V případě rozhodování o outsourcingu bývají navrhovány zhruba tři možné cesty vyhodnocení: - Porovnejme celkové náklady v případě s/bez využití externího dodavatele. - Porovnejme variabilní náklady v případě s/bez využití externího dodavatele. - Porovnejme (podobně jako u investic) peněžní efekty v případě s/bez využití externího dodavatele. Upřímně, pro správný výsledek je v každém z těchto postupů něco inspirativního. Není třeba pochybovat, že „akademicky správná“ je pouze třetí varianta: outsourcing je vlastně dezinvestiční rozhodnutí, jehož efekt by měl být změřen čistou přítomnou hodnotou všech peněžních pozitivních i negativních efektů. Peněžní efekty (kdy která faktura v případě pozitivního rozhodnutí bude nebo nebude placena) jsou ovšem těžko mapovatelné bez vazby na konkrétní spotřebované zdroje. K neopomenutí žádné z položek zdrojů proto dobře poslouží účetní náklady...