Malý a velký podnik

Drtivá většina podniků v tuzemsku, které jsem měl příležitost poznat, jsou ve světovém měřítku podniky malými. To platí jistě i o firmách, kde počet zaměstnanců dosahuje několika stovek, případně i jeden nebo dva tisíce, jakkoli se rády označují za velké.

Metody řízení, o kterých se nejčastěji píše, jsou zpravidla přizpůsobeny potřebám firem velkých. Opravdu velkých. Takových, kde každá změna vyvolá náležitou publicitu. Korporací s desítkami poboček na několika kontinentech. Jejich potřeby jsou ovlivňovány především složitostí komunikace, které nutí volit postupy odolné vůči nejrůznějším vlivům prostředí, limitované ve své účinnosti často právě vědomím, na kolika místech a v kolika národních a kulturních mutacích musí přinést v relativně krátkém čase svůj užitek. Jak málo stačí k tomu, aby tým tvořený několika málo inteligentními jedinci, si pro sebe stanovil racionální a přiměřená pravidla fungování, je proto zcela pochopitelně víceméně irelevantní.

Ve firmách zmíněných v úvodní větě to zpravidla vyvolá rozčarování. Namísto slibované pomoci se s velebenou metodou dostaví rozčarování, pocit nepříslušnosti a frustrace, z toho, že deklarovaný užitek se jaksi míjí se skutečnými potřebami. Jak tomu předejít ?

Zapomeňte na velikost firmy, o které byste rádi byli ujišťováni. Zamyslete se nejprve nad tím, zda běžet v tretrách o několik čísel větších je skutečně tím nejlepším způsobem, jak v závodě stačit Goliášům. Zda jednoduchost, přiměřenost a použití zdravého rozumu není lepší taktikou, takovou, o které Goliášové většinou mlčí, ale jejímž prostřednictvím Davidové zpravidla nad Goliáši vítězí.

Alespoň pokud si nenechají namluvit, že bez velkých bot nemají šanci.