V tržním prostředí kapitalismu bez přívlastků funguje individuální zisk nebo ztráta jako semafor, určující, kdy máte vyrazit a kdy naopak šlápnout na brzdu. Ačkoli jsme dokázali vyrobit umělé srdce a přistát na Měsíci, nahradit primitivní systém soutěže o zisk centrálním plánovacím mozkem neumíme doposud. Kdykoli jsme se o to pokusili, skončilo to navíc nepěkným fiaskem.
Má-li být něco vyvažováno zlatem, je to umění počítat zisk nebo ztrátu. Tak, jako na silnici nesmí autem vyrazit člověk, který neprošel základním kurzem řízení, ani do podnikání by nejspíš neměl vstoupit kdokoli, kdo postrádá orientaci v tom, co hodnotu vytváří a co ji naopak likviduje. Jinak se business mění v chaos, o úspěchu rozhoduje náhoda, nebo - v ještě horším případě - korupce a nepotismus. A co víc: Při vědomí, že téměř každé podnikání nás zbavuje určitého množství neobnovitelných zdrojů, nelze neživotaschopnou produkci vnímat jinak, než jako vyhazování vzácných pokladů oknem.
Jsem přesvědčen, že v časech kapitalismu bez přívlastků by otec nepředal řízení firmy synovi, aniž by nebyl přesvědčen o jeho schopnosti odlišit ziskové příležitosti od ztrátových - řidičský průkaz na firmu se vlastně uděloval na rodinné půdě. Připusťme, v časech kapitalismu bez přívlastků jste se mohli naučit počítat zisk nebo ztrátu docela snadno - dynamika změn ještě netrpěla globálními horečkami a také zákazníci nebyli zvyklí (nebo díky slabé konkurenci ani nemohli) vybírat své dodavatele tak tvrdě, jak to dělají dnes - o možnostech, které jim otevřel internet ani nemluvě. Současný trh trestá mnohem více a rychleji toho, kdo nastaví nízkou cenu nebo přijme ztrátový projekt. Kalkulační techniky jsme přesto zásadně neinovovali. Spíš jsme se naučili - ověřte prosím sami na sobě - o vlastních nákladech říkat: "přesně to nevíme, nejsme si jisti, tak úplně to nemusí být pravda...".
A to je, o čem chci hovořit: mám totiž pocit, že prakticky v každé firmě musí být absolutní prioritou finančních ředitelů a controllerů správná kalkulace, správný forecast zisku a správný systém červených světel tam, kde firma prodělává. S výjimkou míst, kde už to s jistotou zvládají - ale takových, podle mé zkušenosti, mnoho není.
Kapitalismus bez přívlastků je minulost. Nejspíš je ale minulostí i samotný kapitalismus. Při pohledu na finanční manažery, kteří se místo kalkulacím věnují ESG, ztrácím i poslední zbytky pochybností.
