Přeskočit na hlavní obsah

Novoroční poučení: dvakrát přemýšlej, potom publikuj

Praktických konfrontací není nikdy dost. V důsledku diskuze s controllery společnosti, podnikající v oblasti distribuce energií, jsem dospěl k (pro mne) překvapivému přehodnocení jedné z dříve publikovaných myšlenek. Týká se to příspěvku "Čtyři chyby v účetním odepisování" z pátku, 23. března 2012.
 
Původní věta zněla: "Variabilní odpis se týká veškerých položek majetku, u kterých se očekává (jakkoli vzdálené) budoucí vyřazení z majetku v důsledku fyzického opotřebení."

Máte-li před očima například strojírenský podnik, je taková myšlenka vesrze přínosná, z důvodů, které jsou v onom příspěvku bohatě vyargumentovány. Jste-li ovšem majitelem elektrické rozvodné sítě (obecně jakéhokoli majetku, který stárne fyzicky, ale především v důsledku svého umístění ve složitých podmínkách), fyzické stárnutí je způsobeno v rozhodující míře okolním prostředím - například působením počasí - a tyto efekty proto převládnou nad opotřebením v důsledku provozního zatížení. Převezmou tedy i "životnost limitující roli" - rozhodující opotřebení vzniká prostým plynutím času, v každém období v podstatě ve stejné míře, což logicky povede k fixnímu odpisu. Omlouvám se všem energetikům. Protékající proud vodiče skutečně neopotřebovává - u takové kapaliny v potrubí však už může záležet na její agresivitě, tlaku, teplotě... Chodec, který projde přes lávku zřejmě její životnost nezkrátí - tank valící se přes most možná ano.
 
V každém případě: Nikdo vám nebrání definovat opotřebení pro účely stanovení odpisu prostřednictvím více parametrů (prostý čas, jednotky výkonu v kombinaci např. s provozním tlakem, počet tanků, které už projely apod.). Většinou však dostačuje vybrat si jeden faktor. Fyzické stárnutí v důsledku okolních podmínek je pro opotřebení elektrického vedení určitě nejvýznamnější - a proto je na místě fixní odpis (za každé období stejně, tedy koncept převládající ve finančním účetnictví), podobně jako u majetku stárnoucího morálně.

Podobný postup se bude týkat i určitého typu staveb (obecně s nízkým stupněm provozního zatížení jako např. chodníky, opěrné zdi, záložní místnosti, nouzová shromáždiště) a jistě i  mnoha dalších, v tuto chvíli neodhalených, příkladů. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád.  Může se to týkat i vaší firmy?

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Posuzovat ziskovost výroby bez vlivu prodeje má smysl – díky nedokonalosti účetní evidence

Výroba odjakživa vyrábí, prodej odjakživa prodává. Abych vydělal jako výrobce, musím nejen vyrobit, ale i prodat. Mám-li prodáno, mám vyděláno – nejen jako prodejce, ale také jako výrobce. Požadavek vědět, kolik jsem jako výrobce po realizaci prodeje vydělal, případně kolik vydělám, je veskrze oprávněný. Přesto existuje několik argumentů proto, abych se zamyslel ještě předtím, než se budu snažit tento ukazatel spočítat. Informace, k jejichž získání potřebuji vyvinout určité úsilí, by neměly být samoúčelné. Je určitě důležité vědět, jak jsem bohatý, tedy kolik jsem doposud vydělal celkem, ale k tomu přece slouží finanční výkazy. Možná vám připadá stejně účelné zjišťovat, kolik jsem vydělal právě realizovanou zakázkou (mimochodem, právě to obvykle vyžaduje značné úsilí, zejména v evidenci). Proč ta snaha? Přirozeně, chcete získat povědomí o tom, co se vyplatí nebo nevyplatí realizovat, půjde-li o nějakou zakázku budoucí. A právě tady narazíte na zásadní problém. Příslušná informace, ales...