Přeskočit na hlavní obsah

Interní outsourcing

Čas od času vás napadne slovní spojení, které dá věcem nový smysl. Dnes se mi poštěstilo.

Interní outsourcing... Co to vlastně má být? Situace, kterou zažíváme častěji, než si možná uvědomujeme. Šetřit se musí, snižování počtu čehokoli je v kurzu, ale čas od času také dost bolí. Dva místo tří, nebo jeden za dva. Je nás méně a práce neubylo. Pohodlný režim dne, na který jsme byli zvyklí, je tentam.

Nastává čas pro interní outsourcing. Je snadné se uskromnit, je snadné ušetřit na nákladech, pokud ovšem... pokud část naší práce udělá někdo jiný. Zadat ji externímu dodavateli? To by bylo přece jen moc nápadné. Řešení se nabízí: outsourcing, ale interní. Viděno odborně: spotřebu primárních zdrojů (nákupy věcí nebo služeb zvenčí podniku, jež proběhnou na základě vaší iniciativy, a to včetně mzdou zaplacené práce vašich zaměstnanců) , kterou každý vidí ve spojení právě s vaším útvarem, nahradíte spotřebou zdrojů sekundárních: Účetnictví ani rozpočty ji zpravidla neregistrují. Sekundárním zdrojem je něco, co nenakupujete, ale požadujete vykonat po ostatních útvarech uvnitř podniku. A teď přijde ten geniální postřeh: Spotřebou sekundárních zdrojů nenavýšíte vlastní spotřebu, ale spotřebu primárních zdrojů v rozpočtu někoho jiného.

Jen nalézt vhodnou příležitost. Interní outsourcing je totiž většinou nedobrovolný. Nejlépe jde  tam, kde rozvržení kompetencí není moc jasné: "Tohle už dělat nebudeme. Nikde přece není psáno, že bychom museli. Proč dřív ano? Byla to naše dobrá vůle, ale teď - vidíte sami - už na to nemáme lidi..."

Informatici přestanou zbavovat počítače virů (naučte se, bude se vám to hodit i doma), personalisté už nebudou hledat školení pro vaše podřízené (ještě by toho věděli zbytečně mnoho), specialista nezvedne telefon (poraďte si, jak umíte, když vám to nestojí za několikrát opakovaný pokus), dělníci ať si sami spravují stroje. Údržbáři? Proč? Že s tím mají zkušenosti? Bohužel, nestíhají, ať to udělá někdo jiný. Nejlépe ten, kdo má problém.

Máte taky ten pocit, že správa flotily nebude levnější, pokud v pneuservisu čeká místo pracovníka údržby okravatovaný manažer - uživatel vozu? Že neustálé instalace aktualizací software trvají laikům mnohem déle než ajťákům? A už jste viděli sekretářku se šroubovákem?

Oukej - hlavně, že ušetříme. Jen abychom na to měli dost peněz...

Komentáře

Okomentovat

Prosíme o věcnost při komentování příspěvků.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád.  Může se to týkat i vaší firmy?
Okomentovat
Read more »

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...
Okomentovat
Read more »

Posuzovat ziskovost výroby bez vlivu prodeje má smysl – díky nedokonalosti účetní evidence

Výroba odjakživa vyrábí, prodej odjakživa prodává. Abych vydělal jako výrobce, musím nejen vyrobit, ale i prodat. Mám-li prodáno, mám vyděláno – nejen jako prodejce, ale také jako výrobce. Požadavek vědět, kolik jsem jako výrobce po realizaci prodeje vydělal, případně kolik vydělám, je veskrze oprávněný. Přesto existuje několik argumentů proto, abych se zamyslel ještě předtím, než se budu snažit tento ukazatel spočítat. Informace, k jejichž získání potřebuji vyvinout určité úsilí, by neměly být samoúčelné. Je určitě důležité vědět, jak jsem bohatý, tedy kolik jsem doposud vydělal celkem, ale k tomu přece slouží finanční výkazy. Možná vám připadá stejně účelné zjišťovat, kolik jsem vydělal právě realizovanou zakázkou (mimochodem, právě to obvykle vyžaduje značné úsilí, zejména v evidenci). Proč ta snaha? Přirozeně, chcete získat povědomí o tom, co se vyplatí nebo nevyplatí realizovat, půjde-li o nějakou zakázku budoucí. A právě tady narazíte na zásadní problém. Příslušná informace, ales...
Okomentovat
Read more »