úterý 13. prosince 2016

Z deníku prudiče 2: závěrky častěji?

Z praktického hlediska mi humbuk okolo roční účetní závěrky připadal odjakživa přehnaný: vždyť na konci celého úsilí nestojí nic jiného, než pohled na to, jak si firma počínala v souhrnu za období, které pravděpodobně začalo před třinácti a více měsíci - a před několika měsíci také skončilo. S tím máte vystačit pro celý další rok, tedy do doby, než budou k dispozici aktuálnější údaje z výkazů závěrky následující. Lze však v takovém případě vůbec hovořit o aktuálnosti? Měřeno rychlostí, dnes v prostředí globální konkurence obvyklou: dává nám kladné posouzení takových výkazů – třeba v pozici věřitele firmy - vůbec nějakou záruku, že je firma nyní v pořádku? A – připustíme-li, že právě tato úloha výkazů má pro důvěru v podnikání zcela zásadní význam – nebylo by lépe závaznou, zákonem vymezenou účetní závěrku provádět tak, jako u kótovaných společností – tedy jednou za čtvrt roku (na rozdíl od stávajících měsíčních "jakobyzávěrek", ve kterých se dají nepříznivé jevy docela úspěšně zatajit)? 

A je to venku! Slyším námitky účetních, jak mnoho práce by jim přibylo. Sotva skončí s jednou závěrkou, bude tu další. To všechno chápu: nejspíš by bylo nutno takové závěrky obsahově zjednodušit, ale copak právě takto by neměl účetní establishment reagovat na zcela nepopiratelnou společenskou potřebu? Řečeno po pravdě: zájmy malých a středních podniků jsou pramálo uspokojovány neustálým cizelováním účetních standardů. Jako bychom doplňovali o detaily starou podobenku ve snaze vidět svoji stávající tvář – namísto toho, znovu se vyfotit.

sobota 12. listopadu 2016

Čtení na vánoce? Darujte si sami a rozšiřte své obzory!

Často bývám dotazován na knihy, které bych doporučil v oblasti ekonomiky a řízení. Knižní trh je zavalen nabídkou nejrůznějších titulů, takže problém není, že by nebylo z čeho vybírat. Podobně jako na internetu - problém je vybrat, co vám skutečně pomůže.

Následující pokus je motivován snahou takový výběr čtenářům Finblogu usnadnit.

  • Hledáte poslední knihu, kterou stojí zato přečíst v tomto roce?
  • Hledáte dárek, který by vám někdo měl koupit, abyste měli co číst v roce novém?

Otázal jsem se okruhu kolegů a přátel, jaké tituly by doporučili ke čtení podnikovým controllerům a hodnotově orientovaným manažerům. Hledal jsem náměty s trochu obecnějším přesahem, nikoli suché učebnice, ale především díla, rezonující s otázkami, kterými nás svět hojně zásobuje v poslední době: světová ekonomika, zadlužování, krize elit, trendy a jejich interpretace. Trochu neskromně  jsem připojil také několik vlastních publikací (na omluvu: je to mimořádně efektivní). Vznikl malý e-shop, původně na stránkách určených pro Rychlokurz podnikových financí. Je vám plně k dispozici, pokud kliknete na následující odkaz:


Předem se omlouvám za případné nedostatky, které se určitě podaří postupně odstranit. Budu vám zavázán, pokud mne na ně upozorníte. Máte-li nějaký tip na rozšíření nabídky, oznamte nám jej prosím v komentáři k tomuto příspěvku. Řekněte nám o knihách, které můžeme v určitém množství nakoupit a zachovat jejich dostupnost i poté, co zmizí z běžných prodejen. Předem díky za každý návrh.

pátek 21. října 2016

Z deníku prudiče: sháníte dělníky do výroby?


Lidová tvořivost je často zdrojem vtipů s téměř geniální pointou. Nebo se mi to jen zdá?

Potíže s nadváhou? Ty se mne netýkají. Já mám potíž s podvýškou. Takový přístup k problému může být přece skvělou inspirací. Nedostatek zaměstnanců v dělnických profesích? Ale prosím vás... Jen přebytek míst s příliš nízkou mzdou. Opravdu geniálně jednoduché: plaťte dvojnásobek a dělníky určitě najdete. Nebo za vámi rádi přijedou.

Že jsem se nejspíš zbláznil? Kde na to vzít? No to je právě ono - svět je k vám krutý, když máte konečně zakázky a není nikdo, kdo by na nich dělal. Ale nemůže to být naopak? Nebyl svět celému Česku extrémně nakloněn, když nám přes dvacet let umožnil používat mimořádně kvalifikovanou a výkonnou pracovní sílu za poloviční cenu? Jak jsme si mohli myslet, že to bude napořád? Výhru v loterii můžete propít za několik týdnů - kromě kocoviny bude váš život navlas stejný jako předtím -...nebo ji uplatníte tak, abyste se někam dostali. Někam výš, samozřejmě. V podnikání to znamená především k vlastnímu produktu, značce, tedy lepšímu zhodnocení vynaložených prostředků, Mimo jiné i těch, které platíme za lidskou práci. Když jsem ve druhé sérii House of Cards viděl amerického prezidenta na nemocniční posteli LINET české výroby, málem mi oči vypadly z důlku. Je to jen seriál, samozřejmě. Jenže, mezi námi, kolik lidí kdy vidělo postel skutečného prezidenta?

Prezidentem nejspíš nebudu. Patří mi to. Prezidentskou kampaň jsem si pokazil hned na začátku. Copak  by budoucí prezident mohl jen tak prudit lidi, kteří stojí v čele vlastních podniků a možná jen neměli to štěstí na správnou příležitost? Co by asi tak měli dělat? Zavřít výrobu, která dost nenese? V zajetí volebních kampaní se chválí a slibuje (mimochodem, v příštích deseti letech zažijeme volby celkem sedmnáctkrát - připadá vám to normální?). Vytvářet si nepřátele kritikou, jakkoli pravdivou a upřímně míněnou, nedává smysl - nejde-li o vašeho protikandidáta, samozřejmě.

Bez šatů však tentokrát není císař - ani prezidentský kandidát. Problém, o kterém by bylo dobré mluvit, mají v Čechách poddaní. Ke vší smůle - právě ti, kteří umí šít.

pátek 5. srpna 2016

O třech sudičkách

Tři sudičky šly krajem. Kdykoli se na zámku nebo podzámčí narodilo dítě, přispěchaly ke kolébce, aby svými dary předurčily jeho životní dráhu. Ty tři dámy v nejlepších létech byly sudičkami odnepaměti, široko daleko nebylo komnaty ani chalupy, jejíž práh by alespoň jednou nepřekročily. Není divu, že je práce trochu nudila. Poslední dobou – nějakých dvě stě let – už nad kolébkou ani nepřemýšlely, které vlastnosti mohou nejlépe naplnit osud novorozeněte. Stačí se přece zeptat. Ze svých toren ochotně vytahovaly, o co si rodiče právě řekli. Žádné překvapení - „BOHATÍ“, „MOCNÍ“, „OBDIVOVANÉ“, „ŠLECHETNÉ“ šli na dračku. Našim sudičkám to vyhovovalo. Žádané vlastnosti se zpravidla vyčerpaly do oběda a odpoledne tak mohly trávit v kavárně nad šlehačkou a zákusky. Onoho dne se již vracely do města, když je dohnal zadýchaný muž. Právě se stal otcem a žádný odklad nepřipadá v úvahu, matka je na tom špatně, kdoví, zda se vůbec dočká rána. Varování sudiček, že to nejlepší už mají rozdáno, rozrušený rodič vůbec nevnímal. Chtě nechtě, naše tři dámy se musely otočit zpět k chalupě.

A jak to dopadlo? Dobře – jsme přece v pohádce. Nikdo neumřel, šťastní rodiče žijí v chaloupce dodnes a z jejich syna se stal… Čím se jen mohl stát? Nebyl bohatý a mocný, nikdo jej neobdivoval a žádná šlechetnost mu v tom nepomáhala. Naše sudičky se přesto snažily. Do vínku dostal „NEÚSTUPNOST“, „TRPĚLIVOST“ a do třetice až na samé dno torny propadlou „MOUDROST“ – ejhle, ani na tu si předtím nikdo nevzpomněl. Na svět  přišel první controller.

Je správné nalévat v souvislosti s kariérou čisté víno hned od počátku? Nejsem si jist, pokud jde o ostatní profese, v případě controllerů však žádné pochybnosti na místě nejsou. Controllera nic než pravda uspokojit nemůže. Možná, že porazí osud a jednou zbohatne, do jisté míry může být i mocný. Na šlechetnost však musí zapomenout. Obdivovaný? Těžko – a když tak jen mezi controllery. S jistotou lze tvrdit jediné: neústupní a trpěliví controlleři se jednou stanou moudrými. A moudrý člověk může být šťastný i bez bohatství. Aspoň to tak bývá v pohádkách.

neděle 31. července 2016

Varixní? Fixabilní?

S dělením nákladů na fixní a variabilní bývá vše v pohodě. Až do chvíle, kdy se začnete ptát na detaily:
  • Jsou mzdové náklady výrobních dělníků variabilní (když umíte přiřadit jejich přesnou dávku jednotce výrobku) nebo fixní (když si zároveň dohodnete s dělníky pevnou mzdu za měsíc)?
  • Jsou náklady na vytápění budov fixní (když přece nezávisí na objemu vašich výkonů) nebo variabilní (když se přece v jednotlivých obdobích podstatným způsobem mění)?
  • Jsou náklady na skladování materiálu ve vaší firmě variabilní (když vás sklady stojí dvakrát tolik, co před pěti léty, kdy jste dosahovali polovičního výkonu) nebo fixní (když jde především o budovy a techniku ve vašem vlastnictví a také o skladníky s pevnou měsíční mzdou)?
Odpověď na tyto otázky ode mne nečekejte. Bohužel neznám žádnou definici, umožňující dělit náklady na fixní a variabilní. Vy ji snad znáte?

Položená otázka je samozřejmě chyták. Není těžké vymyslet definici, založenou na ikonické podobě diagramu bodu zvratu (pokud vám ihned nevyvstane před očima, vyhledejte prosím heslo "bod zvratu" ve wikipedii). Fixní náklady - vodorovná čára - se přece nemění, ať je výkon jakýkoli. Variabilní - přímá čára vedená šikmo vzhůru - jsou přímo úměrné vykázanému výkonu. Taková definice však neumožňuje náklady dělit - samotný pevný bod zvratu je založen na ideálním modelu, který v praxi těžko někde potkáte. Většina skutečných nákladů nebude ve smyslu našich definic ani čistě fixní, ani čistě variabilní (občas se používají termíny "semifixní", resp. "semivariabilní"). Tomu se určitě budeme věnovat v některém z dalších příspěvků. Pro dnešek se spokojíme s faktem, že šedá zóna může obsahovat klidně náklady varixní (variabilně fixní) nebo fixabilní (fixně variabilní). Oba pojmy jsem právě vymyslel a máte-li pro ně nějaké uplatnění, za malou úplatu se určitě dohodneme.

Zpět k vážným věcem: Důsledné dělení nákladů na fixní a variabilní je základem mnoha controllingových systémů. Manažeři pak často podléhají touze zbavovat se "fixů" všemi možnými způsoby (často i nesprávným pojmenováním). Důvod? Firma s nízkým výskytem fixních nákladů je mnohem lépe stabilizována pro případ poklesu poptávky po jejích produktech (v takovém případě variabilní náklady poklesnou a kdyby nebylo zlých fixů, marže by zůstala zachována). Posádka lodě (často přetížené nákladem, který ji naložili na palubu) se cítí bezpečněji, když vidí čáru ponoru hluboko pod úrovní paluby. A nejde jen o posádku. Možná je třeba uklidňovat především majitele plavidla. Uvědomme si však, že dojde li na testování rozdílu mezi fikcí a realitou, bude to za hodně nepříznivých podmínek - nejspíše v bouři a vlnobití. To platí pro loď stejně jako pro firmu. A žít v iluzi znamená pravděpodobně také být nepřipraven.

Mám tedy návrh na to, jak definovat pojmy fixní a variabilní z pohledu jejich nebezpečných vlastností. V obou případech chci upozornit na důsledky, které zpravidla opomíjíme - a mnohdy nás překvapí teprve tehdy, když posuzujeme příčiny selhání plánu: 

  • Fixní je každý náklad, který se podstatně nesníží, dojde-li k podstatnému snížení výkonu.
  • Variabilní je každý náklad, který se podstatně zvýší, dojde-li k podstatnému zvýšení výkonu. 

To stojí za zamyšlení, v prvním i druhém případě. Souhlasíte?