O znovunalezené síle jednoduchých nástrojů

Současný podnik funguje na zcela jiných principech, než jak tomu bylo ještě před takovými deseti nebo dvaceti léty. Změnil se trh, postavení zákazníka, zesílila konkurence, myšlenky i technologie stárnou rychleji než dříve a podmíněnost budoucího úspěchu minulými výsledky je tezí, které jen málokdo z investorů uvěří. Změna uvnitř podniku je o to závažnější, že zůstává v podstatě ukrytá pod fasádou zažitých manažerských rituálů plánování, hodnocení,  kompetenčního modelu, pro jejichž úspěšné využití ovšem definuje zcela jiná pravidla hry.

Snažíme se ukazovat cestu, jak staré nástroje provozovat v takto zásadně změněné situaci. Výsledkem je posun ideálu, který nelze moc skrývat. Od složitostí, zvládnutelných výhradně v přehledných a předvídatelných dobách nenávratně minulých, míříme znovu k něčemu, co sice není úplně nejpřesnější, ale je schopno provozu i v náročném terénu dnešního byznisu. Často k radosti manažerů: jejich výtky, že nástroje plánování a hodnocení jsou příliš komplikované, byly vyslyšeny, v což málokdo vůbec doufal.

I tohle poznání je však ve své podstatě nepřesné: pokud nám místo sportovního speciálu vrátili starý vojenský džíp, neměli bychom jásat nad pouhými třemi rychlostními stupni, dokud nezjistíme, v jak drsných podmínkách je budeme muset používat.