Přeskočit na hlavní obsah

Je dobré "uzamknout" uplynulý měsíc z hlediska účtování?

Účetní standardy striktně určují podobu finančních výkazů na konci účetního období. Jak ale přistoupit k výkazům, které lze z účetních dat sestavit ke konci kalendářního měsíce uvnitř účetního období? Takové výkazy, samozřejmě bez všech složitých závěrkových operací, jsou velmi užitečné pro interní účely společnosti (jako zdroj informací navenek prakticky nemají žádnou cenu, protože jejich obsah není závazně stanoven žádným obecným předpisem). Je běžné, a pro controlling asi i zcela zásadní, že firma plánuje hodnoty řádků výkazu zisku a ztráty pro příští rok na konci jednotlivých měsíců - to ale znamená, že musí mít alespoň na interní úrovni jasná pravidla, co takový výkaz musí obsahovat (tj. které položky do měsíce patřící v něm nutně musí být zachyceny, minimálně jako dohady, a naopak, jak naložit s položkami, na které dohady vytvořeny nebyly a které vešly ve známost později, ale věcně-časově  s konkrétním měsícem souvisí).

Je to volba mezi dvěma možnostmi: (1) Připustit, že měsíční výkazy nebudou vypovídat přesně o uplynulém období, a to ani po uzavření účetnictví na konci období účetního, protože část položek, které o každém měsíci byly zjištěny později, se účtovala až do měsíce, kdy došlo k tomuto zjištění. (2) Připustit, že již jednou sestavený výkaz měsíce (se sestavením nelze příliš otálet, jde přece o důležité informace pro management) se bude dodatečně měnit účtováním do předešlých měsíců, pokud to odpovídá věcně-časové souvislosti. 

Jak dopadá volba u vás? A jak tomu přizpůsobit plánování měsíců - tedy čísla, která se použijí k vyhodnocení každého uplynulého měsíce (na straně očekávání)?

Z praktického hlediska je vždy nejjednodušší plánovat výsledovku tak, jak bude po skončení každého měsíce bude uzavřena v účetnictví. Měsíc by měl být účetně uzavřen řekněme dvacátý den měsíce následujícího a poté už do něj nelze umisťovat další hodnoty.

Jsou-li po takovém uzavření výkazy vyhodnoceny, měly by se zafixovat, uložit a není fér do nich později umisťovat položky, které by tak nebyly vůbec posouzeny v souvislosti s příslušným (historickým) měsícem a zároveň by vypadly tímto postupem i z aktuálního hodnocení. Účtárna by měla naopak odpovídat za to, že výkaz měsíce vyjetý později bude už stále stejný. Kdykoli jsem se setkal s opačným přístupem, vznikal těžko zvládnutelný chaos.

Ano, co bude zjištěno dodatečně, už se do výkazu měsíce nedostane. Porovnávat měsíce mezi sebou, hodnotit je nebo počítat objektivní  ukazatele z výkazů, kde "není všechno", dá proto více práce - především controllerům.  Jediná možnost pomoci ze strany účetních a "zreálnění" jednou pro vždy uzavřeného výkazu je, že by se na takové dodatečné korekce vytvořila účetní dohadná položka - ještě před tím, než byl měsíc uzavřen. Dějí-li se určité věci „se zpětnou působností“ v rámci roku pravidelně (např. inventury), velikost dohadu tak může být plánována (třeba podle situace v minulém roce) a samotná náhrada dohadu skutečnou hodnotou (např. rozpuštění při inventuře zjištěných ztrát) už má pouze malý dopad na výsledek. Může se proto účtovat klidně až do měsíce, kdy se účtuje výsledek inventur. Tím se dostojí požadavku na to, aby výsledky měsíců co nejvíce odpovídaly realitě bezprostředně poté, co se měsíc vyhodnocuje. Věci absolutně nečekané tak ale  samozřejmě řešit nejde a je otázka, zda by to vůbec mělo někomu vadit (působí na výsledek až v době, kdy se projeví následky). Podobně to ostatně řeší většina účetních standardů, jde-li o stejný problém na úrovni jednotlivých účetních období.

Argument „toto nám spadlo kompletně do x – tého měsíce, ale y % z toho patří (věcnou souvislostí) do měsíců předcházejících“ je důležitý pro hodnocení x-tého měsíce izolovaně a měl by být umístěn v textu, když se celá taková položka účtuje do x – tého měsíce (předpokládám, že v x-tém měsíci vešla ve známost dodatečně nějaká skutečnost, týkající se měsíců minulých). Měl by s ním také pracovat controlling při vysvětlení, proč je výsledek v účetnictví ovlivněn něčím z jiných měsíců, nebo naopak v ročních rozborech i výsledky měsíců o tuto položku dodatečně opravit, vždy ale mimo účetnictví, jenom v reportech.

Máte jinou zkušenost? Prosím o váš názor.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád.  Může se to týkat i vaší firmy?

Controlling je mrtev, ať žije reporting

Přestože současný svět přináší zrychlenou dostupnost téměř čehokoli, na co si vzpomenete, doba, kterou si žádá odpovědné řešení problémů, se ani v moderním prostředí nezkracuje. Poptávat řešení přes ChatGPT čas jistě ušetří, co ovšem umělá inteligence nedokáže, je upravit a distribuovat navržené řešení tak, aby způsobilo žádoucí změnu v myšlení lidí - právě tato etapa si zpravidla žádá násobně více času. Dokud za nás nebudou kompletně myslet roboti (jednou to nepochybně nastane, jen bych se takové chvíle nerad dožil) jde o limitující faktor, má-li řešení přinést patřičné výsledky ze své realizace. Dlouhotrvající řešení se do moderní doby, mezi všechny rychle dostupné benefity, které taková doba přináší, jaksi nehodí. Těžko byste dnes akceptovali kufříkový mobilní telefon Motorola z roku 1994, vážící přes jeden kilogram - svou velikostí do dnešního světa prostě nezapadá, a řadu věcí, jako je kvalita obrazu nebo zvuku, kterou by takové zařízení s dnešní technologií mohlo poskytnout, ...