Franta, Karel a Pepa učinili před několika měsíci závažné rozhodnutí. V okamžiku náhlého prozření, za třpytivého svitu hvězd - cestou z hospody domů -, spatřili svůj život v úplně jiném světle. Karel dodnes tvrdí, že se na obloze zjevil anděl strážný, ale Franta s Pepou hovoří o ďáblovi s varovně vztyčeným prstem. Tak jako tak, všichni tři si vybavují slova, která tenkrát zazněla: „Jakým životem to žijete? Výdělky utápíte v cigaretách a alkoholu, večery trávíte na pochybných adresách a vaše manželky chřadnou, cítí se opuštěné a každým dnem méně žádané. Špatně skončíte, jestli s tím hned něco neuděláte!“ Následující sugestivně vylíčenou hrozbu se žádný z nich dodnes neodváží zopakovat.
Jisté je, že onoho večera svorně přislíbili neznámé bytosti nápravu. Skončit s hospodou? Hádáte správně, tak daleko nezašli. Karel, Pepa i Franta se společně zavázali, že svou konzumaci mírně omezí, tak, aby mohli ušetřené peníze darovat manželkám - ať s nimi každý měsíc naloží, jak nejlépe umějí. Jestliže chřadnou a připadají si málo atraktivní, ať třeba pravidelně navštěvují nějaký salón krásy nebo fitko, tam jim jistě pomohou.
Program finančních intervencí ve prospěch čistého svědomí provozovali všichni tři až do poloviny minulého týdne. Ve čtvrtek, jako obvykle v hospodě s příznačným názvem Česká národní, dospěli pánové k jednomyslnému rozhodnutí. Intervence budou ukončeny. Důvody měl každý trochu jiné:
Franta je spokojený. Výhrůžkám shora ani zdola už nevěří. Jeho žena září štěstím a popravdě - vydělává více, než kolik kdy viděl na své výplatní pásce. Po několika zkrášlovacích procedurách a jazykových kurzech získala prestižní místo v nadnárodní firmě (kdo jí ho dohodil, Frantu naštěstí nezajímá). Večery tráví na recepcích a víkendy na golfových turnajích. Věřte nebo ne, ale Franta má v hospodě pocit, jakoby vystoupal po několika stupíncích společenského žebříčku - bez jakékoli námahy. Zmíníte-li pocit odcizení, nejspíš vám vůbec neporozumí.
Karlova manželka stejný úspěch neměla. Ano, také jí návštěva kosmetického salónu společensky pomohla. Pár prvních večírků ji však utvrdilo v přesvědčení, že pracovat na sobě a hledat nové příležitosti přináší v podstatě stejný pocit, jaký lze doma zažít po několika sklenicích vodky – a dokonce nemusíte volat taxík. Karel už nechodí domů, jeho domov je smutný a neuklizený. Zbavovat se nadále peněz ve prospěch manželky by neprospělo ničemu jinému, než prohloubení její závislosti na alkoholu.
Domů nechodí ani Pepa. Má tam naopak veselo a ...plno. Návštěvy, vesměs pánské, se střídají a obývací pokoj jakoby už Pepovi ani nepatřil. Jeho dospělá dcera to vycítila jako první. Zatímco hosté obletovali paní domu, pochopila, že ve stínu úplatně získané pozornosti nemá šanci. Sbalila kufry a Pepovi sem tam zavolá odněkud z ciziny. A manželka? V kruhu pravidelných návštěvníků zvolila favorita. Dnes spí v Pepově ložnici a jezdí s jeho fábií. Pepa občas přemýšlí, komu taková intervence vlastně prospěla. Že to nebyl on sám, ví jistě.
Ptáte se i vy, co vlastně přinesl konec intervencí v Čechách? Každému něco. U českých podniků to ostatně platí stejně, jako u českých manželek.
Jisté je, že onoho večera svorně přislíbili neznámé bytosti nápravu. Skončit s hospodou? Hádáte správně, tak daleko nezašli. Karel, Pepa i Franta se společně zavázali, že svou konzumaci mírně omezí, tak, aby mohli ušetřené peníze darovat manželkám - ať s nimi každý měsíc naloží, jak nejlépe umějí. Jestliže chřadnou a připadají si málo atraktivní, ať třeba pravidelně navštěvují nějaký salón krásy nebo fitko, tam jim jistě pomohou.
Program finančních intervencí ve prospěch čistého svědomí provozovali všichni tři až do poloviny minulého týdne. Ve čtvrtek, jako obvykle v hospodě s příznačným názvem Česká národní, dospěli pánové k jednomyslnému rozhodnutí. Intervence budou ukončeny. Důvody měl každý trochu jiné:
Franta je spokojený. Výhrůžkám shora ani zdola už nevěří. Jeho žena září štěstím a popravdě - vydělává více, než kolik kdy viděl na své výplatní pásce. Po několika zkrášlovacích procedurách a jazykových kurzech získala prestižní místo v nadnárodní firmě (kdo jí ho dohodil, Frantu naštěstí nezajímá). Večery tráví na recepcích a víkendy na golfových turnajích. Věřte nebo ne, ale Franta má v hospodě pocit, jakoby vystoupal po několika stupíncích společenského žebříčku - bez jakékoli námahy. Zmíníte-li pocit odcizení, nejspíš vám vůbec neporozumí.
Karlova manželka stejný úspěch neměla. Ano, také jí návštěva kosmetického salónu společensky pomohla. Pár prvních večírků ji však utvrdilo v přesvědčení, že pracovat na sobě a hledat nové příležitosti přináší v podstatě stejný pocit, jaký lze doma zažít po několika sklenicích vodky – a dokonce nemusíte volat taxík. Karel už nechodí domů, jeho domov je smutný a neuklizený. Zbavovat se nadále peněz ve prospěch manželky by neprospělo ničemu jinému, než prohloubení její závislosti na alkoholu.
Domů nechodí ani Pepa. Má tam naopak veselo a ...plno. Návštěvy, vesměs pánské, se střídají a obývací pokoj jakoby už Pepovi ani nepatřil. Jeho dospělá dcera to vycítila jako první. Zatímco hosté obletovali paní domu, pochopila, že ve stínu úplatně získané pozornosti nemá šanci. Sbalila kufry a Pepovi sem tam zavolá odněkud z ciziny. A manželka? V kruhu pravidelných návštěvníků zvolila favorita. Dnes spí v Pepově ložnici a jezdí s jeho fábií. Pepa občas přemýšlí, komu taková intervence vlastně prospěla. Že to nebyl on sám, ví jistě.
Ptáte se i vy, co vlastně přinesl konec intervencí v Čechách? Každému něco. U českých podniků to ostatně platí stejně, jako u českých manželek.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosíme o věcnost při komentování příspěvků.