sobota 16. března 2019

Přednost zleva

Dát přednost (pohledu) zleva někdy nemusí být od věci. Obzvláště, když na pravé straně nevidíte nic, co by stálo za pozornost. Na Českém rozhlasu 2 zpovídala hned druhý lednový den v pořadu "Jak to vidí..." redaktorka Barbora Tachecí  levicově orientovanou ekonomku Ilonu Švihlíkovou:

Otázka: "Maďaři protestovali proti novele zákoníku práce, která byla překřtěna na "otrocký zákon". Zaměstnavatelům totiž umožňuje nařídit místo dosavadních 250 přesčasových hodin ročně až 400 hodina a zaměstnavatelé mají až tři roky na to, aby tyto přesčasy proplatili. Kam se ubírá Maďarsko, paní Švihlíková?"

Odpověď (zkráceno): "Maďarsko tímto způsobem, který rozčílil, ani se nedivím, velkou většinu Maďarů, - já jsem si našla, že až 83 % Maďarů je silně proti tomu, a také byly protesty a demonstrace - , řeší podobný problém jako my, řeší problém svého ekonomického modelu, který je nám podobný, i Slovensku. (...) - problém svého ekonomického modelu a zároveň nedostatku pracovní síly. U nás je ta situace podobná, podnikatelé říkají, podívejte se, kolik je volných pracovních míst, je to více, než kolik je lidí evidováno na úřadu práce, což je poměrně výjimečná situace a tlačí se na dovoz pracovníků především z Ukrajiny, ale třeba i z jiných míst, hovoří se o Mongolsku,  z Filipín a tak dále...

No a Maďaři na to jdou právě tou cestou, ten  mzdový tlak je u nich taky. Oni jsou vlastně příkladem určitého zoufalství, jak ten model, který je neudržitelný (...) - jak ten model udržet, prodloužit mu životnost, protože to samozřejmě chtějí ty zahraniční firmy, které tam jsou, a zároveň nedovážet moc té cizí pracovní síly. Tak to řeší prostě tím, že budou navyšovat extrémně počet přesčasových hodin, které bůhví jestli kdy budou, nebo nebudou zaplaceny. (...) 

Jak u nás ta snaha dovézt hromady levné pracovní síly, tak ta maďarská snaha prostě ukazují, že ten model, založený na tom,  budeme levní a budeme dodávat do Německa, něco tady smontujeme a dodáme to, že prostě je absolutně totálně za dobou životnosti a že tady prostě vidíme jeden zoufalejší krok než druhý, jak udržet ten status quo, o kterém jsem mluvila, neměnit to a řešit to tímhletím způsobem, který je i sociálně neakceptovatelný."

Celý rozhovor najdete na webu Českého rozhlasu zde:

čtvrtek 14. března 2019

Nový kalkulační systém: příležitost i hrozba v jednom

Kalkulace jsou in. Po celou svou konzultantskou kariéru jsem tolik zájmu doposud nikdy nezaznamenal. Témata spojená s kalkulací jsou také dlouhodobými vítězi hitparády, pokud jde o historické příspěvky FINBLOGu. Mám-li být upřímný, nepřekvapuje mne to. Spíš naopak: překvapen jsem byl předtím, dokud tomu tak nebylo.

Náš úspěch je s dobrou kalkulací fatálně spojen: představte si člověka, který před sebou tlačí těžký vozík do prudkého svahu, ale trpí občasnými výpadky vědomí. Chudák - přes všechno úsilí se probere pokaždé na stejném místě - dole pod kopcem. Tak nějak to dopadá, pokud vás kalkulace včas neprobudí. Včas - to je ještě předtím, než se upíšete k nějaké ztrátové zakázce. Rychlost, kterou ztrácíte výšku (dosaženou díky zisku z předešlých aktivit), přitom v posledním čase prudce roste. Pomyslná gravitace, zemská přítažlivost, tedy schopnost zákazníka najít možnost, jak vydělat na neznalosti prodávajícího, posílila paradoxně díky tomu, co považujeme za jeden z největších přínosů k naší současné informovanosti - díky internetu. Představte si jednoduchou situaci - nekde ve vedlejší ulici je obchod, kde si majitel omylem umazal poslední cifru ve svém ceníku - prodává destkrát levněji. Kolik zákazníků by na to přišlo a nakoupilo předtím, než zjedná nápravu, kdybychom tu neměli World Wide Web? (Happy Birthday, slaví právě třicetiny) A jak to dopadne dnes, tedy bude-li své zboží nabízet na internetu?

Špatná kalkulace může být přitom ještě horší, než žádná  - zbaví vás ostražitosti, zahalí mlhou průměrné marže všechny detaily, které by vás mohly včas varovat před dalším atakem bezmocnosti. A tady vidím kámen úrazu: Nestačí mít novou kalkulaci, možná i v něčem lepší, než byla ta předcházející. Potřebujete kalkulaci alespoň přiměřeně dobrou - skla vašeho dalekohledu nemusí být úplně rovná, ale vidět dopředu je nutno všemi směry, bez mlhy způsobené průměrem.

Odkaz ke škodícím  průměrům zde neuvádím náhodně: právě průměr (průměr na jednotku) jako typický nástroj při vytváření nejrůznějších režií se stává v období masového rozšíření internetu skutečným nebezpečím. Jak asi - připustíme-li, že zákazník má neustálé porovnání vašich cen s konkurencí - dopadne snaha prodat dva produkty, z nichž jeden má skutečné náklady 18 a druhý 22 korun za společnou cenu, nastavenou s ohledem na potřebu určité (průměrné) marže na úroveň 21? Zákazníci bez možnosti porovnání konkurenčních nabídek u vás pravděpodobně nakoupí oba dva, takže se na svých 5% zisku skutečně dostanete. Proč by ale u vás někdo kupoval za 21 korun produkt, který mu konkurence nabídne levněji (když jsou jeho skutečné náklady pouze 18)? Zájem zákazníků neztratíte, ale bude se vztahovat pouze na produkt, který díky průměrování prodáváte pod úrovní jeho skutečných nákladů!

Problémům průměru v kalkulacích se budeme ve FINBLOGu tento rok věnovat více, než kdy předtím. Pokud vás kalkulace trápí, nezapomeňte sem občas nahlédnout. Pár ochutnávek, chcete-li vědět, co vás čeká:

(1) Náklady přímo spojené s konkrétním obchodním případem, tedy specifické náklady přířaditelné v různé výši konkrétním zákazníkúm nebo jejich skupinám (podle jejich specifických zvláštních požadavků nebo problematických způsobů chování)  mohou být při analýze profitability neméně významné, jako náklady přímo spojené s produktem. Pojem "profitabilita produktu" nemá jiný význam než "průměrná profitabilita, dosahovaná při prodeji konkrétního produktu stávajícímu (historickému) portfoliu zákazníků". Ve vztahu k budoucímu zákazníkovi je jeho znalost asi tak užitečná, jako znalost průměrné velikosti nohy středoevropana ve chvíli, kdy si jdete koupit nové holínky. 

(2) Jedině spotřeba času je tím správným driverem, pokud jde o fixní náklady, spojené s nějakým žádoucím výkonem. Rozpustíte-li fixní náklady podle jiného driveru výkonu, typicky podle množství realizovaného produktu (sazba fixních režií na kus, kilogram, metr apod.), bude skutečně vykázaná velikost  fixní nákladové zátěže v množstevní jednotce bezdůvodně kolísat podle počtu prodaných jednotek v konkrétním období. Je tomu tak proto, že, část fixních nákladů, vykázaných za období, připadá na čas, - pokaždé jiný -,  nepokrytý z nejrůznějších příčin výrobou, kterou kalkulace (přesněji časová norma v technologickém postupu) přímo spojuje s produktem. Výše uvedeným výpočtem režie jste ji, nehledě na faktické příčiny, zprůměrovali rovným dílem do každé jednotky produkce v příslušném období!

(3) Odpisy stálých aktiv přináší do kalkulace ceny požadavek na kompenzaci nákladů, spojených se ztrátou hodnoty těchto aktiv jejich opotřebením. Jde-li o fyzické opotřebení, nemůže být velikost ročního odpisu ničím jiným, než průměrným ročním opotřebením - a to pouze v případě (přiznejme si, velmi výjimečném), kdy se nám podaří uhodnout dobu odepisování přesně na úrovni životnosti konkrétního aktiva!

středa 20. února 2019

Jaro za dveřmi, zima mezi námi

Mám rád jarní tání. Ten den, kdy teplý vítr z jihu rozfouká mlhavou inverzi a ukáže krajinu pokrytou bílými pruhy tajícícho sněhu, halícími ji stejně nedokonale a stejně vyzývavě, jako spodní prádlo modelku z módního časopisu, má v sobě ještě jedno ukryté poselství: ledová ostří, broušená zimním mrazem, tu nikdy nezůstanou napořád. Snad to dopadne stejně i s ostřími, která mezi sebou brousíme sami.

Letošní zima jedno takové ostří vybrousila na maximum. Jde o Británii, která jakoby najednou ztělesňovala pro zbytek Evropy nepřítele, jenž musí být potrestán. Je snad v ostrovní zemi nějaká infekce, od které se musíme nekompromisně odříznout? Cožpak už nemáme s tímto státem společné zájmy a hodnoty, nesdílíme odpovědnost za kontinent, představující v mnoha ohledech stále ještě vzor pro zbytek civilizovaného světa? Jaký důvod může mít nenadálá vyhraněnost vůči trvalému partnerovi a přirozenému spojenci?

Jakobychom neměli zájem vidět problém na druhé straně. Ať chceme nebo nechceme, legitimními cestami (nikdo se nepokusil je zpochybnit) byla vyjádřena ne moc silná, ale přesto - podle všech dosavadních pravidel - rozhodující vůle většiny Britů ,jít svou cestou. To se nám nemusí líbit, ale měli bychom chápat, že britským představitelům tím vyvstal úkol, který - ať už si myslí cokoli - se nyní čestně pokouší splnit. Mají s tím řadu problémů, což je i vzhledem ke zmíněným okolnostem pochopitelné, ale pochopitelné už pro mne není, proč se jim s tím my, ostatní Evropané, partneři a spojenci, nesnažíme pomoci, jak nejlépe umíme. Vždyť jde o problém společný - aspoň pokud nám jde o to, zachovat Evropu silnou a stojící na dosavadních základech. Kdo proboha vymyslel a kdo s čistým svědomím naplńuje ten nesmyslný nápad, založený na myšlence, že je přípustné a dokonce snad žádoucí posílit soudržnost národů, tím, že předvedeme ukázku exemplární tvrdosti v případě odlišné volby?

Nezájem vidět problém druhé strany, ústící v podivně vyhrocený souboj, však potkáte i mnohem blíž - stačí se vydat po D1. Komunita novodobých kočovníků, ve které mám se svými čtyřiceti tisíci kilometry ročně trvalé místo, vytváří na dálnicích své vlastní hodnoty a pravidla. Jedno z nich zní: kdo je za tebou, je soupeř, který se tě snaží porazit. Nedovol to! Ustoupit z levého pruhu za situace, která může alespoň vzdáleně připopmínat předjíždění pomaleji jedoucího vozidla v pravém pruhu (zpravidla však vzdáleného několik stovek metrů), je hodnoceno jako slabost, prohra, podlehnutí nepříteli. Jakému nepříteli? No přece tomu, který jede za vámi! Nemá žádné právo dostat se před vás, a pokud o to usiluje, je nutno ho vytrestat, třeba exmplárně dlouhými předjížděcími manévry. Jen ať si počká, vás také nikdo jen tak před sebe nepustí...

Vidíte... v autě za vámi sedí člověk, který má nejspíš k rychlé jízdě pádný důvod. Když ho pustíte před sebe, bude zřejmě více než vy motivován drát se dopředu a pravděpodobně v tom bude úspěšnější, když vy  dnes zrovna nijak nespěcháte. Neustupujete nepříteli, ale pomáháte kolegovi. Dnes pomůžete vy jemu, příště on vám... Na D1 jsme přece všichni ve stejné bryndě.

 Tak jako v Evropě, chce se mi říci. A doba tání v nedohlednu...

(napsáno pro jarní vydání CAFIN News)

čtvrtek 31. ledna 2019

Komu přiřadit náklady při účtování na střediska

Jakkoli vám formulace úkolu přiřadit náklad na nákladové středisko může připadat jednoznačná, ve skutečnosti budete mít na výběr několik možností. Často může být důležité porovnat existující možnosti mezi sebou, dříve než se pro jednu z nich rozhodnete - vaše volba bude vždy přinášet konkrétní výhody a nevýhody ve vztahu ke způsobu, kterým hodláte získané informace využít.

1. Základní volba: účel nebo odpovědnost?
V souvislosti s konkrétním případem spotřeby nějakého vstupu (materiálu, energie, lidské nebo strojní práce, outsourcované služby apod.) vždy vyvstanou dvě úlohy, související ostatně s dvěma nutnými atributy spotřeby, která má být efektivní: (1) Z hlediska hospodárnosti spotřeby jde o to, aby vstup byl pořízen za co nejvýhodnějších podmínek, především pak za dobrou cenu. Tato úloha vyžaduje určitý druh odbornosti, zaručující přehled o možnostech výběru jakož i schopnost tyto možnosti správně posoudit. (2) Z hlediska účelnosti, musí být pořízený vstup uplatněn tak, aby firmě poskytl co nejvyšší užitek, tedy přinesl co nejvyšší růst aktuálního nebo budoucího bohatství. Tady je nutné především zachytit stopu, která vede od vstupu na začátku produkčního procesu až ke zobchodovanému produktu na jeho konci. Chápeme-li produkci jako řetěz přeměn, vedoucích od vstupů nejprve k interním produktům (například výrobní kapacita, polotovary apod.) a přes jejich spotřebu (kterou někdy označujeme jako "sekundární") až k produktům finálním, je důležité, aby na konci tohoto zřetězení stál zákazník (nebo zákazníci) vyznačující se schopností pokrýt hodnotu spotřebovaných vstupů s co nejvyšším efektem pro firmu.

Právě tyto dva možné přístupy je důležité zvážit při výběru určité metody, podle které budete určitý doklad o spotřebě přiřazovat konkrétnímu nákladovému středisku. Chceme tím označit příslušného odborníka, odpovědného za hospodárnost spotřeby (resp. jeho útvar a jenu přiřazený nákladový rozpočet), nebo blíže identifikovat řetěz, kterým je spotřeba navázána na finální produkt - nejčastěji útvar, stojící na jeho začátku a vytvářející první následující interní produkt (jehož následnou spotřebu můžete zachytit obdobně)? Abychom uvedli příklad: platba externí firmě za odvedenou práci při opravě strojního zařízení  může být účetně přiřazována v zájmu hospodárnosti (podle odbornosti) na středisko strojní údržby, nebo v zájmu účelnosti (podle interního spotřebitele) na výrobní středisko, kde je zařazen stroj - neboť prostřednictvím sazby požadované v kalkulacích za činnost stroje by měl být tento náklad spolu s dalšími pokryt. Volbou střediska se rozhodujete, kterěmu z obou přístupů dáte přednost (může to být dokonce různě pro navzájem různé typy spotřeby).

Volba nemusí být jednoduchá: přiřazením podle odbornosti ztratíte na úrovni účetnictví informaci o tom, kterého stroje přesně se příslušná událost spotřeby týkala - ztratíte možnost náklad alokovat konkrétnímu stroji, jehož činnost je díky takové spotřebě fakticky dražší. Přiřazením internímu spotřebiteli sice umožníte alokaci, ale zase přijdete o možnost, aby byla spotřeba odborně posouzena (mistr výrobního střediska nemusí totiž být odborníkem na údržbu strojů a nemůže ani k porovnání použít další případy, vyskytující se u strojů jiných středisek).

Snaha zpřesnit kalkulaci dnes u podniků převládá - a v tomto smyslu také převládá přiřazování nákladových středisek, preferující pohled ůčelnosti, tedy středisek interních spotřebitelů. Přesto nejsem  přesvědčen, že jde o volbu výhodnější. Ztráta odborného dohledu, a to již v momentě, kdy je schvalována přiměřenost každé jednotlivé fakturované částky (shodneme-li se na principu, že schvaluje ten, komu je účtováno), je totiž podle mne hůře napravitelná. Skončí-li navíc překročení rozpočtového limitu údržbových nákladů krčením ramen šéfa výrobního střediska, že on tomu přece nerozumí, je dílo zkázy nad jakýmkoli úmyslem ušetřit v podstatě dokonáno. Všimněme si, že v případech vyžadujících ještě vyšší odbornost, jako je oblast IT, je účtování podle odbornosti (IT náklady spotřebované kdekoli se rozpočtují a účtují nákladovému středisku informatika) všeobecně akceptovaným a převládájícím řešením.

Samotné přiřazení internímu spotřebiteli přitom nemůže zcela naplnit ani úmysl usnadnit kalkulaci: příklad údržby, kde mnoho poruch padá nahodile na jednotlivá výrobní střediska a zdražuje (chybně) pro jedno konkrétní období jejich výkon, a koneckonců i příklad IT, kde k obnově PC dochází často napříč společností v tří- nebo čtyřletých cyklech, kdy související IT náklady pro jedno období prudce vzrůstají a pro další dvě nebo tři  období zůstávají blízko nule, napovídají, že ideální variantou je spíš druhotné přeúčtování nákladů služeb IT nebo strojní údržby (prvotně účtovaných podle odbornosti) ostatním střediskům, při kterém mohou být k obecnému užitku uplatněny zprůměrované interní ceny, takže zmíněné odchylky zůstanou pohromadě v místě svého vzniku, kde se s nimi poměrně snadno vypořádáme.

2. Odpovědnost za pořízení nebo odpovědnost za spotřebu?
Přestože moje praktická zkušenost směřuje k uplatnění odbornostního principu, čas od času vědomě preferuji účtování internímu spotřebiteli. Dúvody však nejsou kalkulační.Po létech hledání optimálního modelu jsem opravdu hluboce přesvědčen, že optimální řešení kalkulace vyjde z odbornostního přiřazení nepřímých nákladů (tam, kde podléhají přísnému dohledu specialistů) a druhotně uplatní (ať už účetně,  druhotným přeúčtováním, nebo ještě lépe pouze na úrovni výpočtového vzorce) výše zmíněné interní ceny resp. interní sazby - nejčastěji, ale ne nutně časové. Paradoxně: důvodem odlišného přístupu, tedy decentralizovaného přiřazování nákladového střediska podle místa interní spotřeby, bude opět hospodárnost, snaha ušetřit, mít náklady pod kontrolou, chcete-li. V některých případech totiž zvítězí požadavek na hospodárnou spotřebu (neplýtvání) nad požadavkem na hospodárné pořízení, což nás v konečném důsledku zavede na místa, kde se spotřebovává. Půjde o případy průběžně a frekventovaně se vyskytujících drobných položek, zejména pokud jejich nákup nevyžaduje žádné speciální znalosti. Příklad: Zatímco náklady oprav referentských vozidel je podle výše zmíněného principu lepší soustředit na jediném středisku autodpopravy a rozpouštět ostatním střediskům společně s dalšími náklady na provoz aut průměrnou sazbou za ujetý kilometr, v případě pohonných hmot, ale i dalšího automateriálu běžně nakupovaného na čerpacích stanicích by náklady mohly být účtovány tam, kde jsou jednotlivá vozidla zařazena. Důvodem je nutná regulace spotřeby, snaha neplýtvat, která by měla být uplatńována soustavně a důsledně všemi vedoucími pracovníky vůči svým podřízeným. Budou-li tyto položky účtovány přímo tam, kde jsou spotřebovávány, a za jednotlivá střediska také pravidelně sledovány a vyhodnocovány prostřednictvím kontroly nákladových rozpočtů, dostanou k tomu manažeři potřebný a osvědčený nástroj.

pátek 28. prosince 2018

Hádání naslepo: Dupontův rozklad a situace u vánočního stromku

Poznat, co se děje ve společnosti, ze které nemáte k dispozici nic, než sérii finančních výkazů za nějaké období, je hádáním naslepo. Podobnou situaci jste možná zažívali v dětství. Stojíte před vánočním stromkem a vaše oči kopírují tvar plachty, kterou někdo přikryl všechny dárky, aby vás ještě více napínal: "Plachtu sundáme, až zazpíváte nějakou koledu..." Plachta je na mnoha místech více či méně vyboulená a vy přemýšlíte, zda právě takový tvar vytváří pod látkou to velké hasičské auto, které jste si tolik přáli...

O pár desítek let později držíte v rukou rozvahu a výsledovku firmy, o které se potřebujete něco dozvědět, a možná si uvědomíte, že vaše možnosti jsou podobně omezené. Účetní výkazy fungují jako neprůhledná látka: nedovolí vám vidět detaily, ale určitě svým "tvarem" (tedy hodnotami na svých řádcích, které jsou výsledkem působení těchto detailů) něco naznačují.

Manažeři uvnitř firmy si mohou dovolit určitý luxus: dokáží plachtu přitlačit i na dalších místech, kde tak nečiní zemská přítažlivost. Mohou zjistit další, specifické hodnoty - třeba součty variabilních nebo produkčních nákladů, což jim dává výjimečné možnosti analyzovat výkonnost firmy výhradně z výsledovky, pomocí specfických ukazatelů - o tom jsme ve FINBLOGu psali již mnohokrát. Teď však podobnou možnost nemáte - od účetních cizí firmy těžko podobnou informaci získáte. Jednou z možností je vtáhnout do hry vzájemné souvislosti mezi výsledkem hospodaření a strukturou bilančních položek. Určité typické scénáře vývoje výkonnosti musí totiž mít své charakteristické dopady, které - pravděpodobně, ale nikoli s absolutní jistotou - potvrdí vaše doměnky.

Za nejlepší východisko k takovému hádání na slepo jsem vždy považoval Du Pontův rozklad v druhé úrovni, neboli vyjádření rentability vlastního kapitálu pomocí tří zlomků:

zisk / vl. kapitál  =  zisk / tržby  *  zisk / aktiva  *  pasiva / vl. kapitál, neboli

rentabilita vl. kapitálu (ROE)  =  čistá marže (ROS)  *  obrátka aktiv  *  finanční páka

Představme si nyní, že ukazatel ROE zkoumané společnosti klesl oproti předcházejícímu období, což je situace, při které asi nejvíce potřebujete zjistit pravděpodobnou příčinu. Zhoršení ROE nemůže žádný z majitelů firmy prezentovat jako úspěch, snad s výjimkou daňové optimalizace, což samozřejmě nikdy nemůžete vyloučit. Ve všech ostatních případech však jde o nechtěný průšvih a vás nejspíš zajímá, jaký konkrétně - už jen proto, abyste posoudili perspektivu dalšího vývoje.

Asi nejpříznivější by (z tohoto hlediska) bylo zjištění, že příčina negativního vývoje je jednorázová, mimořádná - potom stačí zhodnotit její důsledky, ale kromě nich nemusíte počítat s dalším prohlubováním nějakého existujícího problému. Odkaz na jednorázovou mimořádnou událost bude také pravděpodobné zdůvodnění problému, zeptáme-li někoho uvnitř, kdo nechce oslabit důvěru ve zkoumanou společnost ("je to za námi, jedem dál, teď už to bude jenom lepší...") Paradoxně, proti této argumentaci nemáte prakticky žádné nástroje, které by ji dokázaly vyvrátit - povinnost vykazovat mimořádné vlivy ve výkazech samostatně by nepochybně prospěla, ale české účetní standardy ji explicitně neobsahují. Snad tedy jen pátrání v okolí, hledání důkazů, internet....

Po těchto dvou úvodních nepříjemnostech může být vnitřní logika Du Pontova rozkladu příjemným překvapením. Následuje postup "ohmatávání tvaru", který jsem zde pracovně sestavil - považujte ho prosím za určitou beta verzi, rád ji doplním o vaše opravy nebo upřesnění.

1. Nejprve se zaměřím na možné scénáře, působící zhoršení finanční páky  - třetí zlomek v rozkladu má nižší hodnotu oproti minulému roku, tedy vzrostl podíl vlastního kapitálu v pasivech:

Varianta 1A: Pokud celková pasiva neklesají absolutně, společnost bude pravděpodobně  dostatečně zisková (poznáte z prvních dvou zlomků, které vynásobeny mezi sebou ukazují, jak úspěšně společnost zhodnocuje svá aktiva - jde o ukazatel ROA) a společníci nemají lepší příležitost k uplatnění svého kapitálu, takže růst financují ze zisku nebo  používají vlastní kapitál místo dosavadních úvěrů. Nutně dochází k „rozředění“ celkového kapitálu a poklesu ROE, což však není nutně špatné - samozřejmě, pomineme-li celkově dražší financování jako jistou konkurenční nevýhodu.

Varianta 1B: Jestliže celková pasiva klesají absolutně, pak má nejspíš společnost méně cizího kapitálu, protože jí věřitelé nechtějí nadále půjčovat - pravděpodobně nevěří v její úspěšnou budoucnost. To je vážná věc, kterou by měl potvrdit také výrazný pokles čisté marže (první zlomek). Kromě příčiny spočívající v možné nekonkurenceschopnosti produktů, která se ještě nemusela projevit, způsobuje totiž deficit financování téměř okamžitě výpadky produkce, tedy dodatečné náklady navyužité kapacity. Obrátka (druhý zlomek)  oproti tomu klesat nemusí nebo klesá jen málo, protože celkově nižší ekonomická aktivita snižuje také potřebu oběžného majetku. Uvědomme si zároveň, že jde již o pokročilou fázi problému, neboť po nějakou dobu může být nedostatek legitimního financování pokryt závazky po lhůtě splatnosti, tedy cizími pasivy, která finanční páku udrží beze změny.

2. Dále se budeme věnovat ostatním případům, kdy (nezávisle na předchozích zjištěních) dochází ke zhoršení ukazatele ROA, což je součin čisté marže a obrátky - tedy prvního a druhého zlomku v rozkladu:

Varianta 2A: Pokud klesá obrátka, a především pak obrátka stálých aktiv, (varianta zlomku, kde ve jmenovateli jsou pouze stálá aktiva), máme tu až čtyři příčiny s různou prognózou budoucnosti:

2A1: Tržby se podstatně nezměnily, ale zvýšila se především hodnota dlouhodobého majetku, a to díky jeho obnově (což poznám tak, že nahoru šla jeho netto cena, zatímco brutto cena  zůstává přibližně stejná). V takovém případě nejde samo o sobě o nic problémového – kdybych počítal "normalizovanou" obrátku z poloviny brutto ceny, zůstala by obrátka beze změny,

2A2: Tržby se podstatně nezměnily, ale zvýšila se především hodnota dlouhodobého majetku, ovšem díky rozšíření kapacity (což poznám tak, že nahoru šla jeho brutto i netto cena). V takovém případě jde o rozšířenou kapacitu, pro kterou se ještě nepodařilo najít adekvátní využití, což může a nemusí být problém  -  rozhodne další období,

2A3: Tržby se podstatně nezměnily, ale zvýšila se především hodnota oběžného majetku. V takovém případě je reálnou hrozbou výskyt nekvalitních oběžných aktiv: nedobytných pohledávek nebo nepotřebných zásob - a jejich budoucí odepsání způsobí pravděpodobně mimořádnou ztrátu. Příznivější prognóza - zpomalení obrátky oběžného majetku z titulu přizpůsobení se novým požadavkům zákazníků (např. na delší splatnost faktur)  - připadá v úvahu jen pokud zároveň roste čistá marže (trade-off, o kterém hovoříme v závěru článku)..

2A4: Majetek se ve zlomku nezměnil nebo změnil jen málo, ale oproti minulému období klesly mnohem výrazněji tržby: jde o vážný problém, protože společnost málo prodává: příčinou může být konkurence, špatná pověst, chybějící financování  (v kombinaci s variantou 1B) - atd.

Varianta 2B: Pokud klesá čistá marže, máme tu opět více možných příčin s různou prognózou budoucnosti:

2B1: při současném poklesu obrátky jinak než variantou 2A1 jde do jisté míry o nutný důsledek, protože je vyšší podíl fixních nákladů – viz 2A2 a 2A4 a v jisté míře i 2A3. 

2B2: při nezměněné obrátce jde o téměř vždy o vážný problém s „krycím příspěvkem“: 
2B2A: vzrostly náklady na produkt a nevzrostla adekvátně cena produktu, nejspíš díky levnější konkurenci, nebo 
2B2B: vzrostly náklady na produkt v důsledku špatné realizace produkce, což zákazník nechce zaplatit, případně 
2B2C: produkt se prodává levněji při poklesu poptávky nebo snaze rozšířit tržníí podíl (jedině tato poslední varianta neznamená nutně problém - rozhodne opět až další období).

Poznamenejme na závěr, že navzdory obecnému přesvědčení, samostatný pokles obrátky nebo čisté marže při nezměněném ROA (tedy kompenzovaný rostoucí hodnotou druhého zlomku) nemá ve většině případů negativní význam - v hodnotě ROE se také neprojeví. Jde o "férový trade-off", který mnoho současných společností musí postupovat, je-li to přání jejich zákazníků: vyměňujeme pouze určitý typ složitosti zakázek (přesněji jejich náročnosti na aktiva) za jiný, s adekvátním dopadem na ziskovost.