FINblog Tomáše Nekvapila

Potřeba efektivní redukce na třetinovou kapacitu je pro management velkého podniku synonymum zániku. Stranou pozornosti snadno zůstane fakt, že i třikrát menší podniky mohou mít své místo na slunci … A světe div se, občas i vydělávají. Někdy dokáží těžit z větší pružnosti a kdo by si dnes vsadil na to, zda reshoring nepůjde právě touto cestou. Podnik s třikrát menší kapacitou spotřebuje nejen třikrát méně materiálu na výrobu, ale také využije pouhou třetinu strojů. Ty mohou stát v třikrát menší hale, vystačit se třetinou údržbářů a jen o málo větším dílem lidí v administrativě. Ředitel menšího podniku může docela dobře odcházet domů s třetinovou mzdou… Stojí-li takto srovnávané podniky vedle sebe, výše popsané poměry vás ničím nepřekvapí. Problém nastává, má-li ten druhý (s menší kapacitou) vzniknout z prvního. „Tržby nám klesly, a fixní náklady nás táhnou ke dnu…,“ komentují nepříznivý vývoj manažeři (dobrým příkladem může být Česká pošta, o jejímž smutném příběhu jsme ve FINBLOGu psa...

Finanční účetnictví musí zajistit efektivní základnu k posouzení firmy zvenčí - v tom není ani v informačním věku ničím zastupitelné. Potřeby manažerů řídit firmu, ve které působí, proto musí občas ustoupit. Tři dále uvedené otázky, jakkoli jsou formulovány "manažersky", však míří právě tam, kde by finanční výkazy měly plnit svou primární funkci: navenek vytvářet o firmě pravdivý, poctivý a také úplný obraz. 1. Neplatí náhodou, že opatrnost v případě ocenění (zejména nehmotných) aktiv je vlastně neopatrnost? Deklarované i nedeklarované účetní standardy nabádají k opatrnosti všude tam, kde chybí nějaká možnost objektivní ověřitelnosti faktické hodnoty - příkladem může být přístup na trh, dobré jméno, znalosti získané vlastní činností (ve všech těchto případech může jít o budoucí kontrolovaný užitek, pro nějž byla obětována relevantní část bohatství) nebo již jednou odepsaná, ale nadále sloužící položka hmotného majetku. O opatrnost přitom jde jen "z jedné strany mince...

Žádné nové téma nás dnes nečeká: Analytické členění nákladových účtů v oblasti režií jsme ve FINBLOGu řešili již několikrát. Doposud jen v málo podnicích reflektovala volba nákladových analytik výrazný posun v dostupnosti určitých informací. Jde o to, že pohled na spotřebu určitého konkrétního druhu nákladové položky dnes běžně umožňuje drill-down přístup v ERP systému: pro materiál přístup přes skladovou kartu, pro službu konkrétní firmy přístup přes IČO apod. Většina analytických koncovek zůstává neměnná již po desetiletí, což je samozřejmě dobré pro účetní rutinu, ale zcela nevyhovující, pokud jde o skutečné aktuální potřeby controllingu.  Nevyužitý potenciál se logicky nabízí k využití. Cesta k novému řešení však není jednoduchá, neboť především u režií, řízených prostřednictvím rozpočtů, se prolíná několik potřeb a zájmů. Rád bych se zde věnoval čtyřem nejdůležitějším – podle mé zkušenosti lze nastavit systém analytik, který je dokáže respektovat v optimálním mixu. (a) Zájem...

Účetní standardy striktně určují podobu finančních výkazů na konci účetního období. Jak ale přistoupit k výkazům, které lze z účetních dat sestavit ke konci kalendářního měsíce uvnitř účetního období? Takové výkazy, samozřejmě bez všech složitých závěrkových operací, jsou velmi užitečné pro interní účely společnosti (jako zdroj informací navenek prakticky nemají žádnou cenu, protože jejich obsah není závazně stanoven žádným obecným předpisem). Je běžné, a pro controlling asi i zcela zásadní, že firma plánuje hodnoty řádků výkazu zisku a ztráty pro příští rok na konci jednotlivých měsíců - to ale znamená, že musí mít alespoň na interní úrovni jasná pravidla, co takový výkaz musí obsahovat (tj. které položky do měsíce patřící v něm nutně musí být zachyceny, minimálně jako dohady, a naopak, jak naložit s položkami, na které dohady vytvořeny nebyly a které vešly ve známost později, ale věcně-časově  s konkrétním měsícem souvisí). Je to volba mezi dvěma možnostmi: (1) Připustit, že měsí...

Automotive sektor je raněné zvíře. Čeká ho nesnadný útěk před dravými šelmami, cesta, které nebude lehká a někteří ji nepřežijí. Skrýt své zranění může být součástí cesty za záchranou. Mám zato, že v této fázi se nacházejí české podniky, tedy především dodavatelé automobilových součástí, tvořící významnou část našeho hrubého produktu. Snaží se udržet na nohou, ale ztráta krve je čím dál víc citelná. O co jde? Sektor automotive je jakýmsi ztělesněním procesu globalizace v jeho nejpokročilejší fázi. Rozložení výroby finálního produktu do několika vrstev dodavatelského řetězce přineslo kromě pohádkových úspor z rozsahu (Economies of Scale) také unikátní formy a procedury, s nimiž předchozí generace neměly prakticky žádné zkušenosti. O typu podnikání, v němž nízkou marži vyvažuje vysoká obrátka, byla už ve FINBLOGu řeč vícekrát. Dnes se zaměříme ještě na jeden další typický nástroj obchodních vztahů v automotive, totiž kontrakt na vývoj a následnou opakovanou výrobu dílu. V automotive se b...