V levém pruhu

V levém pruhu přeplněné D1 si stále častěji připadám jako osel. Nebo jako velbloud - uprostřed karavany.

Nejspíš jste to už také zpozorovali: Ve chvíli, kdy rozestup aut v pravém pruhu klesne pod nějakých sto metrů, zaplní levou polovinu souvislý pás vozidel - s rozestupy minimálními, prakticky žádnými. Pruh původně určený pro rychlou jízdu se nyní šine rychlostí toho nejpomalejšího. Při respektování zákazu předjíždění zprava vytváří viník, ukrytý anonymně kdesi daleko vpředu, dokonalý špunt.

Každý z ambiciózních řidičů v levém pruhu je hnán potřebou využít své právo předjíždět  (auto, do kterého nemálo investoval, ho k tomu přece kvalifikuje). Přitom vůbec nebere  v potaz fakt, že výsledek, na kterém se spolupodílí, jakékoli předjíždění znemožňuje. Levý pruh jede nezřídka pomaleji než ten pravý.

Řešení? Změna paradigmatu - jako osamělý bojovník se o ni snažím již několik měsíců. Vlastním příkladem, v naději, že další řidiči mé jednání pochopí. Je to přece logické - levý pruh bude svému účelu sloužit jedině tehdy, pokud řidiči v něm jedoucí uznají, že jejich právo předjíždět končí, jakmile blokují vozidlo, jedoucí za nimi -  a k tomu fakticky dochází pokaždé, když vás někdo dojede zezadu na minimální vzdálenost. Vím, vyzývat k dobrovolnému ústupu není úplně fér, zejména když byste sami rádi zrychlili a distanci za sebou opět zvýšili - podstatné ovšem je, že to udělat nemůžete, nikoli, jaký to má důvod. Možnost, že ten, komu uvolníte místo, si bude vědět rady  a řidiče vpředu nějak vybliká (bude v tom nepříjemnější než vy)  tu prostě je, vy jste svou šanci  nevyužili a ten za vámi by ji nyní měl dostat také. Pokud by stejné pravidlo (uvolnit bezpečným způsobem cestu rychlejšímu vzadu, kdykoli jste vpředu zablokováni, a to i tehdy, jestliže legitimně předjíždíte vozidlo napravo) respektovali všichni, ti nejrychlejší by se skutečně dostávali dopředu, a při poměrně jednoduchém přejíždění mezi pruhy ( k tomu jsou přece dálnice) by se levý pruh odblokoval. Nezkusíte to taky? Pokud se potkáme, vděčně na vás zablikám.

A nakonec: proč ve finblogu právě o tomhle? Nějak se nemohu ubránit dojmu, že ekonomika státu může být zablokovaná podobně jako jeho dálnice. Není tu náhodou příliš mnoho předem kvalifikovaných firem, které jsou oprávněny obsadit místo v rychlém pruhu, aniž by se dokázaly hbitě drát dopředu? Držitelé nejrůznějších pomníků minulosti, hospodářští sebevrazi přežívající díky postupnému projídání snadno nabytého bohatství, ale také příjemci nesmyslných dotací nebo nadnárodní kolosy s prolobovanou výjimečností, pramálo dbající o to, aby i v lokálních podmínkách malého trhu byli skutečně na špici. Ti všichni zbytečně blokují jiné, kteří by měli svou šanci alespoň zkusit. Výsledek - zpomalí všichni. 

Když jde o peníze, s dobrou vůlí ustoupit nejspíš počítat nelze. A očistnému procesu, odblokování, třeba v podobě tradiční cyklické krize, se úspěšně bráníme...