Není elektřina jako elektřina

Současná diskuse o cenách elektrické energie přináší dobrý příklad rozdílu, který se snažíme již léta zdůrazňovat na odborných seminářích: při ocenění produktu nestačí specifikovat, o jaký produkt se jedná, nutné je rozhodnout také o režimu, kterým se řídí jeho dodání.

Obnovitelné zdroje, všechny ty obdivuhodné soláry a větrníky, dodávají elektrickou energii, která je jako produkt úplně stejná (100% zaměnitelná) s energií přitékající ze špinavých fosilněpalivových a nebezpečných jaderných elektráren (cítíte-li lehkou ironii, hrdě se k ní hlásím, ale to je na jiný článek a jiné téma).

Co se režimu dodání týká, málokdo z expertů si uvědomuje, že tady už všeobecná zaměnitelnost není. Větrná turbína i fotočlánek produkují energii tehdy, když je zdroj k dispozici. To evidentně není režim dodávky, vhodný pro zákazníka, který elektřinou svítí, napájí své stroje nebo počítače. Na rozdíl od provozovatele baterie, která se dobíjí tehdy, když je čím. Baterie na straně zákazníka je ovšem dodatečné zařízení - kdo ho vlastní, bude spravedlivě žádat slevu z ceny, oproti tomu, kdo nakupuje v režimu dodání "tehdy, když potřebuji". 

Jde vlastně o stejnou situaci, jako v případě last-minute nabídek. Výhoda se rozdělí mezi obě strany. Počkáte-li tak dlouho, až se objeví volné místo, které by cestovní kancelář jinak neobsadila ( je k dispozici zdroj "z již nakoupených, ale definitivně neprodaných lůžek a letenek"), dostanete za mnohem nižší cenu stejný zájezd, jaký je v katalogu - tam je ovšem dostupný v jakémkoli vámi vybraném termínu ("tehdy, když potřebuji"). Umožníte-li dodavateli libovolné sezónně požadované služby (třeba tím, že netrváte na přesném termínu dodání), aby vám svou kapacitu poskytl tehdy, když jí má přebytek (v čase sezónního útlumu), mělo by ostatně platit stejné pravidlo.

Obnovitelné zdroje v podmínkách střední Evropy nabízejí elektřinu výhradně v režimu "tehdy, když je k dispozici". Cenu jimi produkované energie nemůžete srovnávat s elektřinou z tradičních elektráren, u kterých je tato možnost jen okrajová (vzpomínáte na levný "noční proud"?) a většinou dodávají tehdy, když je potřeba.

Jen jeden z desítek expertů, jejichž vyjádření k obchodování s energiemi jsem zachytil v médiích, tento podstatný rozdíl zmínil. Navrhoval, aby k cenám elektřiny ze solárů a větrníků byla účtována přirážka, odpovídající nákladům některého ze stálých zdrojů, který musí v režimu "když je potřeba" sloužit jako záloha. Dodejme, že v části jeho kapacity, kterou bude nutno využít, půjde v přirážce o úplné náklady produkce, zatímco v čase, kdy elektřinu dodává obnovitelný zdroj, se přičtou jen náklady záložní nevyužité kapacity (přibližně řečeno, fixní náklady záložního zdroje, které však v energetice nejsou malé). Majitelé obnovitelných zdrojů, mají-li stát v jedné řadě s tradičními dodavateli, by si totiž měli takový zdroj přikoupit. Alternativně by mohly být přičteny náklady skladování chybějícího množství jindy přebývající energie v baterii s dostatečnou kapacitou. Teprve pak budeme srovnávat srovnatelné.

Slyšeli jste už pojem "závěrná elektrárna"? Tajuplný výraz pro elektrárnu vyrovnávající přebytky poptávky a spalující proto s ne zcela využitou kapacitou drahý plyn. Používá se při vysvětlení, proč je tak vysoká cena elektřiny na veřejných trzích. Z takto určené ceny pak počítají cenu dodané energie její distributoři. Je to podivné, když většina vám dodané elektřiny pochází stále ještě z běžných, podstatně levnějších uhelných nebo jaderných zdrojů. 

Ptáte se po příčině této podivnosti? Posuzujeme-li výhodnost energie z obnovitelných zdrojů podle "last-minute" ceny, má mix energetických zdrojů, který vychází jako nejvýhodnější pro uspokojení našich potřeb, daleko do optima. Elektřina v režimu "když je k dispozici" se zaměňuje za elektřinu "když je potřeba". A někdo to zaplatit musí. Nejlépe všichni.