středa 5. ledna 2022

Zelené finance mne rozpalují do ruda

Tak už je to tady: Máme zelený plán, zelené finance a prý brzy přibude i zelený controlling. Postupně z toho rudnu.

Velká témata jsou nyní nezbytnou potravou pro zachování života obludy, která se jmenuje trvalý růst. Ve FINBLOGu o tom již byla řeč: Máte-li obhájit, že akcie vaší společnosti se prodává za trojnásobek ceny před deseti léty, zatímco důvodů, aby kdokoli kupoval vaše produkty, postupně ubývá, potřebujete velké téma. Téma, které se opírá o budoucí realitu, protože v té aktuální by vás mohla snadno doběhnout past přesných čísel. Stále ještě soutěžíme v růstu, což není nic, než důsledek schopnosti ve stále větší míře konzumovat to, co je na planetě jedinečné a neobnovitelné. Růst ekologicky, zeleně, je do jisté míry protimluv. Zní podobně hloupě jako "vést válku ekologicky". Naštěstí pro udržení růstu, není ale stejně nápadný.

Hledat způsob, jak snížit závislost na spotřebě, chovat se jako člověk, který má na túře limitované množství potravin a snaží se především zabránit jejich předčasné konzumaci, odpovídá zdravému rozumu. Mohli bychom docela rychle omezit nesmysly typu "módních trendů pro jedno léto" nebo cestování na druhou stranu zeměkoule za "must see" zážitky. Říkat "najíme se, co hrdlo ráčí, ale bez negativních důsledků", není evidentně totéž. Omezovat spotřebu v duchu zdravého rozumu znamená učinit nepotřebnou většinu růstových investic. Je přitom na pováženou, zda jsou toho dnešní státy -tváří v tvář globálním korporacím- ještě schopny, a to i za předpokladu, že by skutečně našly způsob, jak táhnout za jeden provaz. Omezíme-li jenom důsledky rostoucí spotřeby, půjde o  doslovnou "cestu do pekel, dlážděnou dobrými úmysly". Korporacím však přinese vedle neklesající poptávky také slušnou dávku ...hádejte čeho? 

Ano, správně: velkých témat. Ačkoli bezemisních tanků a raket se jen tak nedočkáme, můžeme snít o čisté energii nebo potravinách bez uhlíkové stopy.  Zelená válka už vlastně vypukla. Trvat na růstu, který není ničím jiným, než rostoucí konzumací, znamená brát si z omezené zásoby více, než nám náleží. Útok je veden přímým směrem vůči budoucím generacím a je financován -ať to zní jakkoli podivně- zadlužováním napadeného. Nyní, pro jeho útěchu, obarveným nazeleno.  

Bojujeme civilizovaně, ohleduplně, ekologicky. Slovy jednoho z bývalých premiérů: "zdroje tu přece jsou". Gréto, díky za velká témata ...a velké peníze.

pátek 31. prosince 2021

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana.

Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla.

Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů…“. Někde ve světě existovala hlava, a bylo jich více, ve které se ukládalo vědění v souvislostech. 

A teď to hlavní: jedině vědění v souvislostech umožňuje předpověď v souvislostech. Zopakujte si prosím pro jistotu ještě jednou: Předpověď v souvislostech. Copak by mohla být  užitečná nějaká jiná předpověď, předpověď bez souvislostí? Možná už tušíte, kam mířím: žijeme v postmoderní době a rozsah našeho poznání se už do žádné sebechytřejší hlavy prostě nevejde. Příliš pozdě na to, hledat kvůli předpovědi pravěké šamany nebo moudré muže středověku. Naše předpovědní indispozice je naštěstí dočasná. Jenom je příliš brzy na to, abychom rozumné předpovědi v netriviálních oblastech, třeba co budeme nakupovat nebo čím budeme jezdit za dvacet let, svěřili umělé inteligenci nějakého superpočítače.

Co mne znepokojuje, je naivita, s jakou v tomto mezidobí přijímáme předpovědi bez souvislostí. Kvantita místo kvality: co říkají – většinou opakují jeden po druhém – v dostatečném počtu weboví influenceři, musí být pravda. Odborné články, na které se nejvíce odkazujeme, obsahují tvrzení, která nikdo nezpochybňuje. A kde jste se o nich vlastně dozvěděli? Na internetu? To nestačí - zeptali jste se pár kolegů, přece…. A vrchol metodologie, statistické šetření: většina občanů si myslí, že bude líp, tak jaká nespokojenost?

Jak už my lidé máme ve zvyku, situaci si umíme vždy ještě nějak zkomplikovat: akcie, kterým nesmyslně roste cena, jako by nabízely odpovídající výnos čímkoli jiným, než možností opětovného prodeje, lehkomyslně odtrháváme od jejich fundamentu: tím není tržní cena ani EBITDA, připomínám. Měna, které vezmete zlatý nebo alespoň dolarový standard (obecně standard jakéhokoli alternativního užitku, který by mohl zabrzdit pád hodnoty k absolutní nule) není nic jiného, než měna bez fundamentu. Deset influencerů dohromady nebo jeden - ten nejpomazanější - se vyjádří a … hned je zaděláno na katastrofu. 

Jak bylo řečeno: deficit věrohodných předpovědí nebude trvat dlouho. Na naší cestě se objevila nepříliš široká trhlina, kterou musíme překonat chůzí po laně. Hledat rovnováhu bosýma nohama nám může připadat po létech dlážděných chodníků obtížné a možná i  zbytečné. Ale řekněte sami: je lépe vykročit na lano, aniž byste svými chodidly ucítili jeho  fundamentální dotek, jenom proto, že věříte pokynům těch, kteří stojí po stranách?

Ať už se máte dobře nebo ne úplně dobře, přeji si - a přeji nám všem - , ať je nový rok úplně jiný. Fundamentálně.

sobota 9. října 2021

Jak z toho ven 2 - inspirováno Petrem Robejškem

Podstatné skupině akčních filmů dnes dominuje scéna, v níž je kladný hrdina připoután k židli a z nějakého opovrženíhodného důvodu udržován v drogovém rauši, neschopný reakce. Technická řešení se mohou lišit: ve verzi 3.0 přichází každých šest hodin krásná partnerka hlavního padoucha s injekční stříkačkou, ve verzi 4.0 je židle doplněna infúzní pumpou a pravidelné dávkování je řízeno procesorem. Na tom příliš nezáleží. Pokusím se vás přesvědčit o něčem podstatnějším: tato scéna je ikonická a do jisté míry možná napovídá další cestu svým tajným poselstvím, stejně jako scéna Ježíše Krista na kříži před dvěma tisíci lety.

Protože většina přímých důkazů byla zničena nebo ztracena, historii si i já mohu vykládat po svém. Asi takto: na počátku našeho letopočtu se lidstvo dostalo na rozcestí - mezi cestou sobeckého využití moci v atraktivním obale relativního blahobytu jako odměny potenciálním vůdcům nebo jejich přisluhovačům a mezi osobní obětí s totálním nekomfortem, což jako potenciální volba dává smysl jen tehdy, pokud přidáte cosi nadpozemského: třeba zmrtvýchvstání (dnes již bohužel málo uvěřitelné).

Role příběhu a obrazu měla tehdy určitě vyšší razanci, než v době, která příběhy a obrazy generuje na výrobních linkách. Dnešní poselství jsou proto více skrytá a cesta k prozření vede déle. Lidem s nimi spojeným se musíte učit naslouchat, protože v rychlopřekladači, kterým jsme vybavili svá myšlení, mají jejich slova tendenci zaniknout jako šum. Jedním z těchto proroků je po mne už celá desetiletí Petr Robejšek. Aktuálně se pak snažím vnitřně strávit jeho následující myšlenku (volně interpretováno, doufám že bez zkreslení): svět se změní rychle, pokud dokážete zahodit své mobilní telefony.

Chcete-li se dozvědět více, vyhledejte jeho blog třeba tady: https://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php, nebo si pusťte některý z jeho rozhovorů v nezávislých médiích (požádejte někoho z přátel, pokud jste již telefon zahodili z vlastního přesvědčení - máte můj obdiv). Rád bych se vám ovšem svěřil také s vlastní variací tohoto nápadu - berte ji prosím s rezervou, rozhledem ani zkušeností panu Robejškovi nesahám ani po kolena.

Trápím se totiž následujícím myšlenkovým experimentem: možná že bojovat s ďáblem lze - omlouvám se, pane doktore, za slovník technokrata a ekonoma - nejúčinněji jeho zbraněmi. Mobilní internet je pouze prostředníkem. Živnou půdou mediální masáže, tím co jí dává tu neobyčejnou přesvědčivost, jsou přece finance a v konečném důsledku pak jejich hlavní pramen: reklama.

Představte si svět ve kterém změníme jediné: už nikdy si nikdo z nás nekoupí věc (nezvolí stranu), která byla inzerována v reklamě, nebo tak učiní jen v případě krajní nouze. Mezi námi: připadá vám to nějak těžké? Je mýdlo Dove nebo zubní kartáček Oral B něco, bez čeho nedokážete žít (možná na rozdíl od mobilního telefonu)? Vida: jednoduché "ne" je první velkým krokem k osvobození.

Domýšlím dále: filmy a sportovní přenosy bez protivných přestávek (možná už jich nebude tolik, ale co se vlastně stane, když ubydou ty, které se zaprodaly světu reklamy?) nebudou jediným pozitivním efektem. Ve hře je ještě něco - něco, co je mnohem důležitější:

Média včetně sociálních sítí, napájená reklamou, už ani netají, čím jsou komerčnímu světu užitečná: jde právě o schopnost manipulovat naším myšlením, dokonce i naším podvědomím. Hrdina připoutaný k židli a neschopný kloudné úvahy je už natolik neškodný, že hlavní padouch vychvaluje skvělé vlastnosti omamné látky přímo před jeho očima. A co je horší: tohle všechno dnes neslouží jen mýdlům a zubním kartáčkům konkrétních značek: ve prospěch zájmu mocných lze stejně tak ovlivňovat naše vnímání hodnot, což dokázala postmoderní doba neskutečně rychle uvést v život. Výsledek: tak jako můry vábené světlem lampy k ústí pasti následujeme bez přemýšlení to, co slyšíme nebo vidíme, podobně jako už léta hledáme na regálech supermarketu jenom určité produkty.

Zpět k úvodní scéně. Hrdina v sobě nachází poslední zbytky sil a vědomí, prsty nahmatá skleněný střep, přeřízne svá pouta a vytrhne si z žíly infúzní jehlu. Zatměni mysli pomíjí. K čemu je infúzní pumpa, když ztratí napojení na vaše tělo?

Přestanete reagovat na reklamu. Reklamní kampaně se najednou míjí účinkem. Akcie firem, provozujících masová média včetně sociálních sítí klesají, a obnovené konkurenční prostředí už zase generuje jejich průběžně vznikající a zanikající alternativy. Ti, kdo nás mají reprezentovat, podléhají opět přirozenému, nemanipulovanému výběru. Protože nemohou, tak se ani nemusí zaprodávat těm, kteří jim prorazí cestu do našeho  podvědomí. 

Naivní? Jistě: ďábel nespí a bude hledat jiné prostředky. Ani útěkem z pout akční film nekončí. Ale vybaven zdravým rozumem má hlavní hrdina opět šanci. A my začínáme věřit, že přes všechny peripetie dokáže dovést příběh ke správnému konci.

pátek 8. října 2021

Prokletí mendejů

Jedním z frekventovaných problémů konzultačních firem, který podstatnou měrou přispívá   k   napjaté  atmosféře uvnitř,   je situace,   kdy  jsou  projekty v realizaci hodnoceny   jako   úspěšné  nebo   neúspěšné  podle  toho,   jak   dalece  se dokáží realizačními   náklady   (především pak  počtem spotřebovaných realizačních dní) vejít do předem dohodnuté smluvní ceny.

Protože domluva o smluvní ceně obsahuje téměř vždy  výpočet, založený na denní sazbě a počtu oceněných takových dní, vzniká iluze, že realizační tým nepracuje dost rychle. Jde přitom o sebeklam.

Dny, které jsou použity při nastavení ceny, nemohou mít signifikantní vztah ke skutečnému počtu dní, za který je projekt možno se standardní firemní výkonností realizovat, neboť:

  • jednak chybí příslušná expertíza, na kterou často není při snaze získat zakázku čas
  • jednak jde spíš o konstrukci, vysvětlující zákazníku sestavení ceny (s důležitým poselstvím: cena se přepočítá, budou-li zákazníkem požadovány další práce – v tomto smyslu je užitečné pracovat s nízkým počtem dní a vysokými denními sazbami), 
  • jednak je v mnoha případech nutné respektovat představu o nižší ceně (a tedy i počtu „dní“), kterou diktuje konkurence nebo zákazník. Je plně v kompetenci obchodu, zda takový tlak na cenu bude akceptovat v rámci běžného rizika (případná chyba bude vyvážena jinými úspěchy), nebo jako investici do budoucích možných zisků – v tomto případě je také jeho odpovědností, že v delším časovém horizontu bude taková investice návratná.

Samotný obchod je však v situaci, kdy pro tento typ rozhodnutí potřebuje určitou oporu, aby se vyloučily úplná „šlápnutí vedle“. Zde se může objevit další údaj o počtu potřebných dní realizace, na úrovni hrubého odhadu podle typu zakázky, od kterého se lze odchýlit jenom v předem stanoveném, i když poměrně širokém pásmu (např. +- 30 %).

K určitému projektu se tedy postupně může objevit výraz „počet dní“ v několika různých významech. Stanovení způsobu jejich vyčíslení a zařazení povinností a odpovědností (obchodník, zakázková komise, projektový manažer, realizační tým) do celého procesu obchodní zakázky může do značné míry přispět k vytvoření transparentního vnitrofiremního prostředí, v němž odpadne frustrace ze špatně klasifikovaných neúspěchů, které jsou vytýkány osobám bez možnosti příslušnou část procesu jakkoli ovlivnit. Pozor, tato frustrace se fakticky týká jak realizační, tak obchodní část firmy!

  1. Počet potřebných dní realizace, na úrovni hrubého odhadu. Stanoven ze součtu cen položek, oceněných předem na určité období pevnou částkou. Slouží obchodníkovi k vyloučení možnosti akceptovat cenu hluboko pod (nad?) pravděpodobnými realizačními náklady, které v příslušnou chvíli nemohou být stanoveny ani odpovědně odhadnuty. Příklad: pro každý implementovaný modul je „cenou“ předem stanovená částka v několika úrovních dle velikosti / složitosti zákazníka, vyplývající z dlouhodobé zkušenosti  + 10 % bezpečnostní rezerva. Tato částka dělená „veřejně deklarovanou“ cenou za jeden realizační den určuje příslušný počet dní.
  2. Počet oceněných dní. Pomocný údaj v plné kompetenci obchodníka s možností odchýlit se od (1) max. o 30 %.
  3. Počet dní, za který je projekt možno se standardní firemní výkonností realizovat. Expertní stanovisko, „výkonová norma“ které bude k dispozici se značným zpožděním, v první verzi  nejspíš až po úvodní studii, avšak jistě před zahájením implementace. Může, pro určitý typ projektů, podléhat souhlasu zakázkové komise. Controlling prodejní výkonnosti je založen na porovnání (2) a (3) součtem za všechny projekty v určitém delším období.
  4. Počet spotřebovaných realizačních dní. Měřená (vykazovaná) hodnota. Controlling realizační výkonnosti je založen na porovnávání (3) a (4) v průběhu a především po ukončení úspěšné implementace každého projektu, musí však být vyloučeny odchylky z jiných příčin, než je nízká výkonnost realizačního týmu (zejména odchylky zaviněné zákazníkem, ať už mohou nebo nemohou být řešeny jako vícepráce).

úterý 20. července 2021

Třikrát devadesát

Patřím k několika málo ročníkům, které, možná trochu nezaslouženě, mohly v jednom režimu získat kompletní vzdělání, aby ho následně využily v režimu jiném. Byli jsme mladí a na startovní výhody jsme moc nemysleli, když jsme v roce 1990 vstupovali do světa dospělých. S obrovským odhodláním a stejně velkým přesvědčením, že si své štěstí musíte - a můžete - zasloužit. Neškodí si na to vzpomenout právě dnes.

Za prvé: Budovat něco vlastního. To mne bavilo od narození. Hrad z písku, partu, rádio na baterky... Teď mám možnost založit svou firmu. Bude úspěšná, protože věřím sobě a věřím volné soutěži, která dá vyniknout chytrým a pilným.

Za druhé: Rozhodovat o svém osudu. Nejspíš obětuji spoustu času na začátku a zkusím tvrdě pracovat a spořit, abych někdy později užíval blahobytu. Nebo vyrazím autostopem napříč Evropou, možná nebudu v padesáti nejbohatší, ale zcela jistě mohu užívat výhod  spokojeného života příslušníka střední třídy.

Za třetí: Politika. Ta mne, na rozdíl od podnikání, nelákala nikdy. Konečně je čas svobodně zvolit stranu, která hájí mé zájmy. Nedaří se jí? Je nutno přivést další příznivce, pomoci s kampaní, objasňovat, hledat argumenty. Neúspěch může mít jen dvě příčiny: moji neschopnost aktivně se zapojit, nebo, v případě že se nikdo další nenajde, opravdu špatnou volbu.

V podobném momentu dnes sleduji rozhodování vlastních dětí. Založit si firmu mohou. Několik těch -chytrých a pracovitých, samozřejmě-, kteří budou ve správné chvíli na správném místě, dokonce královsky zbohatne, když ji za pár let prodá nějaké korporaci. Přeji to komukoli z nich. Nenechte se ale mýlit špičkou ledovce. Všichni ostatní, včetně devětadevadesáti procent chytrých a pracovitých, budou hledat jakési skulinky, cestu, jak se napojit na dotace a státní zakázky, aby mohli přežít ve soutěži s těmi, kteří je získali dříve. Dostat se na výsluní přízně státu a jeho institucí - jakoby mi to připomínalo něco, o čem jsem si myslel, že je pohřbeno jednou provždy.

Budou naše děti alespoň spořivé? A budou mít také šanci zůstat někde uprostřed, pokud jim hodnota času věnovaná dalšímu bohatnutí připadá neúměrná? V obou těch případech se ptám vlastně na totéž: mohou se spolehnout sami na sebe, když dospějí k volbě mezi dvěma různými, nikoho neohrožujícími cestami? Kdo jim dá záruku uchování majetku ve světě, kde centrální banky emitují další a další zákonem ustanovené peníze (poukázky na ostatní majetek) bez ohledu na to, kolik vytvořené hodnoty na ně připadá? A pokud se rozhodnou opačně, kdo jim dá záruku možnosti svobodné volby bez nashromážděného majetku - ve státě, kde o vás elektronická stopa všechno prozradí? Majetek není jistý a druhá možnost?  Jako bych to už někdy zažil: chceš-li žít důstojně, dělej to, co se očekává, v míře, jakou uznáme za vhodnou - a my zbytek zařídíme.

Nejspíš namítnete: Zárukou svobody je přece právní stát, který si všichni v Evropě hájíme. Zástupci musí být demokraticky voleni, což je vede k odpovědnému rozhodování. A nemýlíme se i v tom? Opravdu cítíte, že máme - nebo naše děti mají - možnost prosadit své zájmy u voleb? Právo volit je totiž jedna věc a schopnost změnit věc druhá. Když dostanete dobrý nápad, nebo  se dozvíte o věci hodné nápravy, potom, budete-li se chtít demokraticky prosadit, snad dosáhnete úspěchu v místě, kde bydlíte - stačí přesvědčit sousedy. Pokud ale bude o vašich věcech rozhodovat světová rada, pak nějakých tisíc osob, které se vám v rozumném čase podaří získat na svou stranu, představuje zhruba 0,00002% voličské základny. Vaše demokratické právo volit může být v případě světové (evropské) rady sebevíc nezpochybnitelné, ale šanci dosáhnout změny prakticky nemáte. A co myslíte, vede volené zástupce k odpovědnosti fakt, že jste je volili, nebo fakt, že v případě nespokojenosti můžete dosáhnout změny? 

Pocit návratu zpátky se vnucuje i v tomto třetím případě.  Právo volit bez šance prosadit svůj návrh - třeba na to, kdo má být mezi volenými - jsme tenkrát přece také měli.

Naše děti tohle nevědí. Měli bychom jim povyprávět...