neděle 24. dubna 2022

Co všechno je controlling

V pojmech bývá zmatek. Často zbytečně. V případě controllingu jsou veškeré související pojmy podřízeny vcelku jasné logice. Pojďme si ji zopakovat:

V obecném slova smyslu je controllingový systém nástrojem procesu řízení – jeho cílem je podpora řízení především v oblasti manažerského rozhodování, které se týká jak volby cílů a prostředků, tak průběžného vyhodnocování, koordinace postupu až po přijímání korekčních (nápravných) opatření.

Funkce controllera bývá často přirovnávána k funkci lodního navigátora, samotný controlling je pak analogicky označován jako „manažerská navigace“. Controller nerozhoduje, podobně jako navigátor na lodi nedává příkazy kapitánovi, ale snaží se vytvořit informační prostředí, které v maximálním rozsahu posílí úspěšnost manažerských rozhodnutí – v případě obchodní společnosti především z hospodářského pohledu (růst hodnoty firmy).

Subjektem manažerského řízení jsou opakované aktivity (management procesů), plánované změny (projektový management) a v neposlední řadě také změny na základě neplánovaných příčin (risk management). 

V tomto smyslu a pořadí rozlišujeme také controlling procesů, projektový controlling a - doposud nepříliš zdůrazňovaný - controlling rizik. Další uplatňovanou formu představuje  controlling zaměřený na přístup přes odpovědnostní centra podnikové organizační struktury – controlling útvarů. Jde o formu jinak pojatou, vycházející spíše z tradic finančního controllingu a v tomto smyslu reflektující zejména obvyklé možnosti finančního účetnictví, přesto (nebo právě proto) ovšem velmi rozšířenou.

Na straně druhé, manažerské řízení musí pokrýt jak řízení dlouhodobých pozic (víceletý výhled - strategický management), řízení v obchodních periodách (roky, kvartály, měsíce - taktický management), tak i řízení na denní bázi (operativní management).

V tomto smyslu a pořadí vrstev řízení rozlišujeme obdobně  strategický controlling, taktický (nebo také business) controlling a operativní controlling.

Od těchto forem a vrstev podnikového controllingu je třeba odlišit další případy, které vycházejí z potřeby nikoli řídit podnik jako celek, ale řídit určitou odbornou oblast (zpravidla odpovídající některé z linií liniového uspořádání organizační struktury). U pojmů jako např.  „výrobní controlling“, „controlling nákupu“ nebo „personální controlling“, se nejedná o části systému podnikového controllingu, ale o samostatné navigační systémy působící ve svých zpravidla odbornostně vymezených doménách – tzv. funkčních oblastech. Controlling funkční oblasti představuje ovšem parciální, jednostranně vychýlený pohled, který sice dokáže účinně podporovat odborné řízení příslušné oblasti a poskytovat užitečné výstupy podnikovému controllingu, nemůže však jej v podstatné míře nahradit ani zastoupit.

čtvrtek 17. února 2022

Jak porozumět manažerské výsledovce výrobního podniku

O tom, komu je určena manažerská výsledovka, naštěstí nelze diskutovat. Stejně tak o jejím účelu - musí být odvozen z tohoto určení.  Základním úkolem manažerské výsledovky je přinášet a posuzovat určité interní podnikové ukazatele, optimálně on-line, a když to účetnictví neumožňuje (s čímž bohužel nic nesvedeme), pak alespoň každý měsíc. Vzorem mohou být budíky na přístrojové desce auta. Jejich funkci je dobré si vyjasnit. Pozornost řidiče nemá být přístrojovou deskou zaměstnávána zbytečně - řidič má především sledovat situaci před sebou, podobně jako manažer musí sledovat obchodní příležitosti. Hledáme tedy ukazatele, které zřetelně rozpoznají situaci, vyžadující zásah řidiče - manažera (a pokud možno poukáží na problémové místo), od podobných situací, které jeho pozornost nevyžadují - třeba když náklady stoupají, ale jen  v rozsahu, odpovídajícím zvýšenému výkonu. 

To patrně nejlepší, co se lidstvu dosud podařilo vymyslet, jsou procentické ukazatele příspěvkové, hrubé a provozní marže. 

Příspěvková marže je definována vzorcem (aktuální tržby – variabilní náklady) v % výkonu. Obvykle se za výkon dosazují tržby, záleží však, co výkonnost vašeho podniku charakterizuje nejpřesněji: stejně tak může jít o kusy, tuny, metry nebo třeba hodiny. Příspěvková marže plní funkci otáčkoměru, vypovídajícího o kondici hnacího motoru firmy. Měří "výživnost" aktuálních obchodních zakázek, tedy to, kolik zisku dokážeme vytěžit z obchodů, které právě realizujeme. Závisí jen na prodejních cenách produkce, nákupních cenách variabilních vstupů (zejména tedy výrobního materiálu a nakupovaných výrobních služeb) a jejich ztrátách ve výrobě. Klesá, když něco ve výrobě pokazíme ale, což je velmi důležité, neklesá, když je výroba třeba jen méně naplněná než minulý měsíc. Stejně tak je důležité, že % příspěvkové marže můžeme analyzovat z tvrdých dat (víceméně bez kalkulací) i po jednotlivých sortimentních nebo zákaznických skupinách (variabilní vstupy totiž umíme zpravidla podle těchto skupin rozlišit, stejně jako tržby).

Nevýhodou příspěvkové marže je, že může klesat nebo stoupat i podle míry využití outsourcingu ve výrobním procesu. Pokud něco nakoupíte celé, místo výroby přetvářením nakoupených vstupů, mnohem větší procentní část vašich nákladů se stane variabilními. Celá částka, za kterou nakoupíte subdodávku, je totiž kompletně variabilní (variabilní znamená „neplatíte, když nepotřebujete“), namísto situace, kdy vyrábíte sami – pak máte na stejném místě velkou část fixních položek (“platíte, i když nevyužíváte“), minimálně mzdy a odpisy strojů. Určitou formou outsourcingu je i použití agenturních pracovníků - snižuje příspěvkovou marži ze stejného důvodu.

Proto potřebujete ukazatel číslo dvě, tedy hrubou marži (aktuální tržby – výrobní náklady celé, tj. fixní i variabilní, a většinou i včetně nákladů interní logistiky) v % výkonu (tržby, tuny, hodiny apod. – viz nahoře). Porovnávání hrubé marže udrží výrobu pod kontrolou i tehdy, pokud se rozsah využití outsourcingu ve výrobě (v podílu výrobních subdodávek, krátkodobě najatých strojů nebo agenturní práce) výrazně změnil – třeba jen proto, že se dramaticky změnila struktura vyráběného sortimentu, mj. téměř vždy, chcete-li hodnotit a srovnávat období několika let. V tu chvíli měříte k výkonu všechny náklady výroby, tj. i ty, které výroba platí subdodavatelům (outsourcerům), a pokud tohle procento neklesá, máte jakousi jistotu, že ani v takovém období nedošlo k ničemu zásadně špatnému.

Hrubá marže je daleko více „rychlostí na tachometru“ –  říká vlastně, jaký procentní přebytek tržeb nad náklady generuje samotná výroba, a pokud si dosadíte, kolik nákladů generují zbylé procesy, zajišťující „uspokojení zákazníka již hotovým výrobkem“ (jde vlastně o stejné náklady, které nese i obchodník, který zboží nevyrábí, ale nakupuje), jste už na procentech provozního zisku (provozní marži) a vlastně měříte rychlost, jakou se přibližujete „cíli cesty“, kterým je vytvoření očekávaného zisku. 

Stejně jako rychlost na tachometru, ani vysoká nebo rostoucí hrubá marže, která vás navenek uklidňuje, bohužel zároveň nedává záruku, že motor běží správně z vnitřního pohledu, tedy „ve správných obrátkách“ - ve smyslu marže příspěvkové.  Hrubou marži zvýšíte již tím, že lépe využíváte výrobní kapacitu (díky výrobním fixním nákladům, které jsou pak lépe pokryty vyššími tržbami), i když se třeba zhoršuje poměr cen výstup/vstup nebo když zjevně plýtváte materiálem ve výrobě. Zároveň, kvůli nepřímé (=společné) povaze výrobních fixů, jako jsou třeba odpisy víceúčelových strojů nebo náklady výrobní infrastruktury, už hrubou marži nespočítáte samostatně pro jednotlivé sortimentní skupiny. Když se hrubá marže zhoršuje, nemáte tedy žádnou přesnější informaci kromě té, že „něco se pokazilo uvnitř“. Jako diagnostický nástroj je proto jednoznačně výhodnější hledat přesnou oblast (zákaznickou nebo sortimentní skupinu) zhoršení marže příspěvkové - pokud vám ovšem neklesající hrubá marže nenaznačí, že takové zhoršení nemá vliv na celkové náklady výroby (tedy, že jeho nejpravděpodobnější příčinou je zvýšení podílu outsourcovaných výrobních vstupů nezhoršující celkový výsledek).

Ideální výsledovka by měla zvládnout všechny tři klíčové ukazatele v jedné řadě, propojené navzájem transparentními vztahy. K tomu má účetní výkaz zisku a ztráty bohužel velmi daleko - umožňuje svým uspořádáním počítat vedle čisté marže ("Net Margin, ale častěji "ROS = Return on Sales") už jen marži provozní („Operating Margin“ nebo „EBIT Margin“), nikoli dvě předchozí, tj. příspěvkovou („Contribution Margin“) a hrubou („Gross Margin“). Důvod je prostý: účetní evidence prakticky nedokáže oddělit spotřebu variabilní a fixní, resp. výrobní a nevýrobní. V okamžiku účtování dokladů o spotřebě nějaké položky totiž často není vůbec znám způsob jejího využití. Prvním momentem, kdy s takovou informací můžeme pracovat, je až vyhodnocení spotřeby, které většina podniků provádí nad řádky rozpočtů nákladových středisek po ukončení měsíce. Rozpočtové řádky (v rámci vyhodnocení zbavené nejasností a omylů při prvotním účtování) a také kontrolou rozpočtů "vyčištěné" rozdělení nákladů mezi útvary už o povaze spotřeby vypoví mnohem více - a pokud ani to nebude dostačující, umožní alespoň nebýt zcela mimo, pokud pro rozdělení fix/var, resp. výrobní/nevýrobní použijeme odhad nebo přibližný výpočet. Zároveň, což je pro užitečnost signálního použití maržových ukazatelů opravdu zásadní, máme při vyhodnocování rozpočtů skvělou možnost vyloučit z výpočtů „provozní šum“, způsobující jejich matoucí "nesystémové" odchylky. Jde zejména o:

1. nahodilé a příležitostné, bez příčinné souvislosti konzumované položky spotřeby,

2. položky utracené jednorázově v rámci schválených projektů nebo akcí, které pramení z vlastních rozhodnutí, tedy mají příčinu, ale nesouvisí se schopností firmy realizovat opakované procesy.

Posledním, vesměs nepříliš používaným, zato veskrze užitečným detailem manažerské výsledovky může být použití „dvakrát čistých tržeb“ (Net Net Sales). Jde o jakési "kouzlo", chytrý trik: chcete-li výsledovku s příspěvkovou i hrubou marží vypočítanou postupně v jednom sloupci, problém vám způsobí variabilní náklady, pokud se vyskytují mimo výrobu (prakticky se to týká zejména variáblů v prodeji). Jednoduše řečeno: takové položky musí patřit do příspěvkové marže jako variabilní, ale nemohou patřit do hrubé marže, protože nejsou výrobní. Když spočítáte příspěvkovou marži, museli byste nevýrobní variábly opět přičíst, aby vám správně vyšla marže hrubá. Celý trik, umožňující zůstat v logice postupného odečítání v jednom sloupci, spočívá v tom, že se tyto položky (většinou nějaké provize, které platíte zprostředkovatelům), vyloučí z nákladů hned na počátku a převedou do výnosů se znaménkem „minus“ - tedy jako jejich snížení. Podobně se ostatně zobrazují nejrůznější slevy a bonusy, tj. to, co se odečítá z celkových tržeb, abyste získali „Net Sales“. Úroveň dvakrát čistých tržeb jen umožní takový postup rozšířit na další položky podobného typu, a to i tehdy, jsou-li dokladované jako náklady.

(napsáno pro CAFIN News, vyjde v roce 2022)

středa 5. ledna 2022

Zelené finance mne rozpalují do ruda

Tak už je to tady: Máme zelený plán, zelené finance a prý brzy přibude i zelený controlling. Postupně z toho rudnu.

Velká témata jsou nyní nezbytnou potravou pro zachování života obludy, která se jmenuje trvalý růst. Ve FINBLOGu o tom již byla řeč: Máte-li obhájit, že akcie vaší společnosti se prodává za trojnásobek ceny před deseti léty, zatímco důvodů, aby kdokoli kupoval vaše produkty, postupně ubývá, potřebujete velké téma. Téma, které se opírá o budoucí realitu, protože v té aktuální by vás mohla snadno doběhnout past přesných čísel. Stále ještě soutěžíme v růstu, což není nic, než důsledek schopnosti ve stále větší míře konzumovat to, co je na planetě jedinečné a neobnovitelné. Růst ekologicky, zeleně, je do jisté míry protimluv. Zní podobně hloupě jako "vést válku ekologicky". Naštěstí pro udržení růstu, není ale stejně nápadný.

Hledat způsob, jak snížit závislost na spotřebě, chovat se jako člověk, který má na túře limitované množství potravin a snaží se především zabránit jejich předčasné konzumaci, odpovídá zdravému rozumu. Mohli bychom docela rychle omezit nesmysly typu "módních trendů pro jedno léto" nebo cestování na druhou stranu zeměkoule za "must-see" zážitky. Říkat "najíme se, co hrdlo ráčí, ale bez negativních důsledků", není evidentně totéž. Omezovat spotřebu v duchu zdravého rozumu znamená učinit nepotřebnou většinu růstových investic. Je přitom na pováženou, zda jsou toho dnešní státy - tváří v tvář globálním korporacím - ještě schopny, a to i za předpokladu, že by skutečně našly způsob, jak táhnout za jeden provaz. Omezíme-li jenom důsledky rostoucí spotřeby, v případě většiny populace půjde o "cestu do pekel, dlážděnou dobrými úmysly". Korporacím však přinese - vedle neklesající poptávky - také slušnou dávku ...hádejte čeho? 

Ano, správně: velkých témat. Ačkoli bezemisních tanků a raket se jen tak nedočkáme, můžeme snít o čisté energii nebo potravinách bez uhlíkové stopy.  Zelená válka už vlastně vypukla. Trvat na růstu, který není ničím jiným, než rostoucí konzumací, znamená brát si z omezené zásoby více, než nám náleží. Útok je veden přímým směrem vůči budoucím generacím a je financován -ať to zní jakkoli podivně- zadlužováním napadeného. Nyní, pro jeho útěchu, obarveným nazeleno.  

Bojujeme civilizovaně, ohleduplně, ekologicky. Slovy jednoho z bývalých premiérů: "zdroje tu přece jsou". Gréto, díky za velká témata ...a velké peníze.

(napsáno pro CAFIN News, vyjde v roce 2022)

pátek 31. prosince 2021

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana.

Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla.

Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů…“. Někde ve světě existovala hlava, a bylo jich více, ve které se ukládalo vědění v souvislostech. 

A teď to hlavní: jedině vědění v souvislostech umožňuje předpověď v souvislostech. Zopakujte si prosím pro jistotu ještě jednou: Předpověď v souvislostech. Copak by mohla být  užitečná nějaká jiná předpověď, předpověď bez souvislostí? Možná už tušíte, kam mířím: žijeme v postmoderní době a rozsah našeho poznání se už do žádné sebechytřejší hlavy prostě nevejde. Příliš pozdě na to, hledat kvůli předpovědi pravěké šamany nebo moudré muže středověku. Naše předpovědní indispozice je naštěstí dočasná. Jenom je příliš brzy na to, abychom rozumné předpovědi v netriviálních oblastech, třeba co budeme nakupovat nebo čím budeme jezdit za dvacet let, svěřili umělé inteligenci nějakého superpočítače.

Co mne znepokojuje, je naivita, s jakou v tomto mezidobí přijímáme předpovědi bez souvislostí. Kvantita místo kvality. Co říkají – většinou opakují jeden po druhém – v dostatečném počtu weboví influenceři, musí být pravda. Odborné články, na které se nejvíce odkazujeme, obsahují tvrzení, která nikdo nezpochybňuje. A kde jste se o nich vlastně dozvěděli? Na internetu? To nestačí - zeptali jste se pár kolegů, přece…. A  objektivní statistické šetření jako vrcholný nástroj každé argumentace: většina občanů si myslí, že bude líp, tak jaká nespokojenost?

Jak už my lidé máme ve zvyku, situaci si umíme vždy ještě nějak zkomplikovat: akcie, kterým nesmyslně roste cena, jako by nenabízely odpovídající výnos jen možností svého opětovného prodeje, lehkomyslně odtrháváme od jejich fundamentu: tím není tržní cena ani EBITDA, připomínám. Měna, které vezmete zlatý nebo alespoň dolarový standard (obecně standard jakéhokoli alternativního užitku, který by mohl zabrzdit pád hodnoty k absolutní nule) není nic jiného, než měna bez fundamentu. Deset influencerů dohromady nebo jeden - ten nejpomazanější - se vyjádří a … hned je zaděláno na katastrofu. 

Jak bylo řečeno: deficit věrohodných předpovědí nebude trvat dlouho. Na naší cestě se objevila nepříliš široká trhlina, kterou musíme překonat chůzí po laně. Hledat rovnováhu bosýma nohama nám může připadat po létech dlážděných chodníků obtížné a možná i  zbytečné. Ale řekněte sami: je lépe vykročit na lano, aniž byste svými chodidly ucítili jeho  fundamentální dotek, jenom proto, že věříte pokynům těch, kteří stojí po stranách?

Ať už se máte dobře nebo ne úplně dobře, přeji si - a přeji nám všem - , ať je nový rok úplně jiný. Fundamentálně.

sobota 9. října 2021

Jak z toho ven 2 - inspirováno Petrem Robejškem

Podstatné skupině akčních filmů dnes dominuje scéna, v níž je kladný hrdina připoután k židli a z nějakého opovrženíhodného důvodu udržován v drogovém rauši, neschopný reakce. Technická řešení se mohou lišit: ve verzi 3.0 přichází každých šest hodin krásná partnerka hlavního padoucha s injekční stříkačkou, ve verzi 4.0 je židle doplněna infúzní pumpou a pravidelné dávkování je řízeno procesorem. Na tom příliš nezáleží. Pokusím se vás přesvědčit o něčem podstatnějším: tato scéna je ikonická a do jisté míry možná napovídá další cestu svým tajným poselstvím, stejně jako scéna Ježíše Krista na kříži před dvěma tisíci lety.

Protože většina přímých důkazů byla zničena nebo ztracena, historii si i já mohu vykládat po svém. Asi takto: na počátku našeho letopočtu se lidstvo dostalo na rozcestí - mezi cestou sobeckého využití moci v atraktivním obale relativního blahobytu jako odměny potenciálním vůdcům nebo jejich přisluhovačům a mezi osobní obětí s totálním nekomfortem, což jako potenciální volba dává smysl jen tehdy, pokud přidáte cosi nadpozemského: třeba zmrtvýchvstání (dnes již bohužel málo uvěřitelné).

Role příběhu a obrazu měla tehdy určitě vyšší razanci, než v době, která příběhy a obrazy generuje na výrobních linkách. Dnešní poselství jsou proto více skrytá a cesta k prozření vede déle. Lidem s nimi spojeným se musíte učit naslouchat, protože v rychlopřekladači, kterým jsme vybavili svá myšlení, mají jejich slova tendenci zaniknout jako šum. Jedním z těchto proroků je po mne už celá desetiletí Petr Robejšek. Aktuálně se pak snažím vnitřně strávit jeho následující myšlenku (volně interpretováno, doufám že bez zkreslení): svět se změní rychle, pokud dokážete zahodit své mobilní telefony.

Chcete-li se dozvědět více, vyhledejte jeho blog třeba tady: https://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php, nebo si pusťte některý z jeho rozhovorů v nezávislých médiích (požádejte někoho z přátel, pokud jste již telefon zahodili z vlastního přesvědčení - máte můj obdiv). Rád bych se vám ovšem svěřil také s vlastní variací tohoto nápadu - berte ji prosím s rezervou, rozhledem ani zkušeností panu Robejškovi nesahám ani po kolena.

Trápím se totiž následujícím myšlenkovým experimentem: možná že bojovat s ďáblem lze - omlouvám se, pane doktore, za slovník technokrata a ekonoma - nejúčinněji jeho zbraněmi. Mobilní internet je pouze prostředníkem. Živnou půdou mediální masáže, tím co jí dává tu neobyčejnou přesvědčivost, jsou přece finance a v konečném důsledku pak jejich hlavní pramen: reklama.

Představte si svět ve kterém změníme jediné: už nikdy si nikdo z nás nekoupí věc (nezvolí stranu), která byla inzerována v reklamě, nebo tak učiní jen v případě krajní nouze. Mezi námi: připadá vám to nějak těžké? Je mýdlo Dove nebo zubní kartáček Oral B něco, bez čeho nedokážete žít (možná na rozdíl od mobilního telefonu)? Vida: jednoduché "ne" je první velkým krokem k osvobození.

Domýšlím dále: filmy a sportovní přenosy bez protivných přestávek (možná už jich nebude tolik, ale co se vlastně stane, když ubydou ty, které se zaprodaly světu reklamy?) nebudou jediným pozitivním efektem. Ve hře je ještě něco - něco, co je mnohem důležitější:

Média včetně sociálních sítí, napájená reklamou, už ani netají, čím jsou komerčnímu světu užitečná: jde právě o schopnost manipulovat naším myšlením, dokonce i naším podvědomím. Hrdina připoutaný k židli a neschopný kloudné úvahy je už natolik neškodný, že hlavní padouch vychvaluje skvělé vlastnosti omamné látky přímo před jeho očima. A co je horší: tohle všechno dnes neslouží jen mýdlům a zubním kartáčkům konkrétních značek: ve prospěch zájmu mocných lze stejně tak ovlivňovat naše vnímání hodnot, což dokázala postmoderní doba neskutečně rychle uvést v život. Výsledek: tak jako můry vábené světlem lampy k ústí pasti následujeme bez přemýšlení to, co slyšíme nebo vidíme, podobně jako už léta hledáme na regálech supermarketu jenom určité produkty.

Zpět k úvodní scéně. Hrdina v sobě nachází poslední zbytky sil a vědomí, prsty nahmatá skleněný střep, přeřízne svá pouta a vytrhne si z žíly infúzní jehlu. Zatměni mysli pomíjí. K čemu je infúzní pumpa, když ztratí napojení na vaše tělo?

Přestanete reagovat na reklamu. Reklamní kampaně se najednou míjí účinkem. Akcie firem, provozujících masová média včetně sociálních sítí klesají, a obnovené konkurenční prostředí už zase generuje jejich průběžně vznikající a zanikající alternativy. Ti, kdo nás mají reprezentovat, podléhají opět přirozenému, nemanipulovanému výběru. Protože nemohou, tak se ani nemusí zaprodávat těm, kteří jim prorazí cestu do našeho  podvědomí. 

Naivní? Jistě: ďábel nespí a bude hledat jiné prostředky. Ani útěkem z pout akční film nekončí. Ale vybaven zdravým rozumem má hlavní hrdina opět šanci. A my začínáme věřit, že přes všechny peripetie dokáže dovést příběh ke správnému konci.