Přeskočit na hlavní obsah

V levém pruhu

V levém pruhu přeplněné D1 si stále častěji připadám jako osel. Nebo jako velbloud - uprostřed karavany.

Nejspíš jste to už také zpozorovali: Ve chvíli, kdy rozestup aut v pravém pruhu klesne pod nějakých sto metrů, zaplní levou polovinu souvislý pás vozidel - s rozestupy minimálními, prakticky žádnými. Pruh původně určený pro rychlou jízdu se nyní šine rychlostí toho nejpomalejšího. Při respektování zákazu předjíždění zprava vytváří viník, ukrytý anonymně kdesi daleko vpředu, dokonalý špunt.

Každý z ambiciózních řidičů v levém pruhu je hnán potřebou využít své právo předjíždět  (auto, do kterého nemálo investoval, ho k tomu přece kvalifikuje). Přitom vůbec nebere  v potaz fakt, že výsledek, na kterém se spolupodílí, jakékoli předjíždění znemožňuje. Levý pruh jede nezřídka pomaleji než ten pravý.

Řešení? Změna paradigmatu - jako osamělý bojovník se o ni snažím již několik měsíců. Vlastním příkladem, v naději, že další řidiči mé jednání pochopí. Je to přece logické - levý pruh bude svému účelu sloužit jedině tehdy, pokud řidiči v něm jedoucí uznají, že jejich právo předjíždět končí, jakmile blokují vozidlo, jedoucí za nimi -  a k tomu fakticky dochází pokaždé, když vás někdo dojede zezadu na minimální vzdálenost. Vím, vyzývat k dobrovolnému ústupu není úplně fér, zejména když byste sami rádi zrychlili a distanci za sebou opět zvýšili - podstatné ovšem je, že to udělat nemůžete, nikoli, jaký to má důvod. Možnost, že ten, komu uvolníte místo, si bude vědět rady  a řidiče vpředu nějak vybliká (bude v tom nepříjemnější než vy)  tu prostě je, vy jste svou šanci  nevyužili a ten za vámi by ji nyní měl dostat také. Pokud by stejné pravidlo (uvolnit bezpečným způsobem cestu rychlejšímu vzadu, kdykoli jste vpředu zablokováni, a to i tehdy, jestliže legitimně předjíždíte vozidlo napravo) respektovali všichni, ti nejrychlejší by se skutečně dostávali dopředu, a při poměrně jednoduchém přejíždění mezi pruhy ( k tomu jsou přece dálnice) by se levý pruh odblokoval. Nezkusíte to taky? Pokud se potkáme, vděčně na vás zablikám.

A nakonec: proč ve finblogu právě o tomhle? Nějak se nemohu ubránit dojmu, že ekonomika státu může být zablokovaná podobně jako jeho dálnice. Není tu náhodou příliš mnoho předem kvalifikovaných firem, které jsou oprávněny obsadit místo v rychlém pruhu, aniž by se dokázaly hbitě drát dopředu? Držitelé nejrůznějších pomníků minulosti, hospodářští sebevrazi přežívající díky postupnému projídání snadno nabytého bohatství, ale také příjemci nesmyslných dotací nebo nadnárodní kolosy s prolobovanou výjimečností, pramálo dbající o to, aby i v lokálních podmínkách malého trhu byli skutečně na špici. Ti všichni zbytečně blokují jiné, kteří by měli svou šanci alespoň zkusit. Výsledek - zpomalí všichni. 

Když jde o peníze, s dobrou vůlí ustoupit nejspíš počítat nelze. A očistnému procesu, odblokování, třeba v podobě tradiční cyklické krize, se úspěšně bráníme...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád.  Může se to týkat i vaší firmy?

Controlling je mrtev, ať žije reporting

Přestože současný svět přináší zrychlenou dostupnost téměř čehokoli, na co si vzpomenete, doba, kterou si žádá odpovědné řešení problémů, se ani v moderním prostředí nezkracuje. Poptávat řešení přes ChatGPT čas jistě ušetří, co ovšem umělá inteligence nedokáže, je upravit a distribuovat navržené řešení tak, aby způsobilo žádoucí změnu v myšlení lidí - právě tato etapa si zpravidla žádá násobně více času. Dokud za nás nebudou kompletně myslet roboti (jednou to nepochybně nastane, jen bych se takové chvíle nerad dožil) jde o limitující faktor, má-li řešení přinést patřičné výsledky ze své realizace. Dlouhotrvající řešení se do moderní doby, mezi všechny rychle dostupné benefity, které taková doba přináší, jaksi nehodí. Těžko byste dnes akceptovali kufříkový mobilní telefon Motorola z roku 1994, vážící přes jeden kilogram - svou velikostí do dnešního světa prostě nezapadá, a řadu věcí, jako je kvalita obrazu nebo zvuku, kterou by takové zařízení s dnešní technologií mohlo poskytnout, ...