Přeskočit na hlavní obsah

Balanced Scorecard: Jak stíhat rychlík a nenechat si ujet osobní vlak

Bydlíte nedaleko od místa, kde se sbíhjí dvě železniční tratě. Po jedné jezdí ponejvíc rychlíky: ten nejbližší do města odjíždí za 20 minut. Poklusem na nádraží A vám to zpravidla trvá devatenáct a půl. O něco později pojede po druhé trati osobák. Ve městě bude o dost později, ale odjíždí z nádraží B, kam to máte sotva deset minut, takže to stihnete s jistotou a bez stresu. Problém je jediný: pokud jste vsadili na rychlík a na nádraží A dorazíte chvíli po jeho odjezdu, osobní vlak v B - připomínám, že toto nádraží leží na jiné trati -  už nechytnete. Do města potřebujete nutně a rádi byste tam byli co nejdříve. Zkusíte stihnout rychlík?
 
Taková otázka je jistě relevantní a odpověď může vypovídat o mnohém: o vaší sebedůvěře, o vaší ochotě riskovat, o vaší schopnosti spokojit se s "druhým nejlepším řešením". V podnikání ale není pro podobné konotace prostor: pokud jde o "rychlík" ve smyslu tržní příležitosti, pokusit se jej stihnout je pro vás prakticky povinné. Neriskujeme ale příliš, když mnohdy v honbě za příliš tvrdým cílem můžeme ztratit možnost jít dopředu alespoň nějak,  tedy po pomalejší cestě?
 
Myslím, že jde o legitimní problém. Neumím jej jednoznačně vyřešit, ale s úspěchem ho mohu využít alespoň ke zdůvodnění, proč se v dnešní nejisté době pořád vyplatí pečlivě plánovat a odpovědně vyhodnocovat odchylky, tedy k čemu tu jsou controlleři a controlling.
 
Nemít schopnost porovnávat vzdálenost, kterou jsme ušli, s časem, který nám zbývá, velmi pravděpodobně bychom v neúspěšném případě viděli rychlík, jak odjíždí z A. Tedy z opuštěného nástupiště. Což, jak uznáte, není žádné, ani dílčí vítězství. Ve skutečnosti jste to měli vzdát mnohem dříve a včas se obrátit k B, tedy k osobnímu vlaku. A  pravé "včas" nemůžete nalézt, pokud pozici na své cestě nebudete průběžně pečlivě hodnotit. Budete-li přepřahat brzy, konkurence v rychlíku se bude zbytečně vzdalovat, budete-li za všech okolností "hledat hranu", možná se v některé dny do města vůbec nedostanete. Jedno je ovšem jisté: čím lepší bude váš "kontrolní - controllingový" systém, tím častěji se můžete pokusit o rychlík. Nemáte-li hodinky, omezte se bez rozmýšlení jen na "pomalé, ale jisté" osobní vlaky.
 
Balanced Scorecard, jako nástroj strategického plánování a controllingu, může být takovými hodinkami, pokud ho vědomě s tímto účelem  implementujete. Možná je to dokonce jeho hlavní benefit. V úvodu své knihy uvádí profesor Kaplan zvláštní myšlenku (volně parafrázuji): "Nezavádějte BSC, pokud si nejste připraveni razantně zvýšit laťku - žádných plus pět, ale plus padesát procent...". Ještě jinak: právě nástroje typu Balanced Scorecard a hledání dopředných ukazatelů (metrik) úspěchu by vám měly dát odvahu stíhat rychlíky. Právě proto, že budou za vás hlídat onu "druhou nejlepší" možnost, tedy sem tam revidovat strategické cíle a, není-li vyhlídka na rychlík, včas jej nahradit alespoň osobákem.
 
A to bychom měli také vysvětlit plánovačům.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád.  Může se to týkat i vaší firmy?

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Posuzovat ziskovost výroby bez vlivu prodeje má smysl – díky nedokonalosti účetní evidence

Výroba odjakživa vyrábí, prodej odjakživa prodává. Abych vydělal jako výrobce, musím nejen vyrobit, ale i prodat. Mám-li prodáno, mám vyděláno – nejen jako prodejce, ale také jako výrobce. Požadavek vědět, kolik jsem jako výrobce po realizaci prodeje vydělal, případně kolik vydělám, je veskrze oprávněný. Přesto existuje několik argumentů proto, abych se zamyslel ještě předtím, než se budu snažit tento ukazatel spočítat. Informace, k jejichž získání potřebuji vyvinout určité úsilí, by neměly být samoúčelné. Je určitě důležité vědět, jak jsem bohatý, tedy kolik jsem doposud vydělal celkem, ale k tomu přece slouží finanční výkazy. Možná vám připadá stejně účelné zjišťovat, kolik jsem vydělal právě realizovanou zakázkou (mimochodem, právě to obvykle vyžaduje značné úsilí, zejména v evidenci). Proč ta snaha? Přirozeně, chcete získat povědomí o tom, co se vyplatí nebo nevyplatí realizovat, půjde-li o nějakou zakázku budoucí. A právě tady narazíte na zásadní problém. Příslušná informace, ales...