Přeskočit na hlavní obsah

Výsledek firmy z pohledu manažera - poprvé

V příspěvku "Ekonomický striptýz podniku" z března 2017 jsme vyzdvihli roli krycího příspěvku a hrubého zisku jako dvou "hloubkových ukazatelů", určených k řízení výkonnosti podniku, především výrobního (poskytuje-li vaše firma tvůrčí práci formou služby, například při vývoji nebo implementaci software, jsou tyto ukazatele mimořádně významné i pro vás). Označení "hloubkový" je docela na místě: ukazatele tohoto typu jsou nekomplexní (stručně řečeno, skutečný výsledek hospodaření v určitém období může být ovlivněn mnoha dalšími nezachycenými faktory), představují však jednu z mála možností, jak otevřít "černou skříňku" firmy a posuzovat stav věcí uvnitř. Asi tak, jako když kuchař zabodne dlouhou jehlici hluboko do pečínky v troubě.

V následných diskuzích k tomuto tématu mne překvapilo, jak málo cílené pozornosti jsme těmto ukazatelům všichni doposud věnovali: podnikoví ekonomové nemají třeba vůbec jasno, zda krycí příspěvek (který stejně jako hrubý zisk snižuje výkony firmy o určitou charakteristickou skupinu nákladů - srovnatelně s přidanou hodnotou ve "státní" výsledovce do r. 2015) počítat z přímých nebo variabilních nákladů. Pokud jde o hrubý zisk, podobné nejasnosti máme ohledně připočítání nákladů na logistiku (k obvyklým výrobním nákladům, resp. nákladům na pořízení zboží). Pedagogové nejmenované vysoké školy mi mezi řečí dokonce přiznali, že studentům prezentovali oba výše zmíněné ukazatele vlastně jako identické (což může platit, ovšem pouze v případě prodeje nakupovaného zboží).

Neexistence jednotné úpravy není přitom překvapivá. Na rozdíl od ukazatelů určených primárně třetím stranám, tedy k využití vně firmy, jako je EBIT  nebo EBITDA, máme v tomto případě čest s interními nástroji, které si přirozeně  přizpůsobujeme pro nejpohodlnější práci. Navíc je tu problém, že variabilní, přímé ani výrobní nebo logistické náklady nejsou nijak standardizovány, pokud jde o jejich účetní zachycení: podniky je filtrují více či méně nedokonale, nejčastěji formou na míru šité soustavy analytických účtů a středisek. Skutečným překvapením je pro mne to, že samotné přizpůsobení v podnicích je v lepším případě výsledkem intuice, v horším pak převzetí z nějakého vzoru, což funguje podobně, jako když sednete na špatně seřízené kolo s výškou sedla odpovídající úplně jiné osobě.

V jednom příspěvku nelze objasnit podrobný návod, jak oba ukazatele vyladit dle vašich potřeb, i když jde o nesmírně zajímavé téma, ke kterému se v budoucnu na tomto místě určitě několikrát vrátíme. Prozatím budiž řečeno: nejste-li obchodník přeprodávající zboží, hrubý zisk (hrubá marže), resp. krycí příspěvek (příspěvková marže) vám dávají šanci dvou rozdílných pohledů, přičemž ani jeden nelze ignorovat (viz ostatně výše zmíněný příspěvek z března 2017). Síla jejich využití je naopak v důmyslné kombinaci obou pohledů - asi jako když řidič sleduje vedle sebe otáčkoměr a tachometr. Ale o o tom zas někdy příště.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád.  Může se to týkat i vaší firmy?

Controlling je mrtev, ať žije reporting

Přestože současný svět přináší zrychlenou dostupnost téměř čehokoli, na co si vzpomenete, doba, kterou si žádá odpovědné řešení problémů, se ani v moderním prostředí nezkracuje. Poptávat řešení přes ChatGPT čas jistě ušetří, co ovšem umělá inteligence nedokáže, je upravit a distribuovat navržené řešení tak, aby způsobilo žádoucí změnu v myšlení lidí - právě tato etapa si zpravidla žádá násobně více času. Dokud za nás nebudou kompletně myslet roboti (jednou to nepochybně nastane, jen bych se takové chvíle nerad dožil) jde o limitující faktor, má-li řešení přinést patřičné výsledky ze své realizace. Dlouhotrvající řešení se do moderní doby, mezi všechny rychle dostupné benefity, které taková doba přináší, jaksi nehodí. Těžko byste dnes akceptovali kufříkový mobilní telefon Motorola z roku 1994, vážící přes jeden kilogram - svou velikostí do dnešního světa prostě nezapadá, a řadu věcí, jako je kvalita obrazu nebo zvuku, kterou by takové zařízení s dnešní technologií mohlo poskytnout, ...