Moudré otázky, podivné odpovědi

Kdo se moc ptá, měl by si dát pozor na to, co se dozví. Vědět příliš mnoho nepřináší automaticky pocit blaženosti. Poznání může být zrovna tak spojeno se smutkem, když pochopíme, že některé odpovědi zní úplně jinak, než jsme si představovali.

Svět na prahu 2016 dává mnoho příležitostí k otázkám. Když jsem zde zhruba před rokem ("Jak se nestát prognostikem", říjen 2014) psal o fascinaci spojené s tím, kolik zásadních novinek přinesla dvě přecházející desetiletí, o "jízdě na horské dráze, rozjíždějící se stále zběsilejším tempem", netušil jsem, že podobná tvrzení mohou být již brzy vyslovena také v jiných souvislostech. Těch méně radostných, bohužel.

Doba růstu bez přívlastků a také doba propojování civilizací je, zdá se, minulostí. Možná, že se obojí odehrávalo tak trochu "na dluh". Dluh finanční, ale také dluh informační, který vzniká, pokud se v pravou chvíli nezeptáme: Je naše cesta opravdu ta správná? A to i tehdy, když všichni kolem provolávají, že jinudy to nejde.

Příliš složitý systém se musí vrátit ke svým kořenům. Doufejme, že je to nová příležitost pro... ...pro zdravý selský rozum. Lidé z podnikových financí o tom pravděpodobně vědí více, než ostatní.

Přeji vám všem šťastný nový rok.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád. Může se to týkat i vaší firmy?

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Posuzovat ziskovost výroby bez vlivu prodeje má smysl – díky nedokonalosti účetní evidence

Výroba odjakživa vyrábí, prodej odjakživa prodává. Abych vydělal jako výrobce, musím nejen vyrobit, ale i prodat. Mám-li prodáno, mám vyděláno – nejen jako prodejce, ale také jako výrobce. Požadavek vědět, kolik jsem jako výrobce po realizaci prodeje vydělal, případně kolik vydělám, je veskrze oprávněný. Přesto existuje několik argumentů proto, abych se zamyslel ještě předtím, než se budu snažit tento ukazatel spočítat. Informace, k jejichž získání potřebuji vyvinout určité úsilí, by neměly být samoúčelné. Je určitě důležité vědět, jak jsem bohatý, tedy kolik jsem doposud vydělal celkem, ale k tomu přece slouží finanční výkazy. Možná vám připadá stejně účelné zjišťovat, kolik jsem vydělal právě realizovanou zakázkou (mimochodem, právě to obvykle vyžaduje značné úsilí, zejména v evidenci). Proč ta snaha? Přirozeně, chcete získat povědomí o tom, co se vyplatí nebo nevyplatí realizovat, půjde-li o nějakou zakázku budoucí. A právě tady narazíte na zásadní problém. Příslušná informace, ales...

FINblog Tomáše Nekvapila

Prohledat tento blog