sobota 9. října 2021

Jak z toho ven 2 - inspirováno Petrem Robejškem

Podstatné skupině akčních filmů dnes dominuje scéna, v níž je kladný hrdina připoután k židli a z nějakého opovrženíhodného důvodu udržován v drogovém rauši, neschopný reakce. Technická řešení se mohou lišit: ve verzi 3.0 přichází každých šest hodin krásná partnerka hlavního padoucha s injekční stříkačkou, ve verzi 4.0 je židle doplněna infúzní pumpou a pravidelné dávkování je řízeno procesorem. Na tom příliš nezáleží. Pokusím se vás přesvědčit o něčem podstatnějším: tato scéna je ikonická a do jisté míry možná napovídá další cestu svým tajným poselstvím, stejně jako scéna Ježíše Krista na kříži před dvěma tisíci lety.

Protože většina přímých důkazů byla zničena nebo ztracena, historii si i já mohu vykládat po svém. Asi takto: na počátku našeho letopočtu se lidstvo dostalo na rozcestí - mezi cestou sobeckého využití moci v atraktivním obale relativního blahobytu jako odměny potenciálním vůdcům nebo jejich přisluhovačům a mezi osobní obětí s totálním nekomfortem, což jako potenciální volba dává smysl jen tehdy, pokud přidáte cosi nadpozemského: třeba zmrtvýchvstání (dnes již bohužel málo uvěřitelné).

Role příběhu a obrazu měla tehdy určitě vyšší razanci, než v době, která příběhy a obrazy generuje na výrobních linkách. Dnešní poselství jsou proto více skrytá a cesta k prozření vede déle. Lidem s nimi spojeným se musíte učit naslouchat, protože v rychlopřekladači, kterým jsme vybavili svá myšlení, mají jejich slova tendenci zaniknout jako šum. Jedním z těchto proroků je po mne už celá desetiletí Petr Robejšek. Aktuálně se pak snažím vnitřně strávit jeho následující myšlenku (volně interpretováno, doufám že bez zkreslení): svět se změní rychle, pokud dokážete zahodit své mobilní telefony.

Chcete-li se dozvědět více, vyhledejte jeho blog třeba tady: https://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php, nebo si pusťte některý z jeho rozhovorů v nezávislých médiích (požádejte někoho z přátel, pokud jste již telefon zahodili z vlastního přesvědčení - máte můj obdiv). Rád bych se vám ovšem svěřil také s vlastní variací tohoto nápadu - berte ji prosím s rezervou, rozhledem ani zkušeností panu Robejškovi nesahám ani po kolena.

Trápím se totiž následujícím myšlenkovým experimentem: možná že bojovat s ďáblem lze - omlouvám se, pane doktore, za slovník technokrata a ekonoma - nejúčinněji jeho zbraněmi. Mobilní internet je pouze prostředníkem. Živnou půdou mediální masáže, tím co jí dává tu neobyčejnou přesvědčivost, jsou přece finance a v konečném důsledku pak jejich hlavní pramen: reklama.

Představte si svět ve kterém změníme jediné: už nikdy si nikdo z nás nekoupí věc (nezvolí stranu), která byla inzerována v reklamě, nebo tak učiní jen v případě krajní nouze. Mezi námi: připadá vám to nějak těžké? Je mýdlo Dove nebo zubní kartáček Oral B něco, bez čeho nedokážete žít (možná na rozdíl od mobilního telefonu)? Vida: jednoduché "ne" je první velkým krokem k osvobození.

Domýšlím dále: filmy a sportovní přenosy bez protivných přestávek (možná už jich nebude tolik, ale co se vlastně stane, když ubydou ty, které se zaprodaly světu reklamy?) nebudou jediným pozitivním efektem. Ve hře je ještě něco - něco, co je mnohem důležitější:

Média včetně sociálních sítí, napájená reklamou, už ani netají, čím jsou komerčnímu světu užitečná: jde právě o schopnost manipulovat naším myšlením, dokonce i naším podvědomím. Hrdina připoutaný k židli a neschopný kloudné úvahy je už natolik neškodný, že hlavní padouch vychvaluje skvělé vlastnosti omamné látky přímo před jeho očima. A co je horší: tohle všechno dnes neslouží jen mýdlům a zubním kartáčkům konkrétních značek: ve prospěch zájmu mocných lze stejně tak ovlivňovat naše vnímání hodnot, což dokázala postmoderní doba neskutečně rychle uvést v život. Výsledek: tak jako můry vábené světlem lampy k ústí pasti následujeme bez přemýšlení to, co slyšíme nebo vidíme, podobně jako už léta hledáme na regálech supermarketu jenom určité produkty.

Zpět k úvodní scéně. Hrdina v sobě nachází poslední zbytky sil a vědomí, prsty nahmatá skleněný střep, přeřízne svá pouta a vytrhne si z žíly infúzní jehlu. Zatměni mysli pomíjí. K čemu je infúzní pumpa, když ztratí napojení na vaše tělo?

Přestanete reagovat na reklamu. Reklamní kampaně se najednou míjí účinkem. Akcie firem, provozujících masová média včetně sociálních sítí klesají, a obnovené konkurenční prostředí už zase generuje jejich průběžně vznikající a zanikající alternativy. Ti, kdo nás mají reprezentovat, podléhají opět přirozenému, nemanipulovanému výběru. Protože nemohou, tak se ani nemusí zaprodávat těm, kteří jim prorazí cestu do našeho  podvědomí. 

Naivní? Jistě: ďábel nespí a bude hledat jiné prostředky. Ani útěkem z pout akční film nekončí. Ale vybaven zdravým rozumem má hlavní hrdina opět šanci. A my začínáme věřit, že přes všechny peripetie dokáže dovést příběh ke správnému konci.

pátek 8. října 2021

Prokletí mendejů

Jedním z frekventovaných problémů konzultačních firem, který podstatnou měrou přispívá   k   napjaté  atmosféře uvnitř,   je situace,   kdy  jsou  projekty v realizaci hodnoceny   jako   úspěšné  nebo   neúspěšné  podle  toho,   jak   dalece  se dokáží realizačními   náklady   (především pak  počtem spotřebovaných realizačních dní) vejít do předem dohodnuté smluvní ceny.

Protože domluva o smluvní ceně obsahuje téměř vždy  výpočet, založený na denní sazbě a počtu oceněných takových dní, vzniká iluze, že realizační tým nepracuje dost rychle. Jde přitom o sebeklam.

Dny, které jsou použity při nastavení ceny, nemohou mít signifikantní vztah ke skutečnému počtu dní, za který je projekt možno se standardní firemní výkonností realizovat, neboť:

  • jednak chybí příslušná expertíza, na kterou často není při snaze získat zakázku čas
  • jednak jde spíš o konstrukci, vysvětlující zákazníku sestavení ceny (s důležitým poselstvím: cena se přepočítá, budou-li zákazníkem požadovány další práce – v tomto smyslu je užitečné pracovat s nízkým počtem dní a vysokými denními sazbami), 
  • jednak je v mnoha případech nutné respektovat představu o nižší ceně (a tedy i počtu „dní“), kterou diktuje konkurence nebo zákazník. Je plně v kompetenci obchodu, zda takový tlak na cenu bude akceptovat v rámci běžného rizika (případná chyba bude vyvážena jinými úspěchy), nebo jako investici do budoucích možných zisků – v tomto případě je také jeho odpovědností, že v delším časovém horizontu bude taková investice návratná.

Samotný obchod je však v situaci, kdy pro tento typ rozhodnutí potřebuje určitou oporu, aby se vyloučily úplná „šlápnutí vedle“. Zde se může objevit další údaj o počtu potřebných dní realizace, na úrovni hrubého odhadu podle typu zakázky, od kterého se lze odchýlit jenom v předem stanoveném, i když poměrně širokém pásmu (např. +- 30 %).

K určitému projektu se tedy postupně může objevit výraz „počet dní“ v několika různých významech. Stanovení způsobu jejich vyčíslení a zařazení povinností a odpovědností (obchodník, zakázková komise, projektový manažer, realizační tým) do celého procesu obchodní zakázky může do značné míry přispět k vytvoření transparentního vnitrofiremního prostředí, v němž odpadne frustrace ze špatně klasifikovaných neúspěchů, které jsou vytýkány osobám bez možnosti příslušnou část procesu jakkoli ovlivnit. Pozor, tato frustrace se fakticky týká jak realizační, tak obchodní část firmy!

  1. Počet potřebných dní realizace, na úrovni hrubého odhadu. Stanoven ze součtu cen položek, oceněných předem na určité období pevnou částkou. Slouží obchodníkovi k vyloučení možnosti akceptovat cenu hluboko pod (nad?) pravděpodobnými realizačními náklady, které v příslušnou chvíli nemohou být stanoveny ani odpovědně odhadnuty. Příklad: pro každý implementovaný modul je „cenou“ předem stanovená částka v několika úrovních dle velikosti / složitosti zákazníka, vyplývající z dlouhodobé zkušenosti  + 10 % bezpečnostní rezerva. Tato částka dělená „veřejně deklarovanou“ cenou za jeden realizační den určuje příslušný počet dní.
  2. Počet oceněných dní. Pomocný údaj v plné kompetenci obchodníka s možností odchýlit se od (1) max. o 30 %.
  3. Počet dní, za který je projekt možno se standardní firemní výkonností realizovat. Expertní stanovisko, „výkonová norma“ které bude k dispozici se značným zpožděním, v první verzi  nejspíš až po úvodní studii, avšak jistě před zahájením implementace. Může, pro určitý typ projektů, podléhat souhlasu zakázkové komise. Controlling prodejní výkonnosti je založen na porovnání (2) a (3) součtem za všechny projekty v určitém delším období.
  4. Počet spotřebovaných realizačních dní. Měřená (vykazovaná) hodnota. Controlling realizační výkonnosti je založen na porovnávání (3) a (4) v průběhu a především po ukončení úspěšné implementace každého projektu, musí však být vyloučeny odchylky z jiných příčin, než je nízká výkonnost realizačního týmu (zejména odchylky zaviněné zákazníkem, ať už mohou nebo nemohou být řešeny jako vícepráce).

úterý 20. července 2021

Třikrát devadesát

Patřím k několika málo ročníkům, které, možná trochu nezaslouženě, mohly v jednom režimu získat kompletní vzdělání, aby ho následně využily v režimu jiném. Byli jsme mladí a na startovní výhody jsme moc nemysleli, když jsme v roce 1990 vstupovali do světa dospělých. S obrovským odhodláním a stejně velkým přesvědčením, že si své štěstí musíte - a můžete - zasloužit. Neškodí si na to vzpomenout právě dnes.

Za prvé: Budovat něco vlastního. To mne bavilo od narození. Hrad z písku, partu, rádio na baterky... Teď mám možnost založit svou firmu. Bude úspěšná, protože věřím sobě a věřím volné soutěži, která dá vyniknout chytrým a pilným.

Za druhé: Rozhodovat o svém osudu. Nejspíš obětuji spoustu času na začátku a zkusím tvrdě pracovat a spořit, abych někdy později užíval blahobytu. Nebo vyrazím autostopem napříč Evropou, možná nebudu v padesáti nejbohatší, ale zcela jistě mohu užívat výhod  spokojeného života příslušníka střední třídy.

Za třetí: Politika. Ta mne, na rozdíl od podnikání, nelákala nikdy. Konečně je čas svobodně zvolit stranu, která hájí mé zájmy. Nedaří se jí? Je nutno přivést další příznivce, pomoci s kampaní, objasňovat, hledat argumenty. Neúspěch může mít jen dvě příčiny: moji neschopnost aktivně se zapojit, nebo, v případě že se nikdo další nenajde, opravdu špatnou volbu.

V podobném momentu dnes sleduji rozhodování vlastních dětí. Založit si firmu mohou. Několik těch -chytrých a pracovitých, samozřejmě-, kteří budou ve správné chvíli na správném místě, dokonce královsky zbohatne, když ji za pár let prodá nějaké korporaci. Přeji to komukoli z nich. Nenechte se ale mýlit špičkou ledovce. Všichni ostatní, včetně devětadevadesáti procent chytrých a pracovitých, budou hledat jakési skulinky, cestu, jak se napojit na dotace a státní zakázky, aby mohli přežít ve soutěži s těmi, kteří je získali dříve. Dostat se na výsluní přízně státu a jeho institucí - jakoby mi to připomínalo něco, o čem jsem si myslel, že je pohřbeno jednou provždy.

Budou naše děti alespoň spořivé? A budou mít také šanci zůstat někde uprostřed, pokud jim hodnota času věnovaná dalšímu bohatnutí připadá neúměrná? V obou těch případech se ptám vlastně na totéž: mohou se spolehnout sami na sebe, když dospějí k volbě mezi dvěma různými, nikoho neohrožujícími cestami? Kdo jim dá záruku uchování majetku ve světě, kde centrální banky emitují další a další zákonem ustanovené peníze (poukázky na ostatní majetek) bez ohledu na to, kolik vytvořené hodnoty na ně připadá? A pokud se rozhodnou opačně, kdo jim dá záruku možnosti svobodné volby bez nashromážděného majetku - ve státě, kde o vás elektronická stopa všechno prozradí? Majetek není jistý a druhá možnost?  Jako bych to už někdy zažil: chceš-li žít důstojně, dělej to, co se očekává, v míře, jakou uznáme za vhodnou - a my zbytek zařídíme.

Nejspíš namítnete: Zárukou svobody je přece právní stát, který si všichni v Evropě hájíme. Zástupci musí být demokraticky voleni, což je vede k odpovědnému rozhodování. A nemýlíme se i v tom? Opravdu cítíte, že máme - nebo naše děti mají - možnost prosadit své zájmy u voleb? Právo volit je totiž jedna věc a schopnost změnit věc druhá. Když dostanete dobrý nápad, nebo  se dozvíte o věci hodné nápravy, potom, budete-li se chtít demokraticky prosadit, snad dosáhnete úspěchu v místě, kde bydlíte - stačí přesvědčit sousedy. Pokud ale bude o vašich věcech rozhodovat světová rada, pak nějakých tisíc osob, které se vám v rozumném čase podaří získat na svou stranu, představuje zhruba 0,00002% voličské základny. Vaše demokratické právo volit může být v případě světové (evropské) rady sebevíc nezpochybnitelné, ale šanci dosáhnout změny prakticky nemáte. A co myslíte, vede volené zástupce k odpovědnosti fakt, že jste je volili, nebo fakt, že v případě nespokojenosti můžete dosáhnout změny? 

Pocit návratu zpátky se vnucuje i v tomto třetím případě.  Právo volit bez šance prosadit svůj návrh - třeba na to, kdo má být mezi volenými - jsme tenkrát přece také měli.

Naše děti tohle nevědí. Měli bychom jim povyprávět...

neděle 30. května 2021

Co nadělila globalizace controllerům

Globalizace není žádný Ježíšek, i když pár lidí (zpravidla těch nejbohatších) obdarovala fakt královsky.

Controlleři mezi ně bohužel nepatří. Není divu, v podnicích dlouhé roky zlobili. Popravdě, i jim byla nadělena pěkná řádka věcí, ale šlo převážně o problémy a komplikace: 

  • Nutnost vyhovět širokému okruhu zákazníků přiměla podniky diferencovat své procesy a definitivně zabila sen controllerů o štíhlé kalkulaci. 
  • Možnost širokého výběru dodavatelů (v kombinaci s globalizovanou informační platformou dávající přehled o nabídkách konkurence) nároky na kalkulaci ještě posílila - úplně v jiné oblasti, totiž v plánování, navíc vytvořila předivo závislosti na obtížně předvídatelných parametrech, v literatuře popsanou jako "efekt motýlích křídel". 
  • Obliba outsourcingu zase variabilizovala režie a přinesla zmatek do rozpočtového řízení, nemluvě o znehodnocení tradičních ukazatelů, jakým byla třeba Přidaná hodnota nebo Krycí příspěvek (ten si naštěstí jinou část svého užitku zachoval, o tom jsme několikrát psali v předešlých článcích).
To všechno dohromady je zlé. Odvážní controlleři s touto nadílkou srdnatě bojují už jedno čtvrtstoletí. Ti méně odvážní nebo spoutaní korporátní setrvačností pak spíše volí útěk k omračujícím hračkám, které pod stromeček dostali ajťáci (mají jich dost, takže vám klidně nějaké půjčí) - na chvíli to vyvolá dojem, jakoby vše bylo vyřešeno, i když iluze, že pod prvotřídním sakem nemůže být roztrhaná košile, nejspíš nikoho navždy neochrání.

A pak je tu snad poslední a přitom vůbec ne nejméně závažná komplikace: také tradiční povýšenost controllerů nad účetními, spojená s výsadou ignorovat drobné částky a nezabývat se jednotlivostmi, vzala totiž za své.

Jak k tomu došlo? Za vším stojí fenomén globálních řetězců, nízkomaržový podnik. 

Zhromadněním, produkce, jaké nemá v historii obdoby, vytvořila globalizace obrovské toky koncentrované poptávky; mocné a divoké řeky jsou vedeny důmyslně vytvořenými kanály dodavatelských řetězců, které byly rozparcelovány do samostatně regulovaných úseků. Ty představují jednotliví, do vrstev seřazení dodavatelé. Každý z takových úseků znamená určitý stupeň kompletace finálního produktu: na začátku, hned po výzkumu a vývoji, může jít o výrobu ABS granulátu pro vstřikovací lisy, v dalším úseku se lisuje plastový díl, který se ještě níže po proudu spojuje s kovovými součástmi a elektronikou z jiných přítoků, aby těsně před ústím vznikl nový vůz, často nespravedlivě pojmenovaný velmi lokálně, třeba Fiat Cinquecento nebo Volkswagen ID.3.

Vydáte-li se po proudu řeky, budou se střídat místa s velkým výškovým rozdílem, kde je řečiště úzké a proud rychlý, s místy širokého rozlivu v nížinách, jimiž voda protéká velmi nízkou rychlostí: v dodavatelském řetězci najdete právě tak úseky s vyšší přidanou hodnotou, obvykle u pramene ve vývojových etapách a na konci, tedy při finálním prodeji (obě tyto epizody se, na rozdíl od ostatních, většinou odehrají pod lokálními značkami, podobnými těm výše zmíněným - hádejte proč). Úzkým řečištěm a vysokou rychlostí je v jazyce ekonomů nízká obrátka aktiv a vysoká čistá marže. Větší část globální produkční řeky však protéká nížinou. Na mnoha úsecích je proto nutné počítat s širokým, ale velmi pomalým proudem - obrátka aktiv je vysoká, ale musíte se spokojit s nízkou marží.

Marže a obrátka, jak známo z Du Pontova rozkladu, působí na zisk v součinu. Představují strany obdélníka, který může zakrýt stejně velkou plochu, ať už je postaven na výšku, nebo na šířku. Majitelé firmy na tomto úseku řeky nejsou tedy jednou provždy odsouzeni k nízkým výdělkům, musí však použít jiný přístup, jinou technologii:  v analogii vodního toku Kaplanovu turbínu namísto Peltonovy. Bohužel, pokud někdo zaznamená podstatný rozdíl mezi oběma technologiemi, budou to právě controlleři.

Controlling nízkomaržových zakázek je práce nebezpečná, ne nepodobná práci pyrotechnika. Proč? Nízká marže totiž představuje vysoké riziko omylu. Představte si, že prodáváte produkt s čtyřprocentní marží - při nákladech 100 prodáváte za 104,17. Pouhých 5 % z nákladů, které jste opomněli správně přiřadit, způsobí výbuch: právě jste se možná upsali k dlouhodobým dodávkám něčeho, co pro vás vytváří ztrátu (vaše kusové náklady jsou nyní 105 při ceně 104,17).

Už chápete? Pokud vás ještě nepříliš staré učebnice přesvědčovaly, že se controller musí zaměřit na větší čísla, protože jen ta mohou výsledek zásadně ovlivnit, najednou je tu číslo malé se stejným potenciálem. Je zvláštní, že rakouští a němečtí zakladatelé moderního controllingu, kteří v devadesátých létech minulého století dobře vycítili všechna ostatní úskalí globální éry, si toho (aspoň podle mně známých pramenů) ani nevšimli.

A nebo je vysvětlení prosté: v Rakousku nebo Německu globální řeky pramení a vyúsťují. O líné úseky v nížinách se musí postarat jinde.

pátek 21. května 2021

Manažerský výsledek jako nástroj manipulátorů? O nic víc než výsledky jiné....

Pro většinu manažerů platí presumpce viny (pokud si ovšem nezaloží svěřenecký fond) – kdo by si nechtěl vylepšit situaci nebo trochu usnadnit život ve své neustále něčím ohrožované pozici. Standardy finančního účetnictví jsou na to nastaveny. Prostředí musí být opravdu dokonale utěsněno, neboť kde vznikne příležitost, nutně se objeví také hříšníci. A k čemu je hříšníkovi příležitost? No k páchání hříchů, přece.

Ocenit jen tak nějaké aktivum, které jste nezískali nákupem? Třeba již odepsaný stroj nebo výsledek vlastního bádání? To tedy rozhodně ne – bez dokladu druhé strany byste si určitě přidali něco k dobru. Co na tom, že oceněním je také nula, jež pak nutně platí jako zapsaná hodnota aktiva? A že aktivum bez hodnoty bude zcela zbaveno hospodářského dohledu? Že léta výdajů na jakési bádání nemusí být nijak zaústěna do skutečného profitu (k čemuž jsme nuceni u aktiv oceněných reálnou hodnotou)? Že opotřebení odepsaného stroje bude ignorováno jako položka, kterou musí někdo uhradit?

Nebo snížit výsledek vytvořením rezervy? Jen pokud máte pádný důvod, holenkové. Nejlépe s razítkem. Nějaká vaše tušení, nepotvrzená rizika? Nezájem, jenom byste odkládali bokem něco, čím zakryjete svá budoucí pochybení… Tvorba rezerv jako reálné ocenění odhadovaného rizika v každém jednotlivém případě – tedy potřebná věc, bez které žádný investor nerozhodne -, jde stranou. Nula, žádné riziko – účetní zisk se takovými detaily přece nebude zatěžovat. Trh se bohužel chová jinak, bez započítání negativního vlivu rizika (nejjednodušším způsobem je pojišťovací příspěvek jako účetní rezerva z výnosů v každém jednotlivém případě) budou nejvyšší zisk vykazovat právě nejrizikovější příležitosti.

Tohle všechno je, pevně věřím, controllerům jasné. Bez manažerského účetnictví, odpovědného ocenění všech aktiv a dopočítání vlivu všech tušených rizik nastavujeme realitě podivně pokřivené zrcadlo. Jak ale přesvědčit někoho, kdo bude rozhodovat, že právě nevzniká nebezpečná konspirace, spiknutí s cílem ošidit nebohé společníky? Je tu ještě jeden pádný argument: s více výsledky hospodaření jsme se přece smířili. Respektive, smířil se stát, právě v oblasti, kde jsou časté hříchy příznačné: u daně z příjmu. Daňový základ není nic jiného než modifikace výsledku hospodaření, lépe odpovídající zásadám zdaňování příjmu – a v mnoha případech jsou předmětem takové modifikace právě odpisy a rezervy. A systém odpočitatelných a připočitatelných položek jako jednoznačný a transparentní převodový mechanismus respektujeme všichni. Ať už je motivace jakákoli...