Jak se nestát prognostikem

Bylo to někdy v létě roku 1980. Měl jsem čtrnáct a přijali mne na gymnázium. Svět se zdál být plný příležitostí, které stačí jen uchopit. Tehdy jsem si do svého deníku poznamenal: Je škoda, že doba, ve které žijeme, nepřinesla žádný zásadní objev: můj otec si postavil první rádio a poprvé koupil do naší rodiny televizi, uslyšel o prvním letu do vesmíru, děda obdivoval kino, auta, letadla,… a my?

Dlouho jsem v tom letním odpoledni přemýšlel, jestli je vůbec něco, co mohu položit na pomyslnou misku vah mne a mých vrstevníků. Tryskový motor? Jaderné reaktory? Polovodiče? Byly už dřív. Barevná televize? Příliš banální změna. Kalkulačka? Snad. Nenápadná věc na stole, která umí pět početních operací s devíticifernými čísly mi najednou zastupovala veškeré objevy, učiněné ve prospěch celé jedné generace. Předmět každodenní potřeby, který můj otec do školy nenosil. Jedna jediná věc, pomyslel jsem si. Celkem nuda, a nejspíš to tak zůstane.

A pak to přišlo. Jako bychom stanuli na kraji obrovského víru, který vše ve svém dosahu vtahuje dovnitř. Posledních třicet let je jízdou na horské dráze, rozjíždějící se stále zběsilejším tempem. Počítače, internet, mobilní komunikace, virtuální realita a také podivné globální mechanizmy mají na prostředí, ve kterém žijeme, zřejmě větší vliv než všechno, co jsme vymysleli za tři sta let předcházejících. Máme vůbec čas to vnímat?

Jsem pevně přesvědčen, že jednou, při pohledu zpátky, bude právě naše doba zapsána do dějin jako období zásadního zlomu. Jak dalece se měníme my i naše okolí právě nyní, nám zatím tak úplně nedochází. Možná za pár let….

Až se letní odpoledne zase protáhnou - jako tenkrát, na sklonku dětství.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád. Může se to týkat i vaší firmy?

Controlling je mrtev, ať žije reporting

Přestože současný svět přináší zrychlenou dostupnost téměř čehokoli, na co si vzpomenete, doba, kterou si žádá odpovědné řešení problémů, se ani v moderním prostředí nezkracuje. Poptávat řešení přes ChatGPT čas jistě ušetří, co ovšem umělá inteligence nedokáže, je upravit a distribuovat navržené řešení tak, aby způsobilo žádoucí změnu v myšlení lidí - právě tato etapa si zpravidla žádá násobně více času. Dokud za nás nebudou kompletně myslet roboti (jednou to nepochybně nastane, jen bych se takové chvíle nerad dožil) jde o limitující faktor, má-li řešení přinést patřičné výsledky ze své realizace. Dlouhotrvající řešení se do moderní doby, mezi všechny rychle dostupné benefity, které taková doba přináší, jaksi nehodí. Těžko byste dnes akceptovali kufříkový mobilní telefon Motorola z roku 1994, vážící přes jeden kilogram - svou velikostí do dnešního světa prostě nezapadá, a řadu věcí, jako je kvalita obrazu nebo zvuku, kterou by takové zařízení s dnešní technologií mohlo poskytnout, ...

FINblog Tomáše Nekvapila

Prohledat tento blog