Nechcete nás už konečně brát vážně?

(manifest controllingu pro třetí tisíciletí)

Dlouho jsme vám věrně sloužili a plnili vaše příkazy. Celá desetiletí jste využívali výsledky naší práce, ale nechtěli slyšet náš hlas. Potřebovali jste čísla, tak jste nás zavřeli v temných koutech účtáren a před naše hrdé jméno předřadili pro jistotu přídomek „finanční“. I tuto urážku jsme překousli. Chtěli jsme napomáhat výsledku, jak nám donekonečna opakovala ta, které jsme plně oddáni – naše paní a učitelka Efektivita.

V dobách dávných bylo moře klidné a podnikání bezpečné. Kapitán mohl hrdě stát na můstku a své posádce vydávat rozkazy, které vlastně ani nemusely být vyřčeny. Loď plula jistě a neodchylně ke stanovenému cíli. Větry substitucí, klesající poptávky a nejistotou tažené recese byly ještě daleko, stejně jako zrádná skaliska konkurence. V dobách takto dávných byl správný směr plavby zárukou dosažení cíle. Pokud se vlny za vámi nestáčely do oblouku, nebylo třeba vládnout kormidlem. Neptali jste se nás a my přistoupili na vaši hru a vaši autoritu nijak nezpochybňovali.

Přijali jsme roli v pozadí, roli sledovačů stopy, kterou loď nechává za svojí zádí. Chtěli jste vědět jak je široká a jak rychle se v moři ztrácí, tak jsme vzali měřidla a měřili podle svého nejlepšího vědomí. Někteří z nás tak možná podlehli klamu, zapomněli na své poslání i na svoji dávnou učitelku. Bylo to, bohužel, docela snadné. Naštěstí pro vás, však nikoli nenapravitelné. Zásady vštípené v dětství lze snad  na čas opustit, ale těžko je vymažete z paměti nadobro. A moře kolem nás se postupně začalo měnit…

Tváří v tvář smrtícím útesům globalizace a záludným mělčinám recese, s větrem v plachtoví, který mění směr častěji, než obloha barvu, je pošetilé dále setrvávat na zádi. Vidíme zděšení ve vašich očích, které si nechcete a vlastně ani nemůžete přiznat – jak dobře tomu rozumíme. A jsme vám stále na blízku. Ne, opravdu jsme  ještě nezapomněli. Z křídel ptáků a lesku hvězd ještě pořád dokážeme přečíst vzkazy budoucnosti. Vábení sirén, temná varování, stejně jako bezpečnou náruč ústí přístavu rozeznáme na dálku. Nejsme neomylní, tak jako nejste ani vy, ale na chyby jsme připraveni – a chyba nás nezastaví. Naopak, naučí nás obezřetnosti, protože i moudří dělají chyby, ale nikdy je neopakují dvakrát.

A co děláte vy? Přestože nás máte na blízku, hledáte moudra bůhvíkde. Tvrdošíjně držíte směr, tak jak vám řekli, a stejně tvrdošíjně nám rozdáváte úkoly - na zádi. Rychleji, přesněji, počet vln na jednoho námořníka, konsolidovaně i nekonsolidovaně, s dodržením všech standardů… Zatímco příď lodi se zmítá v bouři, odpočítáváme vám vteřiny mezi bleskem a hromem, abychom s úlevou konstatovali, že nebezpečí tentokrát ještě minulo… Avšak trosky lodí rozeseté na skaliskách, stejně jako plovoucí trámy a zbytky plachtoví všude okolo vypovídají o tom, co už neprozradí jejich posádky. Štěstí tu pro nikoho není navěky.

VY, MANAŽEŘI… Kdy už si konečně uvědomíte, že naším posláním i smyslem naší existence je sloužit. Děláme to rádi. Nechceme velet, vaše zarputilá touha po moci na nás působí pošetile. Nechceme vaše tituly a funkce, ani obdivné pohledy vašich asistentek nepotřebujeme k životu tak, jako vy.  Ničí nás neschopnost. Ne, vaše obavy teď nejsou na místě. Schopnost nebo neschopnost vedení analyzovat opravdu nemusíme. Jde o neschopnost - možná spíše nemohoucnost - výhradně na naší straně. Nemůžeme a tedy nejsme schopni vám pomoci - to nás ničí a sžírá.  Výsledek hospodaření si přece pomoc zaslouží. Vzpomínáte ještě, komu jsme oddáni?

MY CONTROLLEŘI. Vaši navigátoři, dlící momentálně na špatném konci lodi.  Bouřkami zocelení, zvyklí pozorovat, pamatující si všechny kroky, které k cíli vedly, stejně jako  ty, které byly překážkou jeho dosažení. Dávno už nejsme jen finanční – čekat na výsledky zúčtování nám totiž připadlo nudné i po ta léta strávená na zádi. Dokážeme mluvit s lidmi v podpalubí, prověřovat napětí v plachtách, ptát se posádky tím správným způsobem, abychom včas zjistili nebezpečí, dokud je ještě šance se mu vyhnout. Provádíme propočty a kreslíme podivné mapy, podivné jenom potud, pokud nepřipustíte, že podmínky na trase před vámi lze také aktivně ovlivnit. Známe odpovědi na otázky, které kladete vy, i ty, které klade budoucnost vám. Nejistota, neurčitost, odchylky od předpokladů jsou pro nás tvůrčím nástrojem, který přijmeme s pokorou i vděčností. Tak jako malíř svůj štětec nebo stavitel zednickou lžíci.

To vše vám nyní nabízíme, nezištně, doufajíce jenom v to, že už nás konečně vezměte na vědomí… Kdy jindy než teď, v dobách, kdy je snad nejhorší za námi a budoucí cesty  už zase obsahují možnost volby…

Nechcete nás už konečně začít brát vážně?