FINblog Tomáše Nekvapila

Častý příměr controller = lékař, controllingové nástroje = léčebné prostředky lze málokde demonstrovat tak dobře, jako u krycího příspěvku. Budiž řečeno předem: jako pravověrný zastánce procesních analýz jsem v minulosti krycím příspěvkem povýšeně opovrhoval. Dnes, poučen mnoha praktickými příklady, budu v jednotlivých případech hodnocení mnohem opatrnější. S krycím příspěvkem je to totiž jako s aspirínem: účinně odstraní horečku, ale nikoli její příčinu. Na rozdíl od lékařů to controlleři mají složitější: jejich léky nejsou doprovázeny tak podrobným „návodem k použití“, popisem a přesnou specifikací – právě na krycím příspěvku je to vidět velmi výrazně. A vůbec: jak byste krycí příspěvek na základě účetních dat spočítali? Je to rozdíl mezi tržbami a variabilními – jak odpovídá představě „bod zvratu: krycí příspěvek = fixní náklady“ - , nebo přímými náklady ( kalkulační přístup: „ co lze alokovat, alokujme", následně pokračující do krycích příspěvků vyšších úrovní )? Snad...

„Vyberte si z katalogu,…až si vyberete, řekněte katalogové číslo sestře.“  Uspokojení z právě nalezené pomoci se pomalu vytrácí z mysli. Auto je na odpis, strom příliš blízko výjezdu ze zatáčky nešlo minout. S vozu jsem vyklouzl rychle, ale pravá ruka, která se přitom potkala s předním sklem, volá po rychlém zásahu. S tím si neporadím, chce to doktora a pár stehů. Světla nemocniční budovy připomínala maják, který se pojednou vynoří z rozbouřených vln. „Je nás tu málo, na sál bych vás ještě vzít mohl, ale co potom? …kontroly, převazy, možná infekce, zbytečné riziko,… A hodina práce s tímhle vybavením – nevěřil byste, ale vyjde na skoro padesát tisíc. ...Víte, tyhle náhrady jsou pro nás učiněná spása. Určitě budete spokojen…“ Doktor mi ukazuje katalog na křídovém papíře. Náhrady končetin v nejrůznějších variantách a velikostech. „Zraněná část se amputuje přímo tady pomocí kryotechnologie, necítíte vůbec nic. Umělou ruku vám naprogramujeme tak, že si na tu původní ani nevzpome...

Zajímá vás minulost? Měla by. Alespoň ta budoucí. Tu totiž právě žijeme a dokážeme ovlivnit. Zní to podivně, ale klíč ke splnění budoucích cílů leží právě v tom, co jsme pro ně schopni vykonat teď. Tedy v jejich minulosti.   Přetvořit současnost v začátek příběhu s úspěšným koncem. V jeho úspěšnou minulost. To je to, na čem bychom měli pracovat. Ti, kteří budou zítra úspěšní, vytváří dnes pro budoucí úspěch ten správný výchozí bod. Úspěchy i neúspěchy v podnikání jsou často nepřehlédnutelné jako pád laviny. Přirovnání k lavině je výstižné také z jiného důvodu. Zatímco v minulosti existovalo mnoho příležitostí, jak jejich šanci   podpořit nebo   potlačit, ve chvíli, kdy je vidíte, už mnoho nezmůžete.   Počátkem devadesátých let minulého století přišli Robert Kaplan a David Norton s pozoruhodnou tezí o tom, že úspěšné firmy nevěnují pozornost pouze finančním cílům, ale plánují svůj rozvoj minimálně ve...

Bylo to někdy v létě roku 1980. Měl jsem čtrnáct a přijali mne na gymnázium. Svět se zdál být plný příležitostí, které   stačí jen uchopit. Tehdy jsem si do svého deníku poznamenal: Je škoda, že doba, ve které žijeme, nepřinesla žádný zásadní objev: můj otec si postavil první rádio a poprvé koupil do naší rodiny televizi, uslyšel o prvním letu do vesmíru, děda obdivoval kino,   auta, letadla,… a my?   Dlouho jsem v tom letním odpoledni přemýšlel, jestli je vůbec něco, co mohu položit na pomyslnou misku vah mne a mých vrstevníků. Tryskový motor? Jaderné reaktory? Polovodiče? Byly už dřív. Barevná televize?   Příliš banální změna. Kalkulačka? Snad. Nenápadná věc na stole, která umí pět početních operací s devíticifernými čísly mi najednou zastupovala veškeré objevy, učiněné ve prospěch celé jedné generace.   Předmět každodenní potřeby, který můj otec do školy nenosil. Jedna jediná věc, pomyslel jsem si. Celkem nuda, a nejspíš to tak zůst...

Jeden (cizí) postřeh ze života: Víte, jak se odlišuje práce lékaře-internisty, chirurga a patologa? Internista vidí relativně málo, kde se nachází problém pacienta, má ale velmi mnoho možností jeho řešení. Chirurg uvidí podstatně víc, na straně druhé, jeho možnosti   jsou již omezeny samotným faktem operačního řezu, jeho místem a velkostí. Patolog může problémové místo poznat naprosto dokonale ze všech stran, ale nevyřeší už vůbec nic. Souvisí tento bonmot s finančním řízením? Ano – tušíte správně. Role patologa je údělem auditora nebo finančního analytika, který zkoumá účetnictví firmy v minulém období. Role manažera bude hodně podobná práci chirurga: otevřít téma (místo řezu) a v omezených podmínkách hledat řešení. Controller bude diagnostikem, tedy internistou. Pracuje s tím co aktuálně vidí před sebou a představuje si (využívá k tomu plánu), jak bude vývoj pokračovat. To má obrovský význam, protože z této pozice se dá negativní vývoj ještě zás...

Účetnictví si s rizikovou expozicí podniku příliš nerozumí: pokud potřebujete zohlednit náklady rizika, lze tak učinit dokonce i daňově uznatelným způsobem – když si ovšem riziko pojistíte u některé z komerčních pojišťoven. Nechcete-li živit ze své marže finanční instituci, máte ještě šanci nahradit pojištění určitým nákladovým příspěvkem, vytvářejícím účetní rezervu. Taková položka však v daňových nákladech zřejmě neprojde. Rezerva je navíc pro účetní tak trochu nechtěné dítě: možnost, že si management část zisku odkládá na horší časy, bude totiž auditory vždy interpretována s předpokladem presumpce viny. Je tedy velmi pravděpodobné, že vyšší riziko (například ohrožení příjmů specifickými podmínkami trhu pro určitý produkt) v předběžném nebo průběžném hodnocení vašich aktivit můžete přehlédnout. Vybíráte-li ze dvou projektů, budete nejspíš volit ten ziskovější; může ovšem jít o zisk vyvažující jen málo - nebo vůbec nevyvažující - související rizika. ...

Spuštěné závory jsem spatřil na poslední chvíli. S tichou rezignací jsem otočil klíčkem a vypnul zapalování.   Bručení motoru poslušně uvolnilo prostor dalším zvukům v okolí.   Rytmické údery vagónových kol však mezi nimi slyšet nebylo.   Jako obvykle, pomyslel jsem si.   Než se závory opět zvednou, potrvá několik minut   - tři, čtyři, možná i víc. Pro bezpečné přejetí vlaku by stačilo třicet sekund.   Pět cest do práce a pět zpátky domů, které musím tudy absolvovat každý týden, znamená vždy alespoň dvě taková zdržení.   Osm minut nedobrovolného vězení   týdně, čtyři sta minut, tedy skoro sedm hodin za rok… Odhadem tisíc dalších řidičů, odkázaných na tuto cestu jako já, představuje ročně celkem sedm tisíc hodin ztraceného času kvůli jediným špatně seřízeným závorám nebo neexistujícímu nadjezdu. Nejsou mimochodem i tohle vedlejší náklady železniční dopravy?   Dnešní čekání se opravdu vleče. Mé myšlenky se vydají ještě jiným sm...

(manifest controllingu pro třetí tisíciletí) Dlouho jsme vám věrně sloužili a plnili vaše příkazy. Celá desetiletí jste využívali výsledky naší práce, ale nechtěli slyšet náš hlas. Potřebovali jste čísla, tak jste nás zavřeli v temných koutech účtáren a před naše hrdé jméno předřadili pro jistotu přídomek „finanční“. I tuto urážku jsme překousli. Chtěli jsme napomáhat výsledku, jak nám donekonečna opakovala ta, které jsme plně oddáni – naše paní a učitelka Efektivita. V dobách dávných bylo moře klidné a podnikání bezpečné. Kapitán mohl hrdě stát na můstku a své posádce vydávat rozkazy, které vlastně ani nemusely být vyřčeny. Loď plula jistě a neodchylně ke stanovenému cíli. Větry substitucí, klesající poptávky a nejistotou tažené recese byly ještě daleko, stejně jako zrádná skaliska konkurence. V dobách takto dávných byl správný směr plavby zárukou dosažení cíle. Pokud se vlny za vámi nestáčely do oblouku, nebylo třeba vládnout kormidlem. Neptali jste se nás a m...

A máme tu další, opět velmi zajímavý dotaz. Doporučuji, udělejte si vlastní názor, než si přečtete odpověď:   Dobrý den pane Nekvapile, obracím se na Vás s dotazem týkající se vyhodnocení projektů. V souvislosti s nějakým optimalizačním projektem, kdy dojde například ke zkrácení výrobního času, zmenší se nároky na pracovní prostor, uspoří se výrobní čas člověka (= uvolnění lidské kapacity), sníží se materiálové náklady apod., dojde ve finále ke snížení nákladů na jednotku a jsme schopni vyčíslit řekněme "čistý ekonomický přínos". Nicméně u nás ve firmě existuje ještě ten názor, že přínos není jen ve snížení výrobních nákladů, ale je zde také "jistý" další přínos ve výši toho, jak využiji uvolněnou kapacitu, a existují zde jisté tlaky zahrnout v nějaké podobě i tyto (mohou být dosti významné) "hypotetické budoucí výnosy resp. zisky" - realizované v podstatě již na jiném pracovišti - do vyhodnocení a kalkulace přínosu oněch dílčích optimalizačních proj...

Inspirativních dotazů přímo z praxe se letos v mém mailu objevuje docela hodně. Jsem rád, že tomu tak je. Toto je jeden z nich:      (Otázka:) Chystáme se změnit systémové nastavení vykazování výrobního času. A uvažujeme nad tím, zda do skutečného výrobního času máme zaznamenávat také čas prostojů, anebo jen čistý výrobní čas bez prostojů. Momentálně se při každé výrobní objednávce celkový výrobní čas (včetně prostojů) násobí sazbou na hodinu. Co myslíte, co je korektnější při výpočtu vyrobních nákladů na zakázku?   Pro úplnost: použití hodinových sazeb se týká režijních nákladů souvisejících s provozem stroje. Může přitom jít také o přeúčtované náklady pomocných středisek jako je údržba nebo správa budov. Plánovaný objem takového balíku nákladů "okolo stroje" na určité období vydělíte počtem hodin jeho využití ve stejném období. Každá jednotlivá výrobní zakázka (nebo objednávka, použiji-li terminologii z dotazu) pak dostane náklad...

Příběh první: Cestovatel ztracený v pustině má v láhvi poslední litr pitné vody. Půjde-li nadále vpřed maximální rychlostí, vypije zásobu během jednoho dne. K předpokládané civilizaci se posune o třicet pět kilometrů. Nepotká-li přitom nikoho, je bez vody a v koncích. Pokud se ovšem v poledne ukryje před sluncem a také přiměřeně omezí rychlost chůze, urazí denně jen dvacet kilometrů, ale voda vydrží na tři dny. Pomalejší postup dává cestovateli šanci šedesáti kilometrů pro možnou záchranu. Jaké rozhodnutí byste mu doporučili? Příběh druhý: „Vy Češi budete nejspíš mistry světa v šetření. Snad nikde ve světě jsem za pokračující recese neviděl tak tvrdá úsporná opatření jako právě u vás….“, pravil mému známému jeho globální ekonomikou protřelý obchodní partner. Je to dobrá zpráva?                 V  kontextu prvního příběhu t...

Škody způsobené letošní mírnou zimou majitelům vleků a horkých restaurací se odhadují na jednu miliardu korun. Marketingová hodnota sympatické zlaté olympioničky s nakresleným knírkem se odhaduje na třicet mega. Úspěch paparazziů v případě prince Harryho, zachyceného in flagranti v Las Vegas, způsobil pozitivní reklamní dopad místním hoteliérům, odhadovaný na dvacet milionů dolarů… Pohoršují   vás takové informace?   Neměly by. Za jejich zdánlivou povrchností je naopak snaha vyjádřit absolutní částku, byť jen přibližně. Oč menší   informační hodnota, pokud by příslušná částka byla vyjádřena mnohovýznamným „několik“, „pár“, „hodně“ … Ve světě controllingu je ale odhad – upřesněme, že odhad kvalifikovaný – považován stále za něco nedůstojného, nepatřičného. Požadují se přesná čísla, a to i za cenu zpožděné dodávky. Význam alespoň nějaké, byť odhadnuté částky, pro hodnotu informace je přitom nesporný. A právě controlleři – kdo jiný – mají skutečné možnosti i...