Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2021

O fundamentu

Když ještě na zemi vládly kmeny, měl každý kmen svého šamana. Na úrovni odpovídající poznání v dobách minulých byl právě on studnicí moudrosti, ze které mohl celý kmen čerpat. Věděl prakticky všechno o půdě, o chování lovné zvěře, orientaci podle hvězd a věděl také co dělat, když se někdo roznemohl. Věděl prakticky všechno. Udělat si názor vyžadovalo jediné: zeptat se šamana. Učenci staro- a středověku převzali roli šamanů. Byli už mistři svých disciplín, význační lékaři, matematici nebo dějepisci – přesto by si jen málokterý z nich dovolil odpovědět „nemám zdání“, když jste se zeptali na otázku z jakéhokoli vědního oboru. V jejich hlavách se potkával dějepis s filozofií, matematika s fyzikou, chemií a medicínou. Třebaže byl rozsah vědění z dnešního pohledu sotva patrný, bylo to vědění celistvé, uplatňující všechno podstatné z toho, čeho již civilizace dosáhla. Vědění mělo svůj fundament. Nebylo třeba říkat: „Z lékařského hlediska…“, „Čistě filozoficky…“ nebo „Na základě našich výpočtů...

Jak z toho ven 2 - inspirováno Petrem Robejškem

Podstatné skupině akčních filmů dnes dominuje scéna, v níž je kladný hrdina připoután k židli a z nějakého opovrženíhodného důvodu udržován v drogovém rauši, neschopný reakce. Technická řešení se mohou lišit: ve verzi 3.0 přichází každých šest hodin krásná partnerka hlavního padoucha s injekční stříkačkou, ve verzi 4.0 je židle doplněna infúzní pumpou a pravidelné dávkování je řízeno procesorem. Na tom příliš nezáleží. Pokusím se vás přesvědčit o něčem podstatnějším: tato scéna je ikonická a do jisté míry možná napovídá další cestu svým tajným poselstvím, stejně jako scéna Ježíše Krista na kříži před dvěma tisíci lety. Protože většina přímých důkazů byla zničena nebo ztracena, historii si i já mohu vykládat po svém. Asi takto: na počátku našeho letopočtu se lidstvo dostalo na rozcestí - mezi cestou sobeckého využití moci v atraktivním obale relativního blahobytu jako odměny potenciálním vůdcům nebo jejich přisluhovačům a mezi osobní obětí s totálním nekomfortem, což jako potenciální vo...

Prokletí mendejů

Jedním z frekventovaných problémů konzultačních firem, který podstatnou měrou přispívá   k   napjaté  atmosféře uvnitř,   je situace,   kdy  jsou  projekty v realizaci hodnoceny   jako   úspěšné  nebo   neúspěšné  podle  toho,   jak   dalece  se dokáží realizačními   náklady   (především pak  počtem spotřebovaných realizačních dní) vejít do předem dohodnuté smluvní ceny. Protože domluva o smluvní ceně obsahuje téměř vždy  výpočet, založený na denní sazbě a  počtu   oceněných takových dní, vzniká iluze, že realizační tým nepracuje dost rychle. Jde přitom o sebeklam. Dny, které jsou použity při nastavení ceny, nemohou mít signifikantní vztah ke skutečnému počtu dní, za který je projekt možno se standardní firemní výkonností realizovat , neboť: jednak chybí příslušná expertíza, na kterou často není při snaze získat zakázku ča...

Třikrát devadesát

Patřím k několika málo ročníkům, které, možná trochu nezaslouženě, mohly v jednom režimu získat kompletní vzdělání, aby ho následně využily v režimu jiném. Byli jsme mladí a na startovní výhody jsme moc nemysleli, když jsme v roce 1990 vstupovali do světa dospělých. S obrovským odhodláním a stejně velkým přesvědčením, že si své štěstí musíte - a můžete - zasloužit. Neškodí si na to vzpomenout právě dnes. Za prvé: Budovat něco vlastního. To mne bavilo od narození. Hrad z písku, partu, rádio na baterky... Teď mám možnost založit svou firmu. Bude úspěšná, protože věřím sobě a věřím volné soutěži, která dá vyniknout chytrým a pilným. Za druhé: Rozhodovat o svém osudu. Nejspíš obětuji spoustu času na začátku a zkusím tvrdě pracovat a spořit, abych někdy později užíval blahobytu. Nebo vyrazím autostopem napříč Evropou, možná nebudu v padesáti nejbohatší, ale zcela jistě mohu užívat výhod  spokojeného života příslušníka střední třídy. Za třetí: Politika. Ta mne, na rozdíl od podnikání, ne...

Co nadělila globalizace controllerům

Globalizace není žádný Ježíšek, i když pár lidí (zpravidla těch nejbohatších) obdarovala fakt královsky. Controlleři mezi ně bohužel nepatří. Není divu, v podnicích dlouhé roky zlobili. Popravdě, i jim byla nadělena pěkná řádka věcí, ale šlo převážně o problémy a komplikace:  Nutnost vyhovět širokému okruhu zákazníků přiměla podniky diferencovat své procesy a definitivně zabila sen controllerů o štíhlé kalkulaci.  Možnost širokého výběru dodavatelů (v kombinaci s globalizovanou informační platformou dávající přehled o nabídkách konkurence) nároky na kalkulaci ještě posílila - úplně v jiné oblasti, totiž v plánování, navíc vytvořila předivo závislosti na obtížně předvídatelných parametrech, v literatuře popsanou jako "efekt motýlích křídel".  Obliba outsourcingu zase variabilizovala režie a přinesla zmatek do rozpočtového řízení, nemluvě o znehodnocení tradičních ukazatelů, jakým byla třeba Přidaná hodnota nebo Krycí příspěvek (ten si naštěstí jinou část svého užitku zacho...

Manažerský výsledek jako nástroj manipulátorů? O nic víc než výsledky jiné....

Pro většinu manažerů platí presumpce viny (pokud si ovšem nezaloží svěřenecký fond) – kdo by si nechtěl vylepšit situaci nebo trochu usnadnit život ve své neustále něčím ohrožované pozici. Standardy finančního účetnictví jsou na to nastaveny. Prostředí musí být opravdu dokonale utěsněno, neboť kde vznikne příležitost, nutně se objeví také hříšníci. A k čemu je hříšníkovi příležitost? No k páchání hříchů, přece. Ocenit jen tak nějaké aktivum, které jste nezískali nákupem? Třeba již odepsaný stroj nebo výsledek vlastního bádání? To tedy rozhodně ne – bez dokladu druhé strany byste si určitě přidali něco k dobru. Co na tom, že oceněním je také nula, jež pak nutně platí jako zapsaná hodnota aktiva? A že aktivum bez hodnoty bude zcela zbaveno hospodářského dohledu? Že léta výdajů na jakési bádání nemusí být nijak zaústěna do skutečného profitu (k čemuž jsme nuceni u aktiv oceněných reálnou hodnotou)? Že opotřebení odepsaného stroje bude ignorováno jako položka, kterou musí někdo uhradit? Ne...

Kontrola rozpočtů není (jen) hodnocením minulosti

Ohledávání mrtvoly je pointou otřepaného bonmotu, který se vyjadřuje k práci účetních. Účetní jako patolog, dokáže přesně stanovit diagnózu, ale pacientovi už nijak nepomůže. Obvinění z přehrabování minulosti padá čas od času i na controllery; zejména, když je řeč o posuzování odchylek v plnění rozpočtových limitů. Co bylo, to bylo, příležitosti jsou ztraceny, vědět, k čemu přesně došlo, nám dnes nepomůže. Je třeba  zaměřit pozornost k věcem zítřejším… Upozornění na chyby málokdo přijímá s radostí. Nejlépe se tomu úplně vyhnout. Odkaz k mrtvole na pitevním stole vypadá jako silný argument. Pokud ovšem… Pokud nezvážíte, jak málo věcí víme o budoucnosti. Kdybychom dokázali cestovat časem, jistě by dávalo větší smysl pořádat takové výlety namísto srovnávání minulého plánu s minulou skutečností. Bohužel, až delší praktické zkušenosti vás dokáží přesvědčit, že vynechání tohoto zpátečnictví vede u budoucích příležitostí a hrozeb spíše k jejich ignoraci, namísto očekávaného posílení pozor...

Net net sales: z olova zlato

Vyrobit z šedého olova blyštící se zlato byl odvěký cíl alchymistů. Správný postup hledali po staletí marně. Sotvakdo by dnes ještě věřil, že je to možné... Hmotný svět má svoje pravidla, molekuly, atomy. Svět informací naštěstí fyzikálním principům nepodléhá. Informační zlato tak můžeme těžit z bezbřehé bažiny datových zdrojů, kdykoli k tomu máme chuť a prostředky. Vedle zázračných big data nástrojů se přitom občas uplatní nápady a triky, hodné slavných alchymistů. Omráčeni výkonností technologií bychom takové momenty neměli přehlížet - často totiž dávají význam pojmům a postupům, které používáme automaticky, bez jakýchkoli ohledů na jejich smysl a účel. Není to dávno, aspoň z pohledu alchymie, kdy jsem se poprvé setkal s pojmem "Net Net Sales" - čtete správně, slovo net = čistý je tu za sebou dvakrát. Jak ale vyčistit už jednou čisté tržby? Světe div se, ani mocný Google vám příliš neporadí. Server "lawinsider.com" takový pojem vysvětluje jako aktuálně  jediný ser...

S kapacitou je to jasné

S kapacitou je to jasné. Bez kapacity - zastřené. Vztah podnikových ekonomů ke slovu kapacita ovšem vyjasněný není. Kapacitu vnímáme, ale nic vážného si s ní začít nechceme. Podobně jako v případě nákladů obětované příležitosti. Od prvního k druhému ostatně není daleko, tedy pokud se zaměříme na kapacitu nevyužitou. Ještě jeden pojem je s kapacitou úzce svázán, a tentokrát jde o pojem velmi používaný: fixní náklady. Fixní náklady jsou prakticky vždy spojené s nějakou kapacitou, přesněji s kapacitní mezí. Náklady na výrobní prostory, typicky fixní, zůstávají neměnné - až po onu kapacitní mez, kdy jsou stroje rozmístěny beze zbytku volné plochy a výroba běží v nepřetržitém provozu. Každý další požadavek na výrobu navíc už nutně povede k nové nebo rozšířené kapacitě - a tady pohádka o neměnnosti fixních nákladů končí. Jen v opravdu výjimečných případech je kapacitní mez v nekonečnu - takový poplatek za členství v hospodářské komoře se vám opravdu nenavýší, ať už vyrostete do jakékoli veli...

Beyond Budgeting po dvaceti letech

Před dvaceti lety controlleři a manažeři intenzivně studovali nový trend, který vzbuzoval značnou pozornost. Zdálo se, že "být in" v sobě zahrnuje také, alespoň do určité míry, odvrhnout klasické plánování. "Beyond Budgeting" má v sobě jasný apel: jsme už za, už jsme překonali, už máme něco lepšího (než budget)... Základní argumenty nového přístupu zněly logicky a ti, kteří z nich vycházeli při rozvinutí konkrétní metodologie, nebyli rozhodně mimo podnikovou realitu. Vzniklo dvanáct konkrétních požadavků, které musí být naplněny, má-li původní pevné limity budgetu nahradit něco nového. Co se týče požadavků, šlo o vesměs pozitivně vnímaná témata: týmovou organizaci, rozšíření dostupnosti informací, posílení účinnosti motivace, pravidla sourcingu a další. "Něčím novým" byl zejména princip soutěže - srovnávání mezi podnikovými týmy, interní benchmarking úspěšnosti. I v tom je zřejmá logika: motorem sportovního výkonu může být snaha překonat určitý limit (třeb...

Do práce rychleji?

Navzdory očekávání mají některá protiepidemická opatření také pozitivní dopad. Mimo jiné i na na plynulost silničního provozu. Bydlím na okraji Prahy a pokud mám stihnout schůzku o deváté v centru, bývalo pro mne osm patnáct poslední výzvou k opuštění domova. Nepatřím k těm, kteří lock down ignorují, osobní schůzky teď mívám teď pouze zřídka – když k tomu ale dojde, s klidem vyrážím pět minut po půl. Místo původních čtyřiceti minut mi pro cestu autem stačí polovina – že bych jezdil dvojnásobnou rychlostí? Za normálních poměrů vychází průměrná cestovní rychlost po Praze nějakých třicet za hodinu. Pokud se nemýlím, teď s polovičním časem by to muselo být šedesát. A to je při dodržování předpisů nereálné… Chybná úvaha? Jenom částečně. V době předkovidové, vzpomínám, jsem občas přijížděl na schůzku s velkým předstihem – ale někdy také na poslední chvíli. Problémem byla nejistota ohledně kolon na silnicích. Čtyřicet minut nebyla čistá doba jízdy; byla to lhůta včetně rezervy, kterou jsem če...

Nemít na starost tenhle stroj, vystačil bych s polovinou techniků...

Následující příspěvek skládá hold zkušenostem a kvalifikaci. Zkušenost a kvalifikace zaměstnanců je něco, co nezískáte bez značného úsilí. S omluvou všem mladým, být kvalifikovaný a zkušený vyžaduje především čas. Kvalifikaci pro určitou oblast si nepřinesete ze školy, i když bez vzdělání se asi neobejdete. Školní znalosti je potřeba nejprve správně aplikovat, pak lze mluvit o kvalifikaci, a teprve dlouho po získání kvalifikace přicházejí relevantní zkušenosti. V závěru procesu, pokud je vám přáno, umíte aplikovat nejen znalosti, ale také zkušenosti - pravděpodobně tedy rozumíte tomu, co se kolem vás děje. Otázkou zůstává, zda si toho u vás, po těch létech, ještě někdo všimne. Všimnout si těch, kteří věcem rozumějí, jde bude jednodušší v malé firmě než v korporaci. Myslím, že jde o jednu z mála konkurenčních výhod, které mohou použít Davidové proti Goliášům - pokud si ji uvědomí. Kdykoli máte na starosti malý tým lidí, hledejte proto ty, kteří by mohli věcem rozumět. Jak bylo řečeno, n...