Dva příběhy o recesi

Příběh první: Cestovatel ztracený v pustině má v láhvi poslední litr pitné vody. Půjde-li nadále vpřed maximální rychlostí, vypije zásobu během jednoho dne. K předpokládané civilizaci se posune o třicet pět kilometrů. Nepotká-li přitom nikoho, je bez vody a v koncích. Pokud se ovšem v poledne ukryje před sluncem a také přiměřeně omezí rychlost chůze, urazí denně jen dvacet kilometrů, ale voda vydrží na tři dny. Pomalejší postup dává cestovateli šanci šedesáti kilometrů pro možnou záchranu. Jaké rozhodnutí byste mu doporučili?

Příběh druhý: „Vy Češi budete nejspíš mistry světa v šetření. Snad nikde ve světě jsem za pokračující recese neviděl tak tvrdá úsporná opatření jako právě u vás….“, pravil mému známému jeho globální ekonomikou protřelý obchodní partner. Je to dobrá zpráva?

V kontextu prvního příběhu to dobře doopravdy vypadá: dokážeme se uskrovnit, což nám dává šanci udržet se na cestě co nejdéle. Pokud ovšem… Pokud se ovšem v prvním příběhu neobjeví další postava. Predátor, který vás pronásleduje. Zpomalit v takovém případě znamená dostat se někam velmi rychle. Nikoli k záchraně, ale na věčnost. Je příběh o recesi příběhem s predátory nebo bez nich?

A proč je rozhodnutí o úsporách rozhodnutím převažujícím? Snad proto, že nebude spojováno s následky. Uhánět co nejrychleji a přijít o vodu dříve, než se dostaví pomoc, je obecně považováno za hloupé a nerozvážné. Ti kteří zpomalí a budou dostiženi svými konkurenty, nerozhodli špatně. Měli jenom smůlu. Tak to totiž bude vnímat většina pozorovatelů. Jste-li manažerem s relativně uspokojivou stálou mzdou, nemusíte - dokud vás pro příliš mnoho smůly nevyhodí - alespoň v tomto ohledu o volbě moc přemýšlet.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád. Může se to týkat i vaší firmy?

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Posuzovat ziskovost výroby bez vlivu prodeje má smysl – díky nedokonalosti účetní evidence

Výroba odjakživa vyrábí, prodej odjakživa prodává. Abych vydělal jako výrobce, musím nejen vyrobit, ale i prodat. Mám-li prodáno, mám vyděláno – nejen jako prodejce, ale také jako výrobce. Požadavek vědět, kolik jsem jako výrobce po realizaci prodeje vydělal, případně kolik vydělám, je veskrze oprávněný. Přesto existuje několik argumentů proto, abych se zamyslel ještě předtím, než se budu snažit tento ukazatel spočítat. Informace, k jejichž získání potřebuji vyvinout určité úsilí, by neměly být samoúčelné. Je určitě důležité vědět, jak jsem bohatý, tedy kolik jsem doposud vydělal celkem, ale k tomu přece slouží finanční výkazy. Možná vám připadá stejně účelné zjišťovat, kolik jsem vydělal právě realizovanou zakázkou (mimochodem, právě to obvykle vyžaduje značné úsilí, zejména v evidenci). Proč ta snaha? Přirozeně, chcete získat povědomí o tom, co se vyplatí nebo nevyplatí realizovat, půjde-li o nějakou zakázku budoucí. A právě tady narazíte na zásadní problém. Příslušná informace, ales...

FINblog Tomáše Nekvapila

Prohledat tento blog