Přeskočit na hlavní obsah

Dopady COVID19 jsou u lidí různé. A co u firem?

Stejná nemoc se v lidském těle projevuje u různých osob různě závažnými dopady. Platí to v případě COVID19 i pro firmy? Pokusím se na tuto otázku odpovědět "na první dobrou" - případná doplnění jsou samozřejmě kdykoli možná a vítaná.

Budiž řečeno úvodem, nebudu se pouštět do spekulací, které odvětví je více či méně náchylné, kde je silnější "imunita". Stejně jako v případě obyvatel dvou různých zemí: rozdíly jsou značné, ale, upřímně řečeno, pravdivost zdůvodnění posoudit neumíme. I v rámci jedné země však existují lidé, pro které je COVID19 jen krátká epizoda nebo slabší chřipka. A jsou pochopitelně i případy opačné. Tady je na příčiny vidět mnohem lépe: o fungování lidského organizmu, na rozdíl od fungování globální ekonomiky, už přece máme docela slušnou představu.

A podobně by tomu mělo být i s firmou: má-li lidský organizmus dva naprosto klíčové faktory nezbytné pro vlastní funkci: kyslík (plíce) a krev (srdce), pro podnikatelský subjekt hrají tutéž roli schopnost (1.) vydělávat (zisk je kyslík) a (2.) mít dostatek likvidity (peníze jsou zřejmě "krví" firmy). To druhé je dokonce z hlediska potřeby akutnější. Při zástavě srdce se smrt dostaví rychleji, než pokud se dusíte. Ve vztahu k lidskému zdraví mi to, doufám, potvrdí lékaři, v případě podniku - tady jsem si jist - krizoví manažeři.

Pokud jde o peníze (cash), myslím že imunita "podnikových plic" proti koronavirovému poklesu tržeb bude silnější tehdy, pokud povaha podnikání vaší firmy vykazuje následující dvě vlastnosti (nejlépe obě, imunitní deficienci pak máte především tehdy, pokud nedisponujete žádnou):

(Aa) Vysoký podíl zaplacených odpisů v tržbách: máte-li v cenové kalkulaci uplatněny náklady odpisů a amortizací ve spíše větší míře (alespoň 10 % celkových nákladů už by mohlo být dobře) a dokážete-li nadále prodávat s přiměřeným ziskem, má cash přebytek ve vašich tržbách (de facto EBITDA) dva různé prameny: podíl zisku (který ve vyspělé konkurenční ekonomice jen málo dokážete ovlivnit) a podíl odpisů / amortizací - samozřejmě, pokud vám zákazník zaplatí. Z položek OPEXu, které kalkulujete do ceny produktu, vám totiž žádné peníze nezůstanou, ani když zákazník zaplatí - odevzdáte je svým dodavatelům a zaměstnancům. Odpisová část peněžního přebytku je obzvláště příjemná, protože zůstává i tehdy, když klesne zisk. I podnik s relativně malou ztrátou se dokáže nějaký čas financovat jenom z podílu odpisů v tržbách - zpravidla do okamžiku první potřebné investice nebo nejbližší splátky dlouhodobého úvěru.

(Ab) Relativně vysoká (paradoxně) potřeba pracovního kapitálu. Máte-li podstatně více obchodních pohledávek než obchodních závazků (k rozdílu se navíc ještě počítají provozní zásoby), pak se při poklesu tržeb pravděpodobně uvolní nějaký cash přebytek - dlouhé pohledávky generují více peněz ještě v době, kdy už jich tolik nepotřebujete na nižší objem nákupu. Řečeno vědečtěji, potřeba pracovního kapitálu je variabilní k tržbám. Pozor: opačně tomu bude, když půjdou tržby nahoru! To však k projevům koronavirové pandemie nejspíš patřit nebude.

V případě chybějícího zisku jde spíš o dlouhodobou komplikaci, ze které se následně vyléčíte, nebo vás přemůže - tím, že nějakou cestou zastaví proudění krve, tedy cash. V tomto ohledu mne napadá jediná, snad všeobecně známá hlavní příčina vyšší imunity, kterou je:

(B) Nízký podíl fixních nákladů (samozřejmě, v nejlepším případě kombinovaný ještě s vysokou ziskovou marží). Klesnou-li výnosy, klesnou i náklady, ale jen ty variabilní. Zátěž fixních nákladů drží palubu vaší lodě blízko hladině, při každém zhoupnutí už hrozí podstatný problém (převrácení lodě). Ještě předtím bude rostoucí ztráta postupně odčerpávat cash, takže časem už nebude stačit ani druhý pramen, pocházející z odpisů (viz Aa). Vysoký podíl odpisů je na straně druhé většinou provázen vysokým podílem fixních nákladů, takž jeden pozitivní faktor imunity (tj. Aa) tak trochu vylučuje druhý (tj. B).

Úmyslně dnes nezmiňuji jako další možnou příčinu fatálních problémů firmy hrozbu "selhání dalších orgánů": nezaplacené pohledávky, odstávku výroby, odstoupení banky od úvěru a jiné. Konec konců, u lidí se to myslím dělá stejně: když člověk umře s koronavirem v těle, ostatními příčinami se nikdo (a zejména pak oficiální statistika) moc nezabývá.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád.  Může se to týkat i vaší firmy?

Controlling je mrtev, ať žije reporting

Přestože současný svět přináší zrychlenou dostupnost téměř čehokoli, na co si vzpomenete, doba, kterou si žádá odpovědné řešení problémů, se ani v moderním prostředí nezkracuje. Poptávat řešení přes ChatGPT čas jistě ušetří, co ovšem umělá inteligence nedokáže, je upravit a distribuovat navržené řešení tak, aby způsobilo žádoucí změnu v myšlení lidí - právě tato etapa si zpravidla žádá násobně více času. Dokud za nás nebudou kompletně myslet roboti (jednou to nepochybně nastane, jen bych se takové chvíle nerad dožil) jde o limitující faktor, má-li řešení přinést patřičné výsledky ze své realizace. Dlouhotrvající řešení se do moderní doby, mezi všechny rychle dostupné benefity, které taková doba přináší, jaksi nehodí. Těžko byste dnes akceptovali kufříkový mobilní telefon Motorola z roku 1994, vážící přes jeden kilogram - svou velikostí do dnešního světa prostě nezapadá, a řadu věcí, jako je kvalita obrazu nebo zvuku, kterou by takové zařízení s dnešní technologií mohlo poskytnout, ...