Přeskočit na hlavní obsah

Podzimní téma

Je to tady. Stárnu. Už jsem si to uvědomil.

Některé věci mne neberou jako dřív a nejsou to jenom pánské časopisy. Nějak se nejsem schopen nadchnout, ani tehdy, když se o to mé okolí hodně snaží.

Aby bylo jasno: vztahy nechme stranou, mluvím o odborných tématech. Průmysl 4.0, elektromobilita, autonomní řízení… Mnoho slov,  halasně a beze stopy nejistoty předjímajících výsledek soudu, který může učinit jedině budoucnost. Možný význam i sílu nových řešení respektuji, návod na zaručený úspěch v podmínkách zítřka v nich ovšem – na rozdíl od ostatních - nevidím.

Na počátku internetového věku stála drobná součástka jménem tranzistor. Na svět ji přivedl Američan jménem William Shockley v roce 1947. O tomto, širší veřejnosti docela utajeném objevu jsem se dozvěděl mnohem později, v sedmdesátých létech, vlastně až tehdy, když jsem jako dítě užasle sledoval rádio, hrající na malou baterii,  bez připojení k elektrické síti (Shockley s kolegy Bardeenem a Brattainem mezitím obdrželi Nobelovu cenu za fyziku). Obejít se bez rozměrných a těžkých zdrojů energie umožnil právě tranzistor, pozdější stavební kostka počítačových čipů. Proč o tom píšu?

Převedeno do dnešních poměrů, o revoluční roli tranzistorů bychom mluvili – a ceny rozdávali - už někdy od roku 1930. Stejně tak bychom pravděpodobně prohlásili vzducholodě za převrat v cestování nebo barbituráty za definitivní řešení nespavosti. Na malou chvíli se tak možná i stalo – naštěstí však našim předkům nechyběla moudrost, zachovat si ve věci předvídání určité zábrany.

Co tedy stojí za současnou troufalostí směrovat své projekce bez jakékoli pokory do dalekých výhledů, když selháváme i v prostých předpovědích na měsíc dopředu? Opojení technologiemi?  To snad už máme za sebou.  Potřeba spásy? – při míře naší sebedůvěry těžko představitelná. Ekonomická pravidla dovolují předložit   odpověď mnohem pravděpodobnější: nabídka tutovek je prostou reakcí na poptávku.  Tutovky, samospasitelné projekty se zaručeným úspěchem jsou na dračku. K čemu jsou dobré? Pomohou prodat předražené akcie, nabízí stlačený vzduch, potřebný k nafouknutí bubliny víry, že vysoká cena se s ohledem na vysoké očekávané výnosy vyplatí. A jak přesvědčíte účastníky kolektivního investování, že v jejich případě nejde o podvod, tedy o letadlo spoléhající na toho, kdo ještě nastoupí…

Také si užíváte období relativně vysokého hospodářského růstu? Čerstvě vytištěné peníze, záplava vláhy, která doslova vytahuje úrodu ze země, musí někde skončit.  Okamžitá spotřeba má po létech nejistoty své evidentní meze a hledat dlouhodobé investice vypadá v každém případě odpovědněji. Ceny akcií jsou nebývale vysoko. Hostina může pokračovat.

Že nemáte chuť k jídlu? Dáme vám něco, co jste ještě nikdy neochutnali. Potravu z budoucnosti…

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád.  Může se to týkat i vaší firmy?

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Posuzovat ziskovost výroby bez vlivu prodeje má smysl – díky nedokonalosti účetní evidence

Výroba odjakživa vyrábí, prodej odjakživa prodává. Abych vydělal jako výrobce, musím nejen vyrobit, ale i prodat. Mám-li prodáno, mám vyděláno – nejen jako prodejce, ale také jako výrobce. Požadavek vědět, kolik jsem jako výrobce po realizaci prodeje vydělal, případně kolik vydělám, je veskrze oprávněný. Přesto existuje několik argumentů proto, abych se zamyslel ještě předtím, než se budu snažit tento ukazatel spočítat. Informace, k jejichž získání potřebuji vyvinout určité úsilí, by neměly být samoúčelné. Je určitě důležité vědět, jak jsem bohatý, tedy kolik jsem doposud vydělal celkem, ale k tomu přece slouží finanční výkazy. Možná vám připadá stejně účelné zjišťovat, kolik jsem vydělal právě realizovanou zakázkou (mimochodem, právě to obvykle vyžaduje značné úsilí, zejména v evidenci). Proč ta snaha? Přirozeně, chcete získat povědomí o tom, co se vyplatí nebo nevyplatí realizovat, půjde-li o nějakou zakázku budoucí. A právě tady narazíte na zásadní problém. Příslušná informace, ales...