kamennou tváří.
Bez komediálního kontextu, zato se stejným dojmem absurdity, teď v dospělosti sleduji něco, co hru curling silně připomíná. Na příliš mnoha místech hrají manažeři ve firmách curling nikoli s kamenem, ale s vlastní firmou. Jejich snaha je poctivá. Firma, stejně jako curlingový kámen, má velkou setrvačnost a pohybuje se v prostředí, kde je snadné uklouznout. Zásadní rozdíl tu však je: Uvnitř curlingového kamene je mrtvá hmota, neprobíhají tam žádné procesy, které byste měli šanci ovlivnit. Ovlivnit tak, abyste získali vládu nad samotným tělesem a nemuseli jeho další cestu řešit vyhlazováním terénu před vámi.
Možná, že v mrtvou hmotu se zvolna mění i vnitrofiremní struktura. Ovlivnit procesy znamená přesvědčovat lidi, stále méně ochotné ke změnám svého chování, chápanému jako vykolejení work/life balance. Rozhodnutí o změnách jsou často neúspěšná v důsledku provázanosti s nahodilými jevy, které nás díky globálnímu propojení příčin a následků zasahují v mnohem větším rozsahu, než dříve. Má-li současný manažer prosadit změnu uvnitř firmy, aby ji dal impuls k pohybu správným směrem, musí zřejmě vynaložit mnohem více úsilí při menších vyhlídkách na úspěch - a tím až příliš riskuje svoji pověst úspěšného hráče.
Co zbývá? Chopit se koštěte a umetat cestu. Měřit, zobrazovat, hodnotit a následně přijímat rozhodná opatření bez ambice měnit vnitřní procesy. Alespoň se snažíme. Komický dojem je stejný jako u hráče curlingu, ale naštěstí to nikdo nevnímá.
Komentáře
Okomentovat
Prosíme o věcnost při komentování příspěvků.