Pro většinu manažerů platí presumpce viny (pokud si ovšem nezaloží svěřenecký fond) – kdo by si nechtěl vylepšit situaci nebo trochu usnadnit život ve své neustále něčím ohrožované pozici. Standardy finančního účetnictví jsou na to nastaveny. Prostředí musí být opravdu dokonale utěsněno, neboť kde vznikne příležitost, nutně se objeví také hříšníci. A k čemu je hříšníkovi příležitost? No k páchání hříchů, přece.
Ocenit jen tak nějaké aktivum, které jste nezískali nákupem? Třeba již odepsaný stroj nebo výsledek vlastního bádání? To tedy rozhodně ne – bez dokladu druhé strany byste si určitě přidali něco k dobru. Co na tom, že oceněním je také nula, jež pak nutně platí jako zapsaná hodnota aktiva? A že aktivum bez hodnoty bude zcela zbaveno hospodářského dohledu? Že léta výdajů na jakési bádání nemusí být nijak zaústěna do skutečného profitu (k čemuž jsme nuceni u aktiv oceněných reálnou hodnotou)? Že opotřebení odepsaného stroje bude ignorováno jako položka, kterou musí někdo uhradit?
Nebo snížit výsledek vytvořením rezervy? Jen pokud máte pádný důvod, holenkové. Nejlépe s razítkem. Nějaká vaše tušení, nepotvrzená rizika? Nezájem, jenom byste odkládali bokem něco, čím zakryjete svá budoucí pochybení… Tvorba rezerv jako reálné ocenění odhadovaného rizika v každém jednotlivém případě – tedy potřebná věc, bez které žádný investor nerozhodne -, jde stranou. Nula, žádné riziko – účetní zisk se takovými detaily přece nebude zatěžovat. Trh se bohužel chová jinak, bez započítání negativního vlivu rizika (nejjednodušším způsobem je pojišťovací příspěvek jako účetní rezerva z výnosů v každém jednotlivém případě) budou nejvyšší zisk vykazovat právě nejrizikovější příležitosti.
Tohle všechno je, pevně věřím, controllerům jasné. Bez manažerského účetnictví, odpovědného ocenění všech aktiv a dopočítání vlivu všech tušených rizik nastavujeme realitě podivně pokřivené zrcadlo. Jak ale přesvědčit někoho, kdo bude rozhodovat, že právě nevzniká nebezpečná konspirace, spiknutí s cílem ošidit nebohé společníky? Je tu ještě jeden pádný argument: s více výsledky hospodaření jsme se přece smířili. Respektive, smířil se stát, právě v oblasti, kde jsou časté hříchy příznačné: u daně z příjmu. Daňový základ není nic jiného než modifikace výsledku hospodaření, lépe odpovídající zásadám zdaňování příjmu – a v mnoha případech jsou předmětem takové modifikace právě odpisy a rezervy. A systém odpočitatelných a připočitatelných položek jako jednoznačný a transparentní převodový mechanismus respektujeme všichni. Ať už je motivace jakákoli...
Komentáře
Okomentovat
Prosíme o věcnost při komentování příspěvků.