FINblog Tomáše Nekvapila

Dva nebo tři roky před koncem desetiletí přichází pravý čas ptát se, co vás čeká v období následujícím. Není třeba se obávat, z kávové sedliny zde věštit nehodlám a také k práci prognostiků chovám značnou skepsi. Mohu-li něco nabídnout, půjde výhradně o analýzu současnosti - toho, co vidím kolem sebe, když procházím nejrůznějšími podniky a čas od času mohu naslouchat potřebám jejich manažerů. Dovolil jsem si jenom jediné - domyslet do důsledků, kam nás poctivá snaha porozumět firemním procesům a jejich důsledkům nejspíš může přivést -  na prahu třetí dekády jednadvacátého století. Aby bylo jasno: korporátní úroveň nechávám mimo. Ostatně - mám pocit, že právě z této strany jsme ovlivňování víc než dostatečně. Snaha o sofistikované reporty, vytvářené co nejrychleji a hlavně - s někdy až tvrdošíjným propojením na účetní výkazy, vládne dnešnímu controllingu a je mi srozumitelná. Připomíná stárnoucí rodiče, kteří si zakládají do alba jednu po druhé pestré momentky ze života svých d...

V příspěvku "Ekonomický striptýz podniku" z března 2017 jsme vyzdvihli roli krycího příspěvku a hrubého zisku jako dvou "hloubkových ukazatelů", určených k řízení výkonnosti podniku, především výrobního (poskytuje-li vaše firma tvůrčí práci formou služby, například při vývoji nebo implementaci software, jsou tyto ukazatele mimořádně významné i pro vás). Označení "hloubkový" je docela na místě: ukazatele tohoto typu jsou nekomplexní (stručně řečeno, skutečný výsledek hospodaření v určitém období může být ovlivněn mnoha dalšími nezachycenými faktory), představují však jednu z mála možností, jak otevřít "černou skříňku" firmy a posuzovat stav věcí uvnitř. Asi tak, jako když kuchař zabodne dlouhou jehlici hluboko do pečínky v troubě. V následných diskuzích k tomuto tématu mne překvapilo, jak málo cílené pozornosti jsme těmto ukazatelům všichni doposud věnovali: podnikoví ekonomové nemají třeba vůbec jasno, zda krycí příspěvek (který stejně jako ...

Nebojte se, tohle nebude o filmu. I když, budiž zde řečeno, Dobrý Will Hunting s Mattem Damonem, Robinem Williamsem a Benem Affleckem určitě stojí za vidění... Spojení Goodwill Hunting mi přišlo na jazyk náhodou - a docela se hodí pro několik aktuálních věcí, které tvůrci filmu z roku 1997 nejspíš neměli na mysli. Mimochodem - "hon na goodwill"... nejde o příhodný název pro to, co se už pěkných pár let děje na akciových trzích,  tedy soustavný růst cen a indexů, který není a nemůže být podložen jejich účetní hodnotou? (Viz také článek "Podzimní téma" z října tohoto roku.) Nechme však makrotémata makroekonomům. Goodwill mne zajímá ještě z jiné stránky. Nechceme-li klouzat po povrchu, obvyklou definici " goodwill je rozdíl mezi aktuální tržní kapitalizací a čistým obchodním jměním firmy " musíme nechat stranou. Pro mne je goodwill bezpečná schránka, která obaluje hodnotu firmy a trochu připomíná vlaštovčí hnízdo: alespoň tím, jak je poslepována z je...

Rozhodli jste se koupit novou lakovací komoru. Starou vytěžujete na tři směny a pomalu není čas na servis, nová slibuje navíc 25% úsporu variabilních nákladů, především laku.  Nová technologie však vyžaduje zaškolenou obsluhu, takže pro počáteční období plánujete pouze jednosměnný provoz. Cílový stav, kterého hodláte dosáhnout, je vytížení obou komor ve dvousměnném provozu. Sehnat další zákazníky (potřebujete vytížit celkem 2 x 2 = 4 směny) pro úspornější lakování přece nemůže být problém. Předpokládejme, že zákazníkům kalkulujete kusovou cenu podle doby lakování, přičemž základem je čas určený technologickým postupem. Spotřeba laku a ostatních variabilních zdrojů činí na hodinu lakování u původního řešení 1 600 korun, u nové komory jen 1 200. Fixní náklady pracoviště lakování - včetně odpisů (vyšší u nového řešení) a osobních nákladů obsluhy (vyšší u původního řešení se dvěma směnami) - jsou pro obě varianty prakticky stejné: 280 000 korun za měsíc. Při prodeji 280 hodin lakov...

Je to tady. Stárnu. Už jsem si to uvědomil. Některé věci mne neberou jako dřív a nejsou to jenom pánské časopisy. Nějak se nejsem schopen nadchnout, ani tehdy, když se o to mé okolí hodně snaží. Aby bylo jasno: vztahy nechme stranou, mluvím o odborných tématech. Průmysl 4.0, elektromobilita, autonomní řízení… Mnoho slov,  halasně a beze stopy nejistoty předjímajících výsledek soudu, který může učinit jedině budoucnost. Možný význam i sílu nových řešení respektuji, návod na zaručený úspěch v podmínkách zítřka v nich ovšem – na rozdíl od ostatních - nevidím. Na počátku internetového věku stála drobná součástka jménem tranzistor. Na svět ji přivedl Američan jménem William Shockley v roce 1947. O tomto, širší veřejnosti docela utajeném objevu jsem se dozvěděl mnohem později, v sedmdesátých létech, vlastně až tehdy, když jsem jako dítě užasle sledoval rádio, hrající na malou baterii,  bez připojení k elektrické síti (Shockley s kolegy Bardeenem a Brattainem mezitím obdrže...