Listopadová mlha místo oblohy nad námi a hlodající pochybnosti o mravních zákonech uvnitř nás, to je podzim 2020. Co se týče blogu, rád bych právě teď přišel s něčím uklidňujícím, něčím, co přispěje k nalezení tak zoufale potřebných zbytků přirozeného optimismu v lidské mysli. Bohužel, tak tomu nebude. Okolní svět uhání příliš zběsilým tempem a všeobecné uklidňování si prostě nemůžeme dovolit. Čas není hlavní problém - pro klid tu především není místo.
Obří dluh přináší formulační problém: střídavě je totiž vyjadřovaný v procentech HDP (který není produktem národním, a je tudíž ještě méně pod naší kontrolou - jak se projevilo na jaře při zastavení výroby v Auto Škoda, což byl státem neřízený, ale zato jediný faktický prototyp úplného lock-downu na našem území) a střídavě v absolutní částce (což příjde vhod, kdykoli hrozí zbytečné navýšení procenta nejen díky utrácení, ale také díky nižší procentické základně). Nezávisle na formulaci, dluh měl být zdrojem neklidu od samého počátku. Nebyl. Z krize se prý musíme proinvestovat. Nejsem nepřítelem tohoto tvrzení, ale jde opět o formulační problém, možná nechtěnou, možná záměrnou nedůslednost: z krize nás mohou vyvést pouze návratné investice. A takové se v období, které tvrdými direkty zlikvidovalo naši ochotu utrácet, budou hledat obzvláště obtížně. "Bruselský styl", tedy další golfové resorty nebo lyžařské areály v nížinách (hory, s výjimkou hor dluhů, bohužel postavit neumíme) můžeme vyloučit okamžitě. Co je horší, úlevu nemusí přinést ani populární zaklínadla:
K čemu podpora vzdělanosti, pokud systém vzdělávání produkuje až na výjimky šedý podprůměr, a to i ve srovnání s mnohem méně vyspělými zeměmi? K čemu pak peníze do výzkumu, pokud takto vychovanou příští generaci dále přefiltrují atraktivní nabídky ze zahraničí? Zachrání nás myšlenky absolventů genderových studií? Okolní svět je tady nejspíš nakupovat nehodlá. A k čemu síť dálnic mezi centry, ve kterých už díky převaze poptávky nenajdete dostatek chytrých hlav a žádné další, i kdyby se našly jinde, tam neseženou byt? Nebo jde jen o centra logistická, sklady pro zboží, které budeme konzumovat, možná vyrábět, ale nikoli vyvíjet?
Jak vědí hypotéční dlužníci: majetek je váš, jen pokud splácíte dluhy. Každý ekonom zase potvrdí, že z cizích pasiv bohatství nevybudujete: dočasně jimi zalepíte díru v majetku, ale své vlastnictví zároveň podmíníte schopností splácet. Rozvaha většinu dluhů nepropojuje s konkrétními položkami majetku; čisté jmění je, naštěstí pro politiky, pouze číslo. Nebýt milosrdného zakalení nepříjemných vyhlídek, museli bychom říci: vzali jsme si hypotéku na Beskydy nebo Pražský hrad, doufejme, že splátky zvládneme... Osobně by mi to připadalo fér.
Přeji vám ničím nezakalený výhled do příštího roku.
Komentáře
Okomentovat
Prosíme o věcnost při komentování příspěvků.