Kalkulovat znamená počítat (slovo je odvozeno z latinského calculus - kamének na počítadle). Výraz „Kalkulovat špatně“ pak můžeme interpretovat jednoslovným „přepočítat se“.
Poslední dobou se zdá, že se přepočítat může prakticky každý.
Bledý muž s rybíma očima se zjevně přepočítal, když tvrdil, že speciální operaci ukončí za pár dní. Elity druhé strany se ovšem přepočítaly neméně, když považovaly úroveň přijatých sankcí za zničující (na slova o finančním Armagedonu si jistě vzpomínáte). Letní ruští turisté v tureckých letoviscích oběti Armagedonu rozhodně nepřipomínali a vlastně popravdě tak nevypadají ani Rusové ve svých domovech, soudě podle televizních zpráv, které lze v tomto případě těžko podezírat z nějakého vylepšování reality.
Popravdě – podcenění situace při vedení útočné války mi nevadí, spíš naopak. Omyly těch, které jsme si zvykli označovat jako elity na naší straně, považuji za mnohem závažnější. Už proto, že k nim dochází opakovaně, pokud ne trvale.
Vzpomínáte na řecký dluh? Měl být odstraněn, mimo jiné, prostřednictvím systému garancí, do kterých byly zapojeny prostředky daňových poplatníků Eurozóny. Možná si také vzpomenete, jaké problémy vyvolal tento krok u našich východních sousedů – vedly až k pádu úřadující vlády. Nemyslím, že by se kdokoli angažoval k tak zásadnímu rozhodnutí, nebýt ujišťování stejných elit, že se jeho prostřednictvím situace v Řecku vyřeší do několika let. Nevyřešila se, řecký dluh je po deseti letech větší, než kdykoli předtím (riziko za jeho splacení však přešlo v podstatné míře na daňové poplatníky Eurozóny). Těmtýž elitám jsme posléze uvěřili znovu: tentokrát, že inflační efekt pumpování peněz do ekonomiky bude krátkodobý a zvládnutelný a že ruský plyn zůstává spolehlivou základnou evropské energetiky i poté, co jeho dodavatel několikrát nepřehlédnutelně demonstroval schopnost prosazovat své zájmy všemi prostředky.
K čemu jsou všechny ekonomické teorie, všechny matematické modely, k čemu jsou Nobelovy ceny za mimořádný přínos lidstvu, když jejich nositelé nedokáží ve zcela zásadních otázkách alespoň upozornit na možnost omylu? Omylu, který nastává stejně často a možná častěji, než kdybychom rozhodování ponechali náhodě, nebo dětem v mateřské školce? A kde se bere naše důvěra věřit stále stejným lidem v zásadních rozhodnutích, které se víc a víc opírají o ideologii, než o vědu založenou na důkazech? Když už jsme zavrhli odpovědnost za chybná rozhodnutí, nebyla by na místě alespoň opatrnost před jejich důsledky?
Bez legrace – kalkulace není hra, kalkulace není ani scénář seriálu, který se dá v půli přerušit a natočit jinak. Východiska našich rozhodnutí, odpovědi na otázky, na co se spolehnout a s čím můžeme počítat, jsou příliš významné k tomu, abychom mohli ignorovat ponaučení z učiněných chyb. Příspěvky ve FINBLOGu naznačují správnou cestu na podnikové úrovni. Jsem zvědav, zda a kdy to dokážeme na úrovni kontinentu.
(Poprvé publikováno v CAFIN News 2/2022)
Komentáře
Okomentovat
Prosíme o věcnost při komentování příspěvků.