Přeskočit na hlavní obsah

Co nadělila globalizace controllerům

Globalizace není žádný Ježíšek, i když pár lidí (zpravidla těch nejbohatších) obdarovala fakt královsky.

Controlleři mezi ně bohužel nepatří. Není divu, v podnicích dlouhé roky zlobili. Popravdě, i jim byla nadělena pěkná řádka věcí, ale šlo převážně o problémy a komplikace: 

  • Nutnost vyhovět širokému okruhu zákazníků přiměla podniky diferencovat své procesy a definitivně zabila sen controllerů o štíhlé kalkulaci. 
  • Možnost širokého výběru dodavatelů (v kombinaci s globalizovanou informační platformou dávající přehled o nabídkách konkurence) nároky na kalkulaci ještě posílila - úplně v jiné oblasti, totiž v plánování, navíc vytvořila předivo závislosti na obtížně předvídatelných parametrech, v literatuře popsanou jako "efekt motýlích křídel". 
  • Obliba outsourcingu zase variabilizovala režie a přinesla zmatek do rozpočtového řízení, nemluvě o znehodnocení tradičních ukazatelů, jakým byla třeba Přidaná hodnota nebo Krycí příspěvek (ten si naštěstí jinou část svého užitku zachoval, o tom jsme několikrát psali v předešlých článcích).
To všechno dohromady je zlé. Odvážní controlleři s touto nadílkou srdnatě bojují už jedno čtvrtstoletí. Ti méně odvážní nebo spoutaní korporátní setrvačností pak spíše volí útěk k omračujícím hračkám, které pod stromeček dostali ajťáci (mají jich dost, takže vám klidně nějaké půjčí) - na chvíli to vyvolá dojem, jakoby vše bylo vyřešeno, i když iluze, že pod prvotřídním sakem nemůže být roztrhaná košile, nejspíš nikoho navždy neochrání.

A pak je tu snad poslední a přitom vůbec ne nejméně závažná komplikace: také tradiční povýšenost controllerů nad účetními, spojená s výsadou ignorovat drobné částky a nezabývat se jednotlivostmi, vzala totiž za své.

Jak k tomu došlo? Za vším stojí fenomén globálních řetězců, nízkomaržový podnik. 

Zhromadněním, produkce, jaké nemá v historii obdoby, vytvořila globalizace obrovské toky koncentrované poptávky; mocné a divoké řeky jsou vedeny důmyslně vytvořenými kanály dodavatelských řetězců, které byly rozparcelovány do samostatně regulovaných úseků. Ty představují jednotliví, do vrstev seřazení dodavatelé. Každý z takových úseků znamená určitý stupeň kompletace finálního produktu: na začátku, hned po výzkumu a vývoji, může jít o výrobu ABS granulátu pro vstřikovací lisy, v dalším úseku se lisuje plastový díl, který se ještě níže po proudu spojuje s kovovými součástmi a elektronikou z jiných přítoků, aby těsně před ústím vznikl nový vůz, často nespravedlivě pojmenovaný velmi lokálně, třeba Fiat Cinquecento nebo Volkswagen ID.3.

Vydáte-li se po proudu řeky, budou se střídat místa s velkým výškovým rozdílem, kde je řečiště úzké a proud rychlý, s místy širokého rozlivu v nížinách, jimiž voda protéká velmi nízkou rychlostí: v dodavatelském řetězci najdete právě tak úseky s vyšší přidanou hodnotou, obvykle u pramene ve vývojových etapách a na konci, tedy při finálním prodeji (obě tyto epizody se, na rozdíl od ostatních, většinou odehrají pod lokálními značkami, podobnými těm výše zmíněným - hádejte proč). Úzkým řečištěm a vysokou rychlostí je v jazyce ekonomů nízká obrátka aktiv a vysoká čistá marže. Větší část globální produkční řeky však protéká nížinou. Na mnoha úsecích je proto nutné počítat s širokým, ale velmi pomalým proudem - obrátka aktiv je vysoká, ale musíte se spokojit s nízkou marží.

Marže a obrátka, jak známo z Du Pontova rozkladu, působí na zisk v součinu. Představují strany obdélníka, který může zakrýt stejně velkou plochu, ať už je postaven na výšku, nebo na šířku. Majitelé firmy na tomto úseku řeky nejsou tedy jednou provždy odsouzeni k nízkým výdělkům, musí však použít jiný přístup, jinou technologii:  v analogii vodního toku Kaplanovu turbínu namísto Peltonovy. Bohužel, pokud někdo zaznamená podstatný rozdíl mezi oběma technologiemi, budou to právě controlleři.

Controlling nízkomaržových zakázek je práce nebezpečná, ne nepodobná práci pyrotechnika. Proč? Nízká marže totiž představuje vysoké riziko omylu. Představte si, že prodáváte produkt s čtyřprocentní marží - při nákladech 100 prodáváte za 104,17. Pouhých 5 % z nákladů, které jste opomněli správně přiřadit, způsobí výbuch: právě jste se možná upsali k dlouhodobým dodávkám něčeho, co pro vás vytváří ztrátu (vaše kusové náklady jsou nyní 105 při ceně 104,17).

Už chápete? Pokud vás ještě nepříliš staré učebnice přesvědčovaly, že se controller musí zaměřit na větší čísla, protože jen ta mohou výsledek zásadně ovlivnit, najednou je tu číslo malé se stejným potenciálem. Je zvláštní, že rakouští a němečtí zakladatelé moderního controllingu, kteří v devadesátých létech minulého století dobře vycítili všechna ostatní úskalí globální éry, si toho (aspoň podle mně známých pramenů) ani nevšimli.

A nebo je vysvětlení prosté: v Rakousku nebo Německu globální řeky pramení a vyúsťují. O líné úseky v nížinách se musí postarat jinde.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Na špatné časy jsme připraveni. Nebo ne?

Plavba v klidných vodách s občasnými komplikacemi, kterou české firmy zažívaly předchozí tři dekády, neposkytla mnoho příležitostí otestovat, zda naše schopnosti řídit hospodaření firmy a také nástroje, na které přitom spoléháme, obstojí ve skutečně těžkých časech. Jakkoli bych si přál úplně jinou prognózu, uspokojit se tím, že jste určité problémy již řešili a vyřešili, připomíná úsudek lyžaře začátečníka, který právě dojel na hranu, za níž nabírá sjezdovka nebezpečný spád.  Může se to týkat i vaší firmy?

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Posuzovat ziskovost výroby bez vlivu prodeje má smysl – díky nedokonalosti účetní evidence

Výroba odjakživa vyrábí, prodej odjakživa prodává. Abych vydělal jako výrobce, musím nejen vyrobit, ale i prodat. Mám-li prodáno, mám vyděláno – nejen jako prodejce, ale také jako výrobce. Požadavek vědět, kolik jsem jako výrobce po realizaci prodeje vydělal, případně kolik vydělám, je veskrze oprávněný. Přesto existuje několik argumentů proto, abych se zamyslel ještě předtím, než se budu snažit tento ukazatel spočítat. Informace, k jejichž získání potřebuji vyvinout určité úsilí, by neměly být samoúčelné. Je určitě důležité vědět, jak jsem bohatý, tedy kolik jsem doposud vydělal celkem, ale k tomu přece slouží finanční výkazy. Možná vám připadá stejně účelné zjišťovat, kolik jsem vydělal právě realizovanou zakázkou (mimochodem, právě to obvykle vyžaduje značné úsilí, zejména v evidenci). Proč ta snaha? Přirozeně, chcete získat povědomí o tom, co se vyplatí nebo nevyplatí realizovat, půjde-li o nějakou zakázku budoucí. A právě tady narazíte na zásadní problém. Příslušná informace, ales...