Angličtina zná pojem "U-turn" jako označení pro obrat o 180 stupňů. Motorový člun nebo tanečník flamenga zvládnou otočení čelem vzad ve zlomcích sekundy; existují však také obraty pomalé, kdy pohyb k rozhodujícímu bodu a samozřejmě i od něj téměř nevnímáte - tedy alespoň pokud neuplyne dostatečně dlouhá doba.
Přesně před patnácti léty (24.10.2003) přistál na letišti v Londýně poslední Concorde na lince z New Yorku. Poslední U-turn na začátku ranveje pak tentýž letoun vytočil o měsíc později, kdy vzlétl vůbec naposledy - na cestu do muzea v britském Filtonu.
U-turn, který mám na mysli, se však Concordu týká pouze nepřímo: hraje v něm roli symbolu. Ikonický letoun poukazuje na půlobrat mnohem zásadnější, který jeho prostřednictvím vykonalo celé lidstvo. Nedochází vám? Vždy znovu mne překvapí, jak málo si symbolickou roli Concordu uvědomujeme. Je to snad jeho oslnivou, možná až magickou krásou, která odvádí naši pozornost k věcem vnějším, daleko od podstaty a obsahu? Že by stříbřitý lesk hliníkové slitiny oslepoval naše přirozené instinkty? Nebo o tom vědět prostě nechceme? Jak jinak si vysvětlit, že jsme se v tichosti smířili s něčím, co jen těžko zdůvodníme našim potomkům: vývoj nesměřuje nutně kupředu a každá nová generace nemusí být nutně pokročilejší, bohatší nebo také rychlejší. Jakkoli se budete snažit - a může jít o otázku života nebo smrti - z Evropy do Ameriky se už za tři hodiny nedostanete. Letenka, jakou si mohl koupit váš otec nebo babička, už zkrátka není k mání. Ve dvacátém století se délka cesty mezi dvěma kontinenty zkrátila zhruba padesátinásobně - v jednadvacátém se ovšem prodlužuje.
Po pravdě: takových příkladů (zatím?) není mnoho: procesory jsou stále rychlejší, léky účinnější a lidé, kteří je vymýšlejí a prodávají, snad vydělávají více (pouze o těch, kteří je vyrábějí, to nemohu s jistotou tvrdit). To však neznamená, že U-turn nemůže být blízko. Bude-li se životní prostředí zhoršovat stávajícím (všimněte si - stávajícím, nikoli rostoucím) tempem, můžeme k němu být v mnoha oblastech donuceni.
Podnikoví ekonomové zatím prožívají U-turn v jakési soft variantě: požadavek štíhlého podniku ukončil iluzi dokonalých řešení, plánů, rozpočtů a kalkulací. Ve snaze ušetřit volíme často přibližná řešení, která bychom před třiceti léty nejspíš odmítli jako zastaralá. Také o tom se FINBLOG již zmínil. Dokonce v jednom ze svých prvních příspěvků, v listopadu 2011.
Zvykejme si - může platit, že lépe už bylo. Abychom si rozuměli - nechci šířit poplašné zprávy. Pokud je něco ohroženo skutečně fatálním způsobem, je to naše iluze, že vývoj musí nutně postupovat jen a jen dopředu.
Napsáno černé na bílém to ostatně vypadá jako bezbřehá naivita.
Přesně před patnácti léty (24.10.2003) přistál na letišti v Londýně poslední Concorde na lince z New Yorku. Poslední U-turn na začátku ranveje pak tentýž letoun vytočil o měsíc později, kdy vzlétl vůbec naposledy - na cestu do muzea v britském Filtonu.
U-turn, který mám na mysli, se však Concordu týká pouze nepřímo: hraje v něm roli symbolu. Ikonický letoun poukazuje na půlobrat mnohem zásadnější, který jeho prostřednictvím vykonalo celé lidstvo. Nedochází vám? Vždy znovu mne překvapí, jak málo si symbolickou roli Concordu uvědomujeme. Je to snad jeho oslnivou, možná až magickou krásou, která odvádí naši pozornost k věcem vnějším, daleko od podstaty a obsahu? Že by stříbřitý lesk hliníkové slitiny oslepoval naše přirozené instinkty? Nebo o tom vědět prostě nechceme? Jak jinak si vysvětlit, že jsme se v tichosti smířili s něčím, co jen těžko zdůvodníme našim potomkům: vývoj nesměřuje nutně kupředu a každá nová generace nemusí být nutně pokročilejší, bohatší nebo také rychlejší. Jakkoli se budete snažit - a může jít o otázku života nebo smrti - z Evropy do Ameriky se už za tři hodiny nedostanete. Letenka, jakou si mohl koupit váš otec nebo babička, už zkrátka není k mání. Ve dvacátém století se délka cesty mezi dvěma kontinenty zkrátila zhruba padesátinásobně - v jednadvacátém se ovšem prodlužuje.
Po pravdě: takových příkladů (zatím?) není mnoho: procesory jsou stále rychlejší, léky účinnější a lidé, kteří je vymýšlejí a prodávají, snad vydělávají více (pouze o těch, kteří je vyrábějí, to nemohu s jistotou tvrdit). To však neznamená, že U-turn nemůže být blízko. Bude-li se životní prostředí zhoršovat stávajícím (všimněte si - stávajícím, nikoli rostoucím) tempem, můžeme k němu být v mnoha oblastech donuceni.
Podnikoví ekonomové zatím prožívají U-turn v jakési soft variantě: požadavek štíhlého podniku ukončil iluzi dokonalých řešení, plánů, rozpočtů a kalkulací. Ve snaze ušetřit volíme často přibližná řešení, která bychom před třiceti léty nejspíš odmítli jako zastaralá. Také o tom se FINBLOG již zmínil. Dokonce v jednom ze svých prvních příspěvků, v listopadu 2011.
Zvykejme si - může platit, že lépe už bylo. Abychom si rozuměli - nechci šířit poplašné zprávy. Pokud je něco ohroženo skutečně fatálním způsobem, je to naše iluze, že vývoj musí nutně postupovat jen a jen dopředu.
Napsáno černé na bílém to ostatně vypadá jako bezbřehá naivita.
Komentáře
Okomentovat
Prosíme o věcnost při komentování příspěvků.