Většina úloh, které si umím představit, je řešitelná přímým výpočtem nebo na základě určitého samoučícího algoritmu. Tam, kde se dokáže rozhodnout člověk s využitím staletí trénované inteligence, to dokáže i inteligentní stroj - a pravděpodobně bez potřeby dlouhodobého tréninku. Přesto si nemyslím, že nás inteligentní stroje v dohledné době zcela nahradí. Nemohou nás totiž sledovat. Pokud tedy budeme lpět na ochraně osobních dat tak, jako doposud.
Mám-li hodnotit člověka, mohu hodiny pozorovat jeho práci a dělat si o ní obrázek - těžko si představit, že hledět na pracujícího člověka bude zakázáno. Kdybych si chtěl stejný obrázek vytvořit analýzou videozáznamu, budu mít problém. Nikoli s analýzou, ale s videozáznamem. Pravděpodobně bych jej vůbec nemohl pořídit, určitě ne bez souhlasu toho, kdo je v hledáčku kamery.
Dívat se, jak lidé pracují, zakázat nelze. Pořizovat záznam bude naproti tomu stále komplikovanější - díky GDPR a všemu dalšímu, co lidstvo v tomto směru vymyslí. Naše prehistorické mozky, neschopné milionů operací za vteřinu, nemají v souboji se strojem šanci. Na rozdíl od něj však mohou disponovat něčím, co je stroji zapovězeno: mohou si udělat obrázek o tom, jak jiní lidé pracují a jak se při práci projevují. Závěry, které vyvodí, - třeba manažerská rozhodnutí - budou pomalejší, ale bohatší o dimenzi pozorování. Člověk může pozorovat, ale jakmile vás pozoruje stroj, jde o špehování.
Alespoň v jedné oblasti zůstává lidská role nezastupitelná. Potřebnou bariéru jsme si zajistili sami, legislativně, a prozatím nás ochrání. Aspoň potud, dokud se svět neobejde bez lidské práce zcela a nadobro.
Komentáře
Okomentovat
Prosíme o věcnost při komentování příspěvků.